Původní záměr vyrazit se s dobsonem podívat letos poprvé (a možná naposledy) do lomu Stanislaw, vzal za své, když se Slunce klonilo k západu a již od výšky 10° nad obzorem se na něj dalo koukat bez filtru – bylo sice krásně oranžové, ale o průzračnosti atmosféry to nevypovídalo nic dobrého… Dávalo to však naději na dobrý seeing, vyrazil jsem tedy na hvězdárnu do Turnova s plánem pozorovat planety.
Minulý týden nás zasáhla smutná zpráva o úmrtí nestora české a vlastně i světové astronomie Luboše Perka, tak jsme si s Ladinem říkali, že by to chtělo mu nějakým způsobem vzdát hold. Když se řekne Perek, hned si jistě každý vybaví kromě ondřejovského dvoumetru i katalog planetárních mlhovin, který docent Perek sestavil spolu s Lubošem Kohoutkem. Zrodil se tedy nápad, pozorovat při nejbližší příležitosti co nejvíce PéKáček, tedy planetárních mlhovin s označením PK. Ideálně pak dosáhnout počtu 101, které odpovídá počtu let, kterých se legenda dožila.
U příležitosti jubilejního dvoustého letošního pozorování vydávám zářijové okénko s poctivou dvacítkou komet. Jestli očekáváte duchařinky nejvyššího kalibru, tak jste na správné stopě. Pokud byste chtěli vidět hezkou jasnou kometu, tak vás tentokrát asi zklamu. Prostě nejsou. Pojďme se tedy podívat, co nám jasné noci kolem novu mohou vůbec nabídnout.
Babí léto letos přišlo poměrně brzy a rozsáhlá tlaková výše nad střední Evropou vykouzlila na přelomu první a druhé zářijové dekády řadu jasných nocí s podezřele dobrým seeingem. A to jsem musel využít k teleskopickému studiu Marsu.
Na přiloženém obrázku je fotografie Marsu z 13. 9. 2020, jak ji pořídil Roman Hujer na Alšovicích. Celestron EdgeHD 9.25, f/20, (2″ Barlow 2×ED), ZWO ASI224MC, ZWO ASIAIR Pro 1.5beta, Video 5×5min (složeno 5%) kombinace filtrů: UV/IR Cut, L-Pro, Orange a Skyglow.
Po delší době se na nebi objevila jasná supernova, která je i v dosahu menších přístrojů. S jasností kolem 12,5 mag se SN 2020rcq stává snadným cílem i pro velké binokuláry.
Září začíná pohledem na Měsíc v úplňku. To by nemělo bránit v pozorování planet – a přehlídka Jupiteru, Saturnu a Marsu je skutečně ozdobou pozorovacíchn nocí. Vidět jsou taky Uran a Neptun a ráno jasná Venuše. 6. září po ránu probíhá těsná konjunkce Měsíce a Marsu na ranní obloze. V polovině září přijdou tmavé noci vhodné k pozorování komet a deep-sky objektů. Vzhledem k tomu, že se blíží opozice Marsu, přinášíme na druhé straně PDF mapky také kresbu útvarů na Rudé planetě.
Nejen kometami živ je člověk, resp. amatérský astronom, kochající se krásami nočního nebe. Již řadu týdnů nám dělá na večerním nebi společnost dvojice plynných gigantů Jupiter se Saturnem, leč jejich výška nad obzorem i při kulminaci oko hvězdářovo v zemích koruny české moc nepotěší. Daleko lépe je na tom letos Mars, plíživě se blížící do opozice se Sluncem, aby nám nabídl nejlepší pozorovací podmínky od roku 2003. Před dvěma lety byl sice kousek blíž, ale podstatně jižněji, navíc na jeho povrchu zuřila celoplanetární prachová bouře. Již jsem letos párkrát na vycházející Mars nějakou optiku zamířil, ale zatím jsem krom výrazné fáze, jasné jižní polární čepičky (SPC) a neurčitých, málo kontrastních albedových útvarů, nic moc zajímavého neviděl. Zlom nastal dnešní noc.
Máme tu opět novoluní, už celkem dlouhé a teplé noci, k tomu navíc i optimistickou předpověď počasí na nadcházející dny, tak je nejvyšší čas se podívat, co se děje na noční obloze daleko od světel měst. Na základě pozorování z předchozích nocí přináším poněkud skromné kometární menu. Oproti minulému přehledu se toho moc nezměnilo a když už, tak bohužel k horšímu. Stále je ale co pozorovat!