Astronomické události

Jak jste asi už zaznamenali, shoda náhod tomu chtěla, že zrovna v den, kdy očekáváme blízký průlet planety DA14, objevil se dnes ráno, kolem 4:15 našeho času (dle vycházejícího Slunce na jednom videu), nad Čeljabinskem na ruském Uralu obří bolid. Po jeho průletu zůstala na obloze nádherná stopa a došlo k několika explozím, z nichž ta nejsilnější vysypala sklo z oken a spustila alarm aut. Tento úkaz by neměl nijak souviset s planetkou, kterou očekáváme večer, ale je to i tak mimořádný úkaz.

Došlo tedy ke zranění lidí rozbitým sklem. Bolid zachytila řada z nich, ohromující jsou i videa zachycující exploze z rázových vln. Následující videa uvnitř článku. (Pokračování textu…)

V pátek 15. února Zemi těsně mine asteroid 2012 DA14. Přestože jde o bezpečný průlet, bude opravdu výjimečně těsný (v minimu necelých 30 tisíc km). Také čas průletu vychází dobře i na pozorovací podmínky z Evropy, proto jsme se rozhodli nejen podpořit nadšence mapkami k vyhledání, ale zveme vás i na veřejné pozorování, které ale proběhne jen při dobrém počasí s jasnou oblohou na východě.

Pro vaši orientaci, zde je mapka pro období největšího jasu a rychlosti asteroidu. Mapa je vygenerována pro 22:00 SEČ a pozice potom od 21 hodin. V té době bude asteroid jen 15° nad východním obzorem, ale díky úžasné rychlosti se jeho poloha rychle změní a již v 21:30 bude přes 30° vysoko. při pohledu dalekohledem můžeme očekávat „hvězdu“ o jasnosti od 7. do 8. velikosti (bez problému viditelná triedry). Tato hvězdě podobná tečka (= asteroid) se bude pomalu sunout mezi okolními vesměs slabšími hvězdami a tento pohyb by měl být patrný „v přímém přenosu“.

Vzhledem k rychlému pohybu přikládáme i mapky detailní. Dráha je již známa hodně přesně, ale přesto máme ještě obavu, zda budou sedět uvedené časové značky, aby náhodou nebyl asteroid v době průletu např. o půl stupně vedle). Snad se již nic nezmění a vše sedne, jak je na mapkách vyznačeno: první 21:00-21:20, druhá 21:20-21:50 a třetí 21:50-22:50 SEČ.

Aleš připravil tiskovou verzi vyhledávací mapky v PDF.

Martin Gembec

Přichází nejkratší měsíc v roce, ale z astronomického hlediska bude celkem zajímavý, jen aby nezlobilo počasí. Mapku si můžete opět stáhnout a vytisknout z PDF.

Hlavní cíl našich večerních pozorování bude opět Jupiter. K přechodům GRS a poloze měsíčků se věnuje druhá strana mapky. Na večerní obloze se bude hlavně v polovině února vyskytovat také planeta Merkur. Za dobrého počasí by měla být snadno viditelná asi 30 – 60 minut po západu slunce téměř nad západním obzorem.  11. února bude poblíž něho srpek Měsíce. 15. 2. se také protáhne kolem Země asteroid 2012 DA14, který rychle projde několika souhvězdími, neboť bude mnohem blíže Zemi než Měsíc. Pro vyhledání s pomocí triedru je však třeba si vyjet aktuální efemeridu. Níže vidíte, co by tam mělo být např. nastaveno.

 

Páteční počasí bylo v průběhu dne slunečné, dokonce ještě při cestě do volební místnosti při druhém kole volby presidenta republiky jsem sledoval krásně do ruda zbarvený sluneční kotouč. Byl poměrně vysoko nad obzorem (asi 10 st.), ale bylo možné se do něj přímo dívat bez použití filtru, což byl pravděpodobně důsledek neutěšené smogové situace posledních dní – připomnělo mi to ovzduší v mnohamilionové Káhiře, kde byl takovýto přímý pohled do Slunce na denním pořádku. Po setmění se však zatáhlo a tak jsem jel udělat pár fotek na koncert Jiřího Schmitzera do Klubu Na Rampě. Po návratu domů mne čekala jasná obloha, které vévodil Měsíc krátce před úplňkem a Jupiter.

Pozorovací půst byl již poměrně dlouhý, tak mne neodradil ani teploměr ukazující minus 12 stupňů celsia. Vytáhnul jsem tedy na zahradu pětipalcový refraktor a po krátké temperaci jej namířil na Jupiter. Díky chytrému telefonu jsem stačil zjistit, že je krátce po průchodu GRS centrálním poledníkem a již první letmý pohled do okuláru při 90 násobném zvětšení nasvědčoval slušným podmínkám. Seeing umožnil následně použít zvětšení až 170x. GRS byla opravdu výrazná, zvláště mne zaujal jasný světlý lem, který ji obklopoval. Tradičně zajímavá byla oblast za GRS čítající několik menších světlých skvrn. Ačkoliv teplota byla minus 12, panovalo absolutní bezvětří, což bylo velmi příjemné a umožňovalo pobyt venku bez rukavic. Tak mohla vzniknout i přiložená kresba.

-AM-

Počasí příjemně překvapilo a tak jsme si v Jablonci užívali krásnou zimní idylu včetně celodenního slunečního svitu. Na povrchu Slunce jsou aktuálně největší skvrny za více než půl roku. Jsou viditelné přes filtr i pouhým okem. Níže je snímek přes 8 cm ED dalekohled.

---

Martin Gembec

Leden 2013 přináší hned od začátku zajímavé úkazy. Jednak to je každoroční roj Kvadrantid, které by měly vyvrcholit v noci na 4. ledna, ale pak jsou to také zajímavá seskupení Měsíce a planet na ranní obloze. 5. až 7. ledna se Měsíc potká se Spikou a Saturnem v souhvězdí Panny. Poté 10. ledna s Venuší ve Štíru.

Mapky se zajímavými událostmi a informacemi pro amatérské pozorovatele opět připravil Aleš Majer. Stahujte v PDF.

Je to již více než dva roky, co jsme s Vicem navštívili hvězdárnu v Jičíně. Od té doby prošla rozsáhlou rekonstrukcí – byla kompletně inovována kopule a vylepšení se dočkal i dalekohled s montáží. Všechno vlastně spunktoval MaG, který mi v pátek večer zavolal, že by se přijel ke mně podívat na Jupiter. V tu chvíli jsem dostal nápad, jet se na něj podívat půlmetrem jičínské hvězdárny. Jeden telefonát vyřešil naši návštěvu, druhý zalarmoval Vice. Po půlhodině jsme ho již nakládali na Malé Skále a pokračovali dále do Jičína.

Hned při vstupu do kopule nás přivítala vůně dřeva z nových palubek. Dalekohled byl již natočen na Jupiter a tak jsme se rychle postavili do fronty u okuláru. Připomínám parametry hlavního přístroje – Newton 500/2500 mm z dílny pan Drbohlava. Již při pohledu 17 mm Ethosem bylo jasné, že dalekohled je daleko lépe seřízen, než při naší minulé návštěvě a i seeing se zdál slušný. V 13 mm Ethosu již byla patrná řada podrobností, hlavně v oblasti SEB za GRS. Obraz byl dobrý i při použití 10 mm Ethosu. Jupiter jsme si prohlédli také v Zeissově refraktoru 80/1460 pomocí binohlavice – světla i podrobností samozřejmě oproti 0,5 m zrcadlu ubylo, ale obraz byl klidnější. Měsíční úplněk z oblohy smazal slabší hvězdy, a jak jsme se záhy přesvědčili, i všechny deep-sky objekty. Zkusili jsme najet na M31 a M42, ale pak jsme raději vyhledali pár zajímavých dvojhvězd a tzv. carbon stars. Pozorování v zenitu však vyžadovalo jistou dávku akrobacie, aby se člověk dostal k okuláru hlavního dalekohledu. A to je stále hlavní mínus tohoto přístrojového vybavení, hlavně má-li sloužit k popularizaci astronomie, tedy laické veřejnosti. Místní astronomové by to do budoucna rádi vyřešili jiným typem montáže a doplněním o větší refraktor.
Nezbývá tedy než poděkovat za milé přijetí a zatlačit slzu v oku nad tím, proč nemáme podobné zázemí k dispozici u nás. Přesvědčili jsme se, že pokud je hlavní dalekohled dobře seřízen, ukazuje velice pěkně a určitě se v Jičíně zase brzy objevíme – tentokrát za bezměsíčné noci.

-AM-

Do střední Evropy vtrhla vlna arktických mrazů. S tím souvisí vyjasnění po delší době, tak se není čemu divit, že skutečně zapálení pozorovatelé vyráží za hvězdami i za těchto podmínek. Již ve 20 hodin ukazoval teploměr na Jizerce −22 °C a tak bylo jasné, že dnešní pozorování bude opravdu hard core. Sešli jsme se s Vicem kolem 22 hod. a vybalili techniku – 12“ dobson a 5“ binar. Obloha vypadala velmi slušně, pravděpodobně poslední zimní noc, kdy ještě nesvítí okolní sjezdovky. Vicovo SQM ukazovalo hodnoty kolem 20,9. Naštěstí bylo absolutní bezvětří, takže teplota pod −20 °C byla celkem snesitelná. Testoval jsem novou obuv CXS −40 s aluminiovou protimrazovou botičkou doplněnou ještě o zimní vložky. Při dvouhodinovém pobytu ve sněhu v teplotě pod −20 °C při použití jedněch outdoorových ponožek poskytovaly optimální teplotní komfort. Mimochodem k ránu byla teplota na Jizerce –27 °C.

Co se týče pozorování, neměli jsme žádný plán, takže jsme koukali na to, co nás zrovna napadlo – otevřené hvězdokupy, planetární mlhoviny, galaxie, kulovou hvězdokupu G1 v galaxii M31. Pěkná byla i kometa C/2012 K5 (LINEAR). Zpočátku byl seeing špatný, ale před půlnocí se najednou výrazně zlepšil – dalekohledy již pokrývala slušná námraza, ale podmínky dovolily použít na kulminující Jupiter v pohodě 500 násobného zvětšení. Krásné detaily jsem se pokusil zachytit na kresbě, ale nejvíce nás zaujal kotouček Ganymedu, na kterém jsme bezpečně rozpoznali tmavý, ve středu rozšířený pás v centrální oblasti. Jedinou komplikací na závěr pozorování byla nemožnost složit teleskopický dobson do transportní polohy – musel jsem ho doma odnést do vytopeného bytu, aby šel složit.

-AM-

Není to ani měsíc, co jsem prakticky stejné objekty zimní oblohy pozoroval jen v krátkém tričku. Rozdíl nebyl jen ve 40° teploty, ale i v poloze. Zatímco v Austrálii Velký pes procházel zenitem, na Jizerce se choulil nízko v korunách stromů.
Jsem rád, že jsem nakonec rozmrazil auto a vyrazil za Alešem do hor. Doma mi SQM ukazuje v těchto dnech sotva 20.0 MSA. Rozdíl celé magnitudy je opravdu markantní.
Sám jsem se zaměřil zejména na zimní otevřenky a asterismy, co jsem už dlouho neviděl. Přidal jsem i pár uhlíkových hvězd, v dobsonu pak i nějaké planetárky, dohromady dobrých 50 objektů. Překvapilo mě, kolik už padá Geminid. Byly chvíle, kdy letěly třeba tři za minutu. Hvězdou večera měla být kometa 2012 K5, která nadějně zjasňuje, ale v závěru pozorování ji suveréně překonal Ganymed. Že na něm uvidím někdy nějaké podrobnosti, to jsem opravdu nečekal. I Jupiter nabídl zajímavé detaily, které se běžně vídají jen na fotkách.
Zima nakonec nebyla tak strašná. Asi díky tomu, že jsme byli dobře vybaveni. Vyhřívané boty, péřová bunda, dvojité rukavice, kukla – bez toho do Jizerek v zimě raději nejezdit…

Vic KaL◊!