Astronomické události

Na obloze máme nyní možnost pozorovat výrazně zářící planetu Venuši a kousek nad ní Jupiter. V neděli večer se krásně vyjasnilo a tak byly obě planety ve společnosti Měsíce nádherným cílem k pozorování. Kromě nich se ale nízko nad obzorem nacházel snadno viditelný Merkur. Nepochybně za to mohlo jednak průzračné ovzduší a potom také poměrně vysoká jasnost Merkuru.

Snímek pořízený na severním okraji Jablonce na Staré Osadě, foto: M. Gembec

Merkur nad Ještědem, foto: Martin Gembec

Planetární rendez vous (od Aleše Majera)

Mrazivá vlna z první poloviny února pominula, výrazně se oteplilo a na večerní obloze se nám pěkně porovnalo několik planet – konkrétně Merkur, Venuše, Jupiter a Uran, ke kterým se po novoluní přidal v těchto dnech ještě mladý Měsíc. Při nedělním vyjasnění jsme vyrazili s Viktorem obhlédnout tuto scenérii.

Sešli jsme se v 17.45 a začali pátrat nad západním obzorem po Merkuru. Venuše s Měsícem a Jupiterem zářila vysoko nad obzorem a ve slábnoucí oranžové barvě křižovalo oblohu značné množství letadel – v jednu chvíli se jich do zorného pole triedru vešlo až pět. V 17.51 se nám podařilo asi 10 stupňů nad horizontem konečně zahlédnout Merkur triedrem a v zápětí i pouhým okem. Celou scenérii obohatila ještě ISS, jejíž přelet kulminoval v nadhlavníku v 18.01.

Zkusili jsme ještě vytáhnout malý refraktor ED 70/420 a kouknout na uvedené planety a Měsíc. Zatímco Merkur nebyl nic jiného než „duhová kulička“, Venuše měla při zv. 84x krásně viditelnou fázi a dokonce jsme tušili na kotoučku planety nějaké nevýrazné skvrny, ale foukal poměrně silný vítr a dalekohled se na lehkém fotografickém stativu silně chvěl. Jupiter ukázal pěkně rovníkové pruhy a čtyři měsíčky, víc se toho ve větru vykoukat nedalo.

Pozorovat se dá všude, třeba i na libereckém sídlišti, jak ukázal další z našich členů Martin Mašek. Na snímku je navíc ještě část dráhy stanice ISS.

V Klubu Na Rampě probíhají již čtvrtým rokem pravidelná Astronomická setkání, kterých se účastní místní amatérští astronomové a další zájemci o tuto problematiku. Kromě povídání o novinkách z astronomie a kosmonautiky doplněném promítáním fotek a videí, připravují promotéři pravidelná pozorování zajímavých úkazů pro veřejnost. U příležitosti včerejšího setkání se pozorovalo po jeho skončení na terase letní scény Eurocentra a k vidění toho bylo vskutku dost.

Nejprve všichni účastníci shlédli přelet Mezinárodní vesmírné stanice ISS a poté se dalekohledy namířily na planety Venuši a Jupiter. Zatímco na první jmenované byla dobře patrná pouze fáze, Jupiter překvapil množstvím detailů již při malém zvětšení. Velkou roli sehrál klid atmosféry, tzv. seeing, který byl vynikající a umožnil použít i větší zvětšení. Při 250 násobném zvětšení ukázal 30 cm dalekohled kromě rovníkových pásů a právě přecházející „vybledlé“ Velké červené skvrny (GRS) spoustu dalších podrobností jak v pásech, tak v okolí GRS. Poté, co se všichni pokochali pohledem na největší planetu sluneční soustavy, namířili jsme dalekohled na Velkou mlhovinu v Orionu. Ačkoliv jsme se nacházeli de facto v centru města se silným světelným znečištěním, byla velmi dobře patrná struktura mlhoviny jejímuž středu majestátně vévodil vícenásobný hvězdný systém Trapez v němž bylo možné na první pohled rozeznat složky A až F. Velmi hezký byl také pohled na vícenásobný systém Sigma Orionis a především na průvodce hvězdy Rigel v Orionu. Jen u Síria jsme šanci s jeho trpaslíkem neměli..

Asi po hodinovém pozorování ve městě hrstka nadšenců přejela ještě na jižní okraj města směrem na Dalešice. Zde jsme se pokusili v již nevelké výšce nad západním horizontem vyhledat nově objevenou kometu C/2012 C2 (Bruenjes) avšak bezvýsledně. Otočili jsme dalekohled na vycházející Mars a i přes jeho malou výšku nad obzorem jsme na oranžovém kotoučku ihned rozeznali výraznou polární čepičku a krásně definovaný Syrtis Major, což jenom završilo zážitek z jedinečného večera.

Vlna arktických mrazů nepolevuje, teploty klesají k −30 stupňům, železniční koleje praskají jako zápalky a počet umrzlých bezdomovců se blíži dvoucifernému číslu… A právě v takovýchto podmínkách jsme vyrazili za pozorováním na úpatí Kopaniny. Hlavním hnacím motorem byl průchod komety Garradd kolem kulové hvězdokupy M92 v Herkulu.

Dokumentační snímek z mrazivého pozorování pořídil Jan Pícha přes teleskop TS INED 70/420 (f6) na CG5-Adv bez pointace sadou 2 min expozic. 

Tak se stalo, že se kolem 4.30 hod sešli na pozorovacím place tři postavy (Vic, Hopi a já), připomínající více než astronomy astronauty, chystající se k vesmírné procházce ve skafandru. Slavný horolezec Josef Rakoncaj by měl určitě radost z četnosti výskytu výrobků jeho firmy Sir Joseph, ale péřové bundy pro teplotní určení −30 a více se v posledních dnech, resp. nocích staly základem přežití při pozorování v arktických podmínkách. Později se k nám připojil ještě Patis se svým refráčkem a i když na 7 statečných jsme to nedotáhli, účast to na panující počasí byla slušná.

První problém nastal po sjetí ze silnice 1. třídy směrem od Dalešic na odbočku tvaru U, jejíž prohrnutí končilo cca po 100 m. Odcouval jsem zpět, abych to zkusil z druhé strany. Zde byla situace lepší a v dálce jsem již spatřil Hopiho vůz. Statečně jsem dojel až za něj i když jsem si vůbec nebyl jistý reverzibilitou tohoto úkonu. Další problém se vyskytl hned v zápětí. Kvůli temperování zrcadla jsem dobson umístil do auta již večer, což se u teleskopické konstrukce ukázalo jako pěkná blbost… po vytažení z auta nebylo možné jej vysunout do funkční pozice. Takže šup s ním zpět do auta, pěkně na přední sedačky a topení naplno. Po asi 10 minutách již bylo možné vysunout přední část přístroje, nicméně opět následovala další temperace, tentokrát již venku. Optika i mechanika si s teplotním rozdílem 40 stupňů poradila kupodivu dobře a za 20 minut se již dalo koukat. Kometu s kulovkou jsme si prohlédli pomocí Ethosů 21 a 17 mm, kdy se ještě oba objekty vešly do zorného pole. Pěkná byla i ve velkém binaru Vixen 125 mm, ale v 12″ dobsonu vypadala lépe. Připomínala mi velkou nepravidelně protáhlou vřetenovitou galaxii s jasným jádrem. Přibližný vzhled zachycuje skica, dělaná však až doma v teple po paměti. Mezi tím se Hopi snažil o fotografické zachycení scény. Když jsem viděl, jak mu při −22 mrazem praskají dráty od časovače, obdivuji, že vůbec nějaká data pořídil. Ještě jedna zábavná scénka nás však čekala na závěr. Tři auta bez problémů vycouvala, ale Hopiho Fordka se vůbec nehnula. Nepomohlo ani zapřažení za druhé vozidlo pomocí lana a pokus o vytažení, tak přišly na řadu obligátní lopaty a čtvrthodinka usilovného odhazování sněhu. Nakonec vše dobře dopadlo a s rozbřeskem jsme začínali rozmrzat v teple domovů.

Aleš Majer

Kromě komety se pozorovaly i jiné objekty. Na obloze zářily planety Mars a Saturn, vhodné to objekty pro velký přístroj. Binar zase nabízel napříkad pohled na galexie v souhvězdí Panny.

Navzdory třeskutým mrazům nad ránem nad obzor pomalu vystupují letní souhvězdí Střelce a Štíra. Kdo by si byl pomyslel, že v našich končinách budeme pozorovat Orlí mlhovinu při −23°C?

Relativně kvalitní obloha vybízela k jejímu prošmejdění. Mráz nemráz, do zorného pole se postupně dostalo na 57 messierových objektů a k tomu pár eNGéCéček, dvojhvězd a asterismů. Technika kupodivu nenamrzala, jen ostření šlo více ztuha.

Komu se nechtělo ve 4 vstávat, může jen litovat. Zážitek to byl velkolepý.

Vic

O této kometě už bylo psáno mnoho nadějných slov na webu kommet.cz v souvislosti s možnou viditelností této komety pouhým okem na jaře 2013. Příliš se toho nyní, více jak rok před největším přiblížením ke Slunci, říci nedá, je tu však přeci jenom něco málo nového, díky aktivitám našeho člena Martina Maška, který má přes internet přístup k robotizovanému dalekohledu FRAM v Argentině. Díky němu máme aktuální snímek komety, který přispěl k poznání, že kometka je o něco jasnější, než předpokládá efemerida a dále umožnil zpřesnit její dráhu ve sluneční soustavě.

Foto: FRAM (M. Mašek, J. Černý, J. Ebr, M. Prouza, P. Kubánek, M. Jelínek). Zpracoval Martin Mašek

Dalekohled FRAM patří Fyzikálnímu ústavu AV ČR a v Argentině má za úkol sledovat stav atmosféry pro observatoř Pierra Augera. Kromě toho je využíván na okamžité sledování zdrojů gama záblesků a ve zbývajícím volném čase je nyní využíván na fotografování zajímavých objektů ve sluneční soustavě, jako jsou blízkozemní planetky, nebo slabší komety. V prosinci se dalekohled proslavil sadou fotografií komety Lovejoy před průletem i po průletu kolem Slunce.

Na jaře 2013 se kometa prosmýkne kolem Slunce blíže než obíhá planeta Venuše, což dává předpoklad, že by mohlo jít o velmi jasnou kometu, ale bude v té době úhlově málo vzdálená od Slunce, což nejspíš ten nejlepší zážitek neumožní. Přesto by mohlo jít o podobně pěknou kometku, jako byla C/2002 C1 (Ikeya-Zhang) a kdoví, třeba to bude odplata jižanům za jejich krásnou kometu C/2006 P1 (McNaught). Ale, my, kdo jsme kometu McNaught viděli 14. ledna 2007 vedle Slunce ve dne na obloze máme právem pocit, že každá kometa je jiná a odplata nebude třeba. Přesto se jistě všichni napjatě těšíme, co nám kometa Panstarrs předvede.

Martin Gembec

Zpočátku ještě uvidíme ráno kometu C/2009 P1 (Garradd), aniž by její pozorování rušil svit Měsíce. Úplněk nastává 7. února – to je období, kdy můžeme zkoušet pozorovat např. halové jevy kolem Měsíce – různé kruhy a barevné oblouky nebo skvrny způsobené ledovými krystalky z vysoké oblačnosti, nebo poletujícího sněhu. Venuše prochází v únoru kolem planety Uran (0,3°). Konec února přináší opět možnost spatřit kometu Garradd v maximálním jasu a také velmi mladý srpek Měsíce (22. 2.).

Aleš Majer připravil oblíbenou mapku s dalšími zajímavostmi a na druhé straně s vyhledávacími mapkami komety Garradd. Stahujte v PDF kliknutím na obrázek.

Výběžek tlakové výše v těchto dnech přináší nad naše území arktický vzduch a teploty klesají hluboko pod bod mrazu i ve městě, natož pak v naší oblíbené pozorovací destinaci Jizerka, kde bylo v minulých nocích naměřeno až −25° Celsia. Když už se mi nepovedlo nikoho přemluvit k výjezdu za hardcore pozorováním, alespoň jsem dostal tip od Vica na zajímavý útvar na měsíčním terminátoru zvaný Lunar X, který měl být ideálně pozorovatelný kolem půlnoci.

Bohužel nakonec u mě zvítězila také lenost a na pozorování Měsíce jsem se vypravil již před 22 hod. a to pouze před dům (o půlnoci bych musel jít s technikou několik set metrů daleko, protože by se mi Měsíc začal schovávat za paneláky).  To se nakonec ukázalo jako chybný krok, protože 2-3 hodiny v postupu terminátoru chyběly k nasvícení útvaru. Seeing také nebyl nejlepší, z cca 25 pořízených fotografií byly ostré asi 2 záběry. Ke svému snímku přikládám srovnávací fotku Jerryho Lodrigusse, na níž je Lunar X jasně patrný a je rovněž zřetelný posun terminátoru nutný k pozorování útvaru.

Nad ránem jsem vyrazil na kometu Garradd pomalu se blížící ke kulové hvězdokupě M92 v Herkulu. Vyzbrojen binarem 20×80 na stativu jsem po 6. hodině ranní vyběhl na zahradu a namířil jej do Herkula. Kometa se již vešla do zorného pole s hvězdokupou, ale žádné zajímavé podrobnosti jsem nevykoukal, protože obloha začínala pomalu světlat s blížícím se rozbřeskem. V následujících dnech (jasné počasí má trvat) bude pohled na tuto dvojici zajímavý i ve větším přístroji, neboť kometa se k hvězdokupě ještě přiblíží.

Foto komety pořízené teleobjektivem 1. února ukazuje část souhvězdí Herkula odpovídající např. pohledu triedrem. Nad třemi hvězdami v levé části květináče máme kometu a kulovou hvězdokupu M 92. Vpravo výřez ze snímku. 11x1min, ISO1600, Canon 30D + Sigma 135mm. Fotil Martin Gembec

Aleš Majer

První letošní supernova SN2012A se objevila 7. ledna v nevýrazné nepravidelné galaxii NGC 3239 v souhvězdí Lva a po dlouhých týdnech zatažené oblohy se naskytla příležitost supernovu zkusit pozorovat vizuálně. Sama galaxie je poměrně slabá (11,5 mag) a supernova má mít podle aktuálních snímků kolem 13,5 mag.

Původně jsem chtěl sbalit 12″ dobson a vyrazit někam na Kopaninu, ale vzpomněl jsem si, jak jsme se kdysi trápili u Milana na zahradě hledáním Pluta s jasností 13,9 mag 16″ přístrojem. Proto jsem uvítal, že Viktor se po kratším přemáhání rozhodl odházet sníh kolem kůlny a vyjet s „almarou“ (dobson 16″). Dorazil jsem na Malou Skálu kolem 22 hodin, akorát když lev začínal šplhat po svahu Sokolu výše nad obzor. Zatímco v Jablonci se válela nízká oblačnost, v údolí Jizery bylo téměř jasno. Galaxii NGC 3239 jsme podle mapky našli během chvíle a v kombinaci 16“ zrcadla a 17 mm Ethose byla celkem výrazná. Po supernově však ani památky. Zkusili jsme tedy větší zvětšení a na řadu přišly Ethosy 13 a 10 mm. Seeing dost kolísal od průměrného po velmi špatný. Zatímco při větším zvětšení téměř zmizela slabá galaxie, na místě, kde měla být supernova, začala bočním viděním problikávat nevýrazná hvězdička. Reálnost pozorování jsme si s Vicem navzájem potvrdili, ale žádná sláva to nebyla. Je to slabá mrška a na ne úplně ideální obloze byla oříškem i pro velký dalekohled.

Na fotografiích je galaxie NGC 3239 velmi zajímavá a vše nasvědčuje její interakci s jinou galaxií, proto je někdy nazývána Loony Galaxy (praštěná galaxie). Různé zdroje uvádí vzdálenost galaxie mezi 35-50 miliony světelných let, takže jsme nahlédli celkem slušně do historie.

Aleš Majer

Nový rok otevíráme klasickým příspěvkem – mapkou se zajímavými tipy k pozorování na druhé straně. Připravil jako obvykle Aleš Majer. Stahujte v PDF.

Mezi nejdůležitější úkazy měsíce ledna 2012 patří meteorický roj Kvadrantid s maximem 4. ledna nad ránem. Letos mají mimořádně dobré podmínky a mělo by jich padat hodně (60-200/hod?). Stálicí bude stále se zlepšující viditelnost komety Garradd nad ránem. Večer si můžeme vychutnávat pohledy na krásy zimní oblohy a také na planety Venuši a Jupiter. Ráno je vhodnější pozorovat Mars a Saturn.