Astronomické události

V Klubu Na Rampě probíhají již čtvrtým rokem pravidelná Astronomická setkání, kterých se účastní místní amatérští astronomové a další zájemci o tuto problematiku. Kromě povídání o novinkách z astronomie a kosmonautiky doplněném promítáním fotek a videí, připravují promotéři pravidelná pozorování zajímavých úkazů pro veřejnost. U příležitosti včerejšího setkání se pozorovalo po jeho skončení na terase letní scény Eurocentra a k vidění toho bylo vskutku dost.

Nejprve všichni účastníci shlédli přelet Mezinárodní vesmírné stanice ISS a poté se dalekohledy namířily na planety Venuši a Jupiter. Zatímco na první jmenované byla dobře patrná pouze fáze, Jupiter překvapil množstvím detailů již při malém zvětšení. Velkou roli sehrál klid atmosféry, tzv. seeing, který byl vynikající a umožnil použít i větší zvětšení. Při 250 násobném zvětšení ukázal 30 cm dalekohled kromě rovníkových pásů a právě přecházející „vybledlé“ Velké červené skvrny (GRS) spoustu dalších podrobností jak v pásech, tak v okolí GRS. Poté, co se všichni pokochali pohledem na největší planetu sluneční soustavy, namířili jsme dalekohled na Velkou mlhovinu v Orionu. Ačkoliv jsme se nacházeli de facto v centru města se silným světelným znečištěním, byla velmi dobře patrná struktura mlhoviny jejímuž středu majestátně vévodil vícenásobný hvězdný systém Trapez v němž bylo možné na první pohled rozeznat složky A až F. Velmi hezký byl také pohled na vícenásobný systém Sigma Orionis a především na průvodce hvězdy Rigel v Orionu. Jen u Síria jsme šanci s jeho trpaslíkem neměli..

Asi po hodinovém pozorování ve městě hrstka nadšenců přejela ještě na jižní okraj města směrem na Dalešice. Zde jsme se pokusili v již nevelké výšce nad západním horizontem vyhledat nově objevenou kometu C/2012 C2 (Bruenjes) avšak bezvýsledně. Otočili jsme dalekohled na vycházející Mars a i přes jeho malou výšku nad obzorem jsme na oranžovém kotoučku ihned rozeznali výraznou polární čepičku a krásně definovaný Syrtis Major, což jenom završilo zážitek z jedinečného večera.

Vlna arktických mrazů nepolevuje, teploty klesají k −30 stupňům, železniční koleje praskají jako zápalky a počet umrzlých bezdomovců se blíži dvoucifernému číslu… A právě v takovýchto podmínkách jsme vyrazili za pozorováním na úpatí Kopaniny. Hlavním hnacím motorem byl průchod komety Garradd kolem kulové hvězdokupy M92 v Herkulu.

Dokumentační snímek z mrazivého pozorování pořídil Jan Pícha přes teleskop TS INED 70/420 (f6) na CG5-Adv bez pointace sadou 2 min expozic. 

Tak se stalo, že se kolem 4.30 hod sešli na pozorovacím place tři postavy (Vic, Hopi a já), připomínající více než astronomy astronauty, chystající se k vesmírné procházce ve skafandru. Slavný horolezec Josef Rakoncaj by měl určitě radost z četnosti výskytu výrobků jeho firmy Sir Joseph, ale péřové bundy pro teplotní určení −30 a více se v posledních dnech, resp. nocích staly základem přežití při pozorování v arktických podmínkách. Později se k nám připojil ještě Patis se svým refráčkem a i když na 7 statečných jsme to nedotáhli, účast to na panující počasí byla slušná.

První problém nastal po sjetí ze silnice 1. třídy směrem od Dalešic na odbočku tvaru U, jejíž prohrnutí končilo cca po 100 m. Odcouval jsem zpět, abych to zkusil z druhé strany. Zde byla situace lepší a v dálce jsem již spatřil Hopiho vůz. Statečně jsem dojel až za něj i když jsem si vůbec nebyl jistý reverzibilitou tohoto úkonu. Další problém se vyskytl hned v zápětí. Kvůli temperování zrcadla jsem dobson umístil do auta již večer, což se u teleskopické konstrukce ukázalo jako pěkná blbost… po vytažení z auta nebylo možné jej vysunout do funkční pozice. Takže šup s ním zpět do auta, pěkně na přední sedačky a topení naplno. Po asi 10 minutách již bylo možné vysunout přední část přístroje, nicméně opět následovala další temperace, tentokrát již venku. Optika i mechanika si s teplotním rozdílem 40 stupňů poradila kupodivu dobře a za 20 minut se již dalo koukat. Kometu s kulovkou jsme si prohlédli pomocí Ethosů 21 a 17 mm, kdy se ještě oba objekty vešly do zorného pole. Pěkná byla i ve velkém binaru Vixen 125 mm, ale v 12″ dobsonu vypadala lépe. Připomínala mi velkou nepravidelně protáhlou vřetenovitou galaxii s jasným jádrem. Přibližný vzhled zachycuje skica, dělaná však až doma v teple po paměti. Mezi tím se Hopi snažil o fotografické zachycení scény. Když jsem viděl, jak mu při −22 mrazem praskají dráty od časovače, obdivuji, že vůbec nějaká data pořídil. Ještě jedna zábavná scénka nás však čekala na závěr. Tři auta bez problémů vycouvala, ale Hopiho Fordka se vůbec nehnula. Nepomohlo ani zapřažení za druhé vozidlo pomocí lana a pokus o vytažení, tak přišly na řadu obligátní lopaty a čtvrthodinka usilovného odhazování sněhu. Nakonec vše dobře dopadlo a s rozbřeskem jsme začínali rozmrzat v teple domovů.

Aleš Majer

Kromě komety se pozorovaly i jiné objekty. Na obloze zářily planety Mars a Saturn, vhodné to objekty pro velký přístroj. Binar zase nabízel napříkad pohled na galexie v souhvězdí Panny.

Navzdory třeskutým mrazům nad ránem nad obzor pomalu vystupují letní souhvězdí Střelce a Štíra. Kdo by si byl pomyslel, že v našich končinách budeme pozorovat Orlí mlhovinu při −23°C?

Relativně kvalitní obloha vybízela k jejímu prošmejdění. Mráz nemráz, do zorného pole se postupně dostalo na 57 messierových objektů a k tomu pár eNGéCéček, dvojhvězd a asterismů. Technika kupodivu nenamrzala, jen ostření šlo více ztuha.

Komu se nechtělo ve 4 vstávat, může jen litovat. Zážitek to byl velkolepý.

Vic

První letošní supernova SN2012A se objevila 7. ledna v nevýrazné nepravidelné galaxii NGC 3239 v souhvězdí Lva a po dlouhých týdnech zatažené oblohy se naskytla příležitost supernovu zkusit pozorovat vizuálně. Sama galaxie je poměrně slabá (11,5 mag) a supernova má mít podle aktuálních snímků kolem 13,5 mag.

Původně jsem chtěl sbalit 12″ dobson a vyrazit někam na Kopaninu, ale vzpomněl jsem si, jak jsme se kdysi trápili u Milana na zahradě hledáním Pluta s jasností 13,9 mag 16″ přístrojem. Proto jsem uvítal, že Viktor se po kratším přemáhání rozhodl odházet sníh kolem kůlny a vyjet s „almarou“ (dobson 16″). Dorazil jsem na Malou Skálu kolem 22 hodin, akorát když lev začínal šplhat po svahu Sokolu výše nad obzor. Zatímco v Jablonci se válela nízká oblačnost, v údolí Jizery bylo téměř jasno. Galaxii NGC 3239 jsme podle mapky našli během chvíle a v kombinaci 16“ zrcadla a 17 mm Ethose byla celkem výrazná. Po supernově však ani památky. Zkusili jsme tedy větší zvětšení a na řadu přišly Ethosy 13 a 10 mm. Seeing dost kolísal od průměrného po velmi špatný. Zatímco při větším zvětšení téměř zmizela slabá galaxie, na místě, kde měla být supernova, začala bočním viděním problikávat nevýrazná hvězdička. Reálnost pozorování jsme si s Vicem navzájem potvrdili, ale žádná sláva to nebyla. Je to slabá mrška a na ne úplně ideální obloze byla oříškem i pro velký dalekohled.

Na fotografiích je galaxie NGC 3239 velmi zajímavá a vše nasvědčuje její interakci s jinou galaxií, proto je někdy nazývána Loony Galaxy (praštěná galaxie). Různé zdroje uvádí vzdálenost galaxie mezi 35-50 miliony světelných let, takže jsme nahlédli celkem slušně do historie.

Aleš Majer

Jak bylo avizováno, pozorování zatmění Měsíce se uskutečnilo v Jablonci nad Nisou na Horním náměstí. Ačkoli kolem 16. hodiny, kdy se Měsíc vyhoupl nad obzor, nic nenasvědčovalo tomu, že něco uvidíme, opak byl nakonec pravdou. Úkaz byl v několika dírách mezi mraky dobře viditelný a spolu s námi si jej mohli vychutnat i návštěvníci, kteří nelenili se přijít podívat na zajímavý úkaz. Perfektní práci odvedli na náměstí Aleš a Vic, kteří vše vysvětlovali a ukazovali. Výbornou propagaci nám udělal také redaktor z Našeho Jablonecka a pěkný článek s perfektním vysvětlením, co to je za úkaz vyšel v Jabloneckém Deníku.

		foto: Aleš Majer dalekohledy: SW 102/500 binar Vixen BT125

Nebylo to zřejmě zdaleka jediné místo v Jablonci, kde se pozorovalo. Jedním z takových míst byla i vyhlídka na Dobré Vodě, kde se sešla skupinka lidí a k nimž jsem se na chvíli přidal poté, co to na náměstí z mého pohledu vypadalo už zoufale. Nakonec na tom vydělali ti, co zůstali :-)

Martin Gembec

Když se na nás obrátila Mateřská školka Září z Liberce s tím, jestli by nemohli navštívit naši hvězdárnu, byli jsme z dotazu poněkud zaskočeni. Jak známo na severu Čech je nejbližší funkční hvězdárna až v Mostě. Nicméně protože jsme zvyklí techniku za lidmi dovézt kamkoliv, nebyl problém se operativně domluvit a hvězdárna přijela přímo do Americké ulice v Liberci.

Naše setkání jsme rozdělili na dvě části. Poprvé koncem září jsme se podívali s dětmi, jak funguje dalekohled a co je naše Slunce zač. Také jsme si na něm prohlédli pěkné sluneční skvrny různými technikami – od projekce na papír, přes pohled dalekohledem vybaveným speciální fólií až po nádherný pohled na aktivní jevy přes h-alfa dalekohled. Počasí nám v říjnu přálo a tak byly uvedené zajímavosti tou pravou třešničkou na dortu.

Domluvili jsme si také jedno večerní pozorování na začátek listopadu a snažili jsme se trefit to co nejdéle s ohledem na to, aby byla vidět i planeta Jupiter, která se na večerní oblohu v říjnu teprve chystala. Přestože v posledních dnech panoval inverzní charakter počasí a bylo vesměs zataženo, v neděli před akcí se vyjasnilo a zůstalo pěkně až do pondělního večera. Sešli jsme se tedy podruhé a společně pozorovali na pozemku nedaleké ZŠ. Místečko to bylo ideální. Blízko nám do očí nesvítila žádná velká lampa a navíc byl dobře vidět Měsíc i Jupiter. Na povrchu Měsíce, ačkoli už se blížil úplňku byly viditelné pěkné světlé i tmavé krátery různých velikostí a zvětšení se dalo nasadit v těch nejlepších okamžicích i 120x. Jupiter měl měsíčky vedle sebe pěkně seřazené na jedné straně, přičemž Ió byl mimo rovinu zbývajících tří a na planetě se dalo vidět dva tmavší pásy. Více jsme snad v tak malé výšce nad obzorem ani očekávat nemohli. Zkusili jsme ještě ukázat nějaké výrazné souhvězdí a také známé vojhvězdné a vícenásobné systémy, jako epsilon Lyrae, Albireo a Mizara s Alcorem.

Jsme rádi, že se na obou akcích sešlo tolik zvídavých dětí. Znalosti některých znich nás mile překvapily, stejně jako přístup učitelek a rodičů. Snad jsme jim také dokázali nabídnout mnoho zajímavého a těšíme se na dalších setkáních s vesmírem naviděnou.

Aleš, Honza a Martin

Jasnější kometa 45P/Honda-Mrkos-Pajdušáková způsobila docela pozdvižení a potěšila oko nejednoho astronoma. Tato kometa s československými kořeny byla letos výjimečně dobře viditelná i ve perihelu. Díky častým výronům hmoty z koróny se její ohon neustále vlnil a zrovna 1. října se na chvíli úplně odtrhl. Zde je vzpomínka na některé zážitky s touto kometou.

45P/Honda-Mrkos-Pajdušáková: 1. 10. 2011 mezi 5:11 – 5:35 SELČ, 4x8min, ISO800, Canon 30D, Celestron ED80/600 + Vixen red.0,67x, montáž GSO, pointace autoguiderem od MMyse na dalekohledu 70/500. Nad Alšovicemi na Jablonecku.

(Pokračování textu…)

Meteorický roj Drakonid, občas vídaných také jako Giacobinidy podle mateřské komety 21P/Giacobini-Zinner, měly 8. října opravdu pěkné maximum zřejmě v řádu stovek meteorů za hodinu. Jen počasí bylo značně proměnlivé, ale snad všichni aspoň jednu viděli(?) Článek shrnuje naše ohlasy, ale začněme příspěvkem externisty z Jičína Ladise.

Jediná zachycená drakonida, okem vypadala jako náhle se objevivší hvězda v souhvězdí Pastýře. Čas 20:14 SELČ.
(Pokračování textu…)

V pořadí 4. astronomický den v Jizerské oblasti tmavé oblohy (JOTO) proběhl 1. října na Stogu Izerském ve spolupráci s polskými astronomy (viz. web GoryIzerskie.pl). Velmi povedenou akci doprovázelo příjemné pozdně letní počasí, krásně stabilní vzduch a naprosto průzračné nebe. Perfektní organizace přilákala nahoru lanovkou davy návštěvníků především z Polska, ale našlo se i několik návštěvníků z Čech. Velkému zájmu se těšily všechny přednášky a především ukázky Slunce a objektů na obzoru i na nebi pomocí naší astrotechniky. Věříme, že díky podobným akcím vstoupí JOTO více do povědomí lidí v obou zemích a snad příště přiláká i více návštěvníků na další akce.

(Pokračování textu…)