Konec dubna je u nás nejkrásnější období roku. Kvetou stromy, všechno se zelená a když se udělá týden jasno jako letos, je to opravdu nádhera. Sníh je už pryč, noci jsou ještě celkem dlouhé a hlavně už docela teplé, takže je to paráda i pro amatérské astronomy. Po dlouhém jarním půstu od lednových Kvadrantid se začíná konečně dít i něco zajímavého na nebi meteorářském. Jsou tu totiž Lyridy!
Rozsáhlá tlaková výše nad střední Evropou způsobila již týden trvající jasné a teplé počasí. Normálně by každý astronom plesal radostí, ale tentokrát zasáhl klasický Murphyho zákon – obloha sice byla týden vymetená, bez jediného mráčku, ale jako 500W žárovka na ní svítil Měsíc kolem úplňku. U mě se ke všemu přidala ještě angína, takže nakonec jsem byl celkem rád, že mohu omezit pozorování na pár desítek minut večer a pár desítek minut ráno. Kdyby totiž obdobná situace nastala okolo novoluní, nemohl bych nechat zahálet „bejka“ a týdenní maraton pozorování by byl zcela jistě velmi vyčerpávající.
Velká aktivní oblast na Slunci se skvrnou AR 2738 nám připravila další zajímavou podívanou. Kromě toho, že si můžete vyzkoušet svůj zrak – skvrna je vidět pouhým okem (za použití vhodného filtru), můžete dalekohledem (samozřejmě opět s filtrem) spatřit zajímavý útvar v podobě jakéhosi světelného mostu, který skvrnu půlí ve dví.
Máme tu dubnový nov a s ním nečekaně i několik pěkných jasných nocí, takže se dají hezky pozorovat nejen Messierovy objekty nebo jarní galaxie, ale i komety. Na ně to ale chce větší kukátko, i když to nemusí být zrovna Taurus iserinus. To z toho důvodu, že ani jedna z dubnových vlasatic nedosahuje na přijatelných 10 mag. Není to tedy nyní s kometami žádná sláva a bohužel bude příští měsíc asi ještě hůř. Co nám tedy na obloze po předchozích bohatých nadílkách zbylo?
S příchodem letošního jara se na svazích jizerských hor objevil nový, pravděpodobně zatím endemický druh agresivního sudokopytníka, identifikovaný pomocí záběrů z fotopastí jako Býk jizerskohorský (Taurus iserinus). Tento ryze noční tvor trpí silnou fotofobií tedy světloplachostí (zvláště z umělého osvětlení v noční krajině), a proto se jeho pravděpodobný sporadický výskyt omezí na neobydlená teritoria ve vyšší nadmořské výšce. Z úkrytu vychází nejčastěji za jasných, leč bezměsíčných nocí, protože jeho světločivný aparát má oproti jeho zakrnělým blízkým druhovým příbuzným, kteří se v Jizerských horách vyskytují již hojně a dlouhodobě, schopnost akumulovat více fotonů. Díky tomu vidí lépe a ostřeji než jiné poddruhy této čeledi…
Azurové nebe už od rána naznačuje, že dnešní noc bude stát za to. V celé republice má být jasno, takže i předpovězený úkaz by měl tentokrát konečně klapnout. A co že se to bude 2. 4. po půl jedné ráno dít? Planetka (50) Virginia zakryje hvězdičku 12,5 mag v souhvězdí Lva…
Přinášíme aprílovou mapku oblohy. S planetami ani kometami to není v tomto měsíci ideální, tak třeba můžete zkusit vyhledat nějaké jasnější planetky, případně využít ještě relativně dlouhé a už celkem teplé noci na pozorování objektů hlubokého vesmíru. Galaxie ve Lvu, Panně a Vlasech Bereniky na to čekají. V nocích kolem novu (5. 4.) je možno absolvovat klidně z města pozdní Messierův maraton.
Kolikrát za život se stane, že centerline přeletu ISS přes Měsíc vede téměř přímo přes kopuli hvězdárny, Měsíc je krátce po Supermoonu (tedy úplňku, který nastal v minimální vzdálenosti Měsíce od Země) a ještě k tomu je jasná obloha a první jarní den? Všechny tyto okolnosti nastaly včera večer, když jsem vyrážel na turnovskou hvězdárnu, za účelem právě tento fenomén zaznamenat. A povedlo se to téměř dokonale v primárním ohnisku 6“ refraktoru Lichtenknecker, zapůjčeném do Turnova Českou astronomickou společností. Chvíli jsem zvažoval zdali přelet natočit ve 4K při 50 fps, ale nakonec zvítězila klasická fotografie a sekvenční snímání. V detailním výřezu s Koperníkovým kráterem je na ISS vidět i celkem dost podrobností, myslím, že je to můj zatím nejlepší úlovek mezinárodní vesmírné stanice před naším nejbližším sousedem.
