Astronomické události

Máme za sebou dvě pěkné průzračné noci. Tu první (5./6. 8.) jsme trávili na Jizerce sledováním DSO, tu včerejší (6. / 7. 8.) jsem se zaměřil pouze na kometu 21P a Mars. Srovnávat pohled na kometu 100mm APO binarem nebo 16“ dobsonem pod jizerskohorskou oblohou, kde hodnoty SQM šplhaly ke 21,5 s pohledem uprostřed sídliště v Jablonci nelze, ale kometa je i v těchto městských podmínkách dobře vidět v triedru 15×60 nebo třeba i stařičkým AD 800 (refraktor 56/800) při zv. 70×.

(Pokračování textu…)

Od konce května zuří na Marsu celoplanetární prachová bouře, která de facto „smazala“ z povrchu veškeré albedové útvary viditelné menšími dalekohledy. V uplynulých dvou měsících se pouze výjimečně podařilo na povrchu rudé planety zahlédnout nějakou neurčitou nevýraznou šmouhu, ale spíše to byla jen „oranžová kaše“, co nám pohled do okuláru nabízel. Trochu lépe na tom byla fotografie, kde se přece jenom v IR oboru dalo něco zachytit. O to smutnější na celé bouři je to, že postihla planetu v době před tzv. velkou opozicí, kdy je po 15 letech nejblíže Zemi, její úhlový průměr dosáhl 25″ a šanci na pozorování detailů by tudíž měli i majitelé malých přístrojů.

(Pokračování textu…)

Začátek července nás zastihl neobvykle chladným počasím. Ve studeném severním proudění se ale nádherně vyčistil vzduch a je extrémní dohlednost. I z obyčejné vyhlídky u Košov jižně od Jablonce nad Nisou jsme z výšky 600 metrů shlédli krajinu do vzdálenosti 100 km s mnoha detaily a nejvzdálenější kopec Hradiště z Doupovských hor u Karlových Varů, který byl vzdálen 152 km, byl ještě dobře viditelný i okem. V takovém počasí nebyl problém spatřit dokonce Merkur v jeho večerní (východní) elongaci. Mnohem lépe je samozřejmě vidět Venuše a o Jupiteru a Saturnu nemluvě. Tyto planety se v relativně klidném vzduchu jevily i v malém historickém dalekohledu moc pěkně. A kdo vydrží i do rána, uvidím kromě Marsu i Neptun a Uran. Jen na tom Marsu kvůli bouři chybí řada detailů.

(Pokračování textu…)

Když se včera večer začalo vyjasňovat, nad východním obzorem se mi naskytl pohled na východ Měsíce v konjunkci s Marsem, dramaticky umocněný zbytky nasvícených mraků. Zkusil jsem celou scénu vyfotografovat (z okna a bez stativu z ruky…).

(Pokračování textu…)

Měsíc se pomalu blíží do úplňku, ale to neznamená, že by nebylo na obloze co pozorovat. Můžeme obdivovat planety, kterým jasný svit Luny nevadí.

(Pokračování textu…)

Přesně tak bych nazval neděli 4. 3. 2018, která mi umožnila spatřit za jeden den více zajímavých úkazů. Vše začalo již ráno budíkem v 6.30. Pohled na teploměr ukazující -10°C trochu překopal mé plány vyrazit na zahradu s APO refraktorem 120/900 mm a fotografovat východ Slunce za vrcholkem Černé Studnice. Nakonec jsem usoudil, že bude stačit ohnisko 400 mm a že se dá celkem pohodlně fotit z vyhřátého bytu přes okno. Krátce po sedmé ranní začal sluneční kotouč opravdu vykukovat za rozhlednou, tak jsem cvaknul pár expozic.

(Pokračování textu…)

Když jsem chtěl spatřit relativně jasný Merkur a ještě zářivější Venuši, všiml jsem si, že z mého oblíbeného stanoviště v Rýnovicích budou zrovna poblíž vysílače na Ještědu. Merkur jsem ještě okem neviděl, zato Venuše byla vidět snadno. Za pár dní bude Merkur výše a nebude problém je spatřit, ale kdoví, co na to počasí. Obě planety nakonec prošly za vysílačem a hotelem Ještěd a to, že Venuše se trefila přesně za vrchní světlo vysílače, považuji za hezkou tečku za jinak hrozně mrazivým pozorováním.

Merkur u vysílače vpravo a Venuše vlevo nahoře nad Ještědem 1. 3. 2018 (Pokračování textu…)

Týden nabitý astronomickými jevy přinesl i veřejností hojně zmiňované setkání Měsíce a ranních planet, především pak Venuše. Pomohlo k tomu i pěkné počasí, které přineslo závan léta do poloviny října. Pozorovali a fotografovali jsme i my. (Pokračování textu…)