Astronomické události

První letošní supernova SN2012A se objevila 7. ledna v nevýrazné nepravidelné galaxii NGC 3239 v souhvězdí Lva a po dlouhých týdnech zatažené oblohy se naskytla příležitost supernovu zkusit pozorovat vizuálně. Sama galaxie je poměrně slabá (11,5 mag) a supernova má mít podle aktuálních snímků kolem 13,5 mag.

Původně jsem chtěl sbalit 12″ dobson a vyrazit někam na Kopaninu, ale vzpomněl jsem si, jak jsme se kdysi trápili u Milana na zahradě hledáním Pluta s jasností 13,9 mag 16″ přístrojem. Proto jsem uvítal, že Viktor se po kratším přemáhání rozhodl odházet sníh kolem kůlny a vyjet s „almarou“ (dobson 16″). Dorazil jsem na Malou Skálu kolem 22 hodin, akorát když lev začínal šplhat po svahu Sokolu výše nad obzor. Zatímco v Jablonci se válela nízká oblačnost, v údolí Jizery bylo téměř jasno. Galaxii NGC 3239 jsme podle mapky našli během chvíle a v kombinaci 16“ zrcadla a 17 mm Ethose byla celkem výrazná. Po supernově však ani památky. Zkusili jsme tedy větší zvětšení a na řadu přišly Ethosy 13 a 10 mm. Seeing dost kolísal od průměrného po velmi špatný. Zatímco při větším zvětšení téměř zmizela slabá galaxie, na místě, kde měla být supernova, začala bočním viděním problikávat nevýrazná hvězdička. Reálnost pozorování jsme si s Vicem navzájem potvrdili, ale žádná sláva to nebyla. Je to slabá mrška a na ne úplně ideální obloze byla oříškem i pro velký dalekohled.

Na fotografiích je galaxie NGC 3239 velmi zajímavá a vše nasvědčuje její interakci s jinou galaxií, proto je někdy nazývána Loony Galaxy (praštěná galaxie). Různé zdroje uvádí vzdálenost galaxie mezi 35-50 miliony světelných let, takže jsme nahlédli celkem slušně do historie.

Aleš Majer

Jak bylo avizováno, pozorování zatmění Měsíce se uskutečnilo v Jablonci nad Nisou na Horním náměstí. Ačkoli kolem 16. hodiny, kdy se Měsíc vyhoupl nad obzor, nic nenasvědčovalo tomu, že něco uvidíme, opak byl nakonec pravdou. Úkaz byl v několika dírách mezi mraky dobře viditelný a spolu s námi si jej mohli vychutnat i návštěvníci, kteří nelenili se přijít podívat na zajímavý úkaz. Perfektní práci odvedli na náměstí Aleš a Vic, kteří vše vysvětlovali a ukazovali. Výbornou propagaci nám udělal také redaktor z Našeho Jablonecka a pěkný článek s perfektním vysvětlením, co to je za úkaz vyšel v Jabloneckém Deníku.

		foto: Aleš Majer dalekohledy: SW 102/500 binar Vixen BT125

Nebylo to zřejmě zdaleka jediné místo v Jablonci, kde se pozorovalo. Jedním z takových míst byla i vyhlídka na Dobré Vodě, kde se sešla skupinka lidí a k nimž jsem se na chvíli přidal poté, co to na náměstí z mého pohledu vypadalo už zoufale. Nakonec na tom vydělali ti, co zůstali :-)

Martin Gembec

Když se na nás obrátila Mateřská školka Září z Liberce s tím, jestli by nemohli navštívit naši hvězdárnu, byli jsme z dotazu poněkud zaskočeni. Jak známo na severu Čech je nejbližší funkční hvězdárna až v Mostě. Nicméně protože jsme zvyklí techniku za lidmi dovézt kamkoliv, nebyl problém se operativně domluvit a hvězdárna přijela přímo do Americké ulice v Liberci.

Naše setkání jsme rozdělili na dvě části. Poprvé koncem září jsme se podívali s dětmi, jak funguje dalekohled a co je naše Slunce zač. Také jsme si na něm prohlédli pěkné sluneční skvrny různými technikami – od projekce na papír, přes pohled dalekohledem vybaveným speciální fólií až po nádherný pohled na aktivní jevy přes h-alfa dalekohled. Počasí nám v říjnu přálo a tak byly uvedené zajímavosti tou pravou třešničkou na dortu.

Domluvili jsme si také jedno večerní pozorování na začátek listopadu a snažili jsme se trefit to co nejdéle s ohledem na to, aby byla vidět i planeta Jupiter, která se na večerní oblohu v říjnu teprve chystala. Přestože v posledních dnech panoval inverzní charakter počasí a bylo vesměs zataženo, v neděli před akcí se vyjasnilo a zůstalo pěkně až do pondělního večera. Sešli jsme se tedy podruhé a společně pozorovali na pozemku nedaleké ZŠ. Místečko to bylo ideální. Blízko nám do očí nesvítila žádná velká lampa a navíc byl dobře vidět Měsíc i Jupiter. Na povrchu Měsíce, ačkoli už se blížil úplňku byly viditelné pěkné světlé i tmavé krátery různých velikostí a zvětšení se dalo nasadit v těch nejlepších okamžicích i 120x. Jupiter měl měsíčky vedle sebe pěkně seřazené na jedné straně, přičemž Ió byl mimo rovinu zbývajících tří a na planetě se dalo vidět dva tmavší pásy. Více jsme snad v tak malé výšce nad obzorem ani očekávat nemohli. Zkusili jsme ještě ukázat nějaké výrazné souhvězdí a také známé vojhvězdné a vícenásobné systémy, jako epsilon Lyrae, Albireo a Mizara s Alcorem.

Jsme rádi, že se na obou akcích sešlo tolik zvídavých dětí. Znalosti některých znich nás mile překvapily, stejně jako přístup učitelek a rodičů. Snad jsme jim také dokázali nabídnout mnoho zajímavého a těšíme se na dalších setkáních s vesmírem naviděnou.

Aleš, Honza a Martin

Jasnější kometa 45P/Honda-Mrkos-Pajdušáková způsobila docela pozdvižení a potěšila oko nejednoho astronoma. Tato kometa s československými kořeny byla letos výjimečně dobře viditelná i ve perihelu. Díky častým výronům hmoty z koróny se její ohon neustále vlnil a zrovna 1. října se na chvíli úplně odtrhl. Zde je vzpomínka na některé zážitky s touto kometou.

45P/Honda-Mrkos-Pajdušáková: 1. 10. 2011 mezi 5:11 – 5:35 SELČ, 4x8min, ISO800, Canon 30D, Celestron ED80/600 + Vixen red.0,67x, montáž GSO, pointace autoguiderem od MMyse na dalekohledu 70/500. Nad Alšovicemi na Jablonecku.

(Pokračování textu…)

Meteorický roj Drakonid, občas vídaných také jako Giacobinidy podle mateřské komety 21P/Giacobini-Zinner, měly 8. října opravdu pěkné maximum zřejmě v řádu stovek meteorů za hodinu. Jen počasí bylo značně proměnlivé, ale snad všichni aspoň jednu viděli(?) Článek shrnuje naše ohlasy, ale začněme příspěvkem externisty z Jičína Ladise.

Jediná zachycená drakonida, okem vypadala jako náhle se objevivší hvězda v souhvězdí Pastýře. Čas 20:14 SELČ.
(Pokračování textu…)

V pořadí 4. astronomický den v Jizerské oblasti tmavé oblohy (JOTO) proběhl 1. října na Stogu Izerském ve spolupráci s polskými astronomy (viz. web GoryIzerskie.pl). Velmi povedenou akci doprovázelo příjemné pozdně letní počasí, krásně stabilní vzduch a naprosto průzračné nebe. Perfektní organizace přilákala nahoru lanovkou davy návštěvníků především z Polska, ale našlo se i několik návštěvníků z Čech. Velkému zájmu se těšily všechny přednášky a především ukázky Slunce a objektů na obzoru i na nebi pomocí naší astrotechniky. Věříme, že díky podobným akcím vstoupí JOTO více do povědomí lidí v obou zemích a snad příště přiláká i více návštěvníků na další akce.

(Pokračování textu…)

Krátká a intenzivní polární záře nastala krátce po 23. hodině letního času dne 26. září 2011. Nedá se říct, že by se zvýšená aktivita neočekávala, ale to, jak nádherná záře se nakonec objevila předčilo všechna očekávání a naděje. Vše začalo spektakulárním vynořením se aktivní oblati, která dostala číslo NOAA 11 302. Velké skvrny v ní si nyní můžete prohlédnout s patřičným filtrem i pouhým okem. Pokud v této oblasti nastane erupce nyní, lze očekávat polární záři i u nás ještě tento týden.

Na snímku je panorama polární záře z 26.9.2011 ve 23:15 SELČ. To právě nabírala na intenzitě. 30 s expozice při ISO 1600 byly pořízeny ze stativu Canonem 30D nad Jabloneckými pasekami.

Nevídanou aktivitu předváděla oblast se skvrnami 24. září, kdy zde v krátkém sledu nastala silná explozivní erupce třídy X následovaná dlouhotrvající erupcí třídy M. Výron hmoty z koróny nebyl směřován přímo k Zemi, ale byly to tak mohutné jevy, že nakonec k Zemi 26. září něco doputovalo. Již navečer bylo patrné, že se může začít něco dít a skutečně již po soumraku hlásila severní Morava polární záři nepříliš velké intenzity. Protože magnetometry zůstávaly ve velmi příznivých číslech, vyrazil jsem nakonec před jedenáctou na Kynast. Zde jsem zachytil fotograficky cosi neurčitého červené barvy pod Velkým vozem nad celým severním obzorem. Nemělo to však žádné struktury a okem nebylo vidět nic.

Najednou po 23:10 jsem si na fotkách všiml prvních pruhů a pak už se to semlelo rychle. Pruhy začaly být na severozápadě viditelné i pouhým okem. Měly bílou barvu a mdlý vzhled. Postupně se objevovaly další i nad severem a severozápadem. Velký vůz byl v jednu chvíli v jednom ohni.

Maximum aktivity, 23:17 SELČ. Pruhy se střídaly tak rychle, že je jich během expozice na snímku vidět více. Bylo by třeba snímat jen 5-sekundové expozice, aby to zachytilo tu dynamiku. Zde ISO 1600, 15 sekund expozice.

Přesto to nestačilo na to, aby tuto záři viděla moje žena ve Mšeně. I to naznačilo, jak je důležité být v tu chvíli alespoň kus dál od lamp. Mně se promítala záře ideálně nad Jizerkami. Šťastná konstelace hvězd. Záře zmohutněla, pruhů bylo později méně, ale výrazně vystoupily barvy, především červená byla nápadná v kolech Velkého vozu. A za několik minut vše postupně mizelo, jen sever zůstával pod Velkým vozem nápadně světlejší. Na fotografiích to mělo červenou barvu. I ta postupně mizela. Vše trvalo sotva půl hodiny. Ale stálo to za to.

Polární záře, jak ji zachytil Martin Mašek tou dobou v polských Jizerkách na Rozdroze Izerskie. K dispozici také video.

Martin Gembec

Astronomický tábor Klubu astronomů Liberecka je v plném proudu. Počasí se vydařilo, tak jsme tu s prvními střípky. Sešla se nám tu jižně od Jablonce báječná parta dětí a dvou tatínků. Přes den se konají různé aktivity – výlety, rafty, návštěva hvězdárny v Rovensku, pokusy, hry a koupání (jak by ne, když konečně začalo léto). Jasné či polojasné večery a noci umožnily seznámit se s technikou, pokusit se najít a vyfotografovat různé objekty a družice.

Pokračujeme několika snímky.

Složenina snímků z přeletu ISS z 21. 8. 30 sekundovými expozicemi na celooblohovém zrcadle.

Kometa C/2009 P1 (Garradd) v noci z 23. na 24. srpna přes refraktor ED80/600. Složeno 18 snímků po 4 minutách pomocí programu DeepSkyStacker.

Startrails na naší Chatě N, kde jsme ubytováni. 117x20s, ISO800.