Astronomické události

V neděli 17. června se na Den otců uskutečnila hojně navštívená akce, na které nechyběl se svými dalekohledy ani Klub astronomů Liberecka.

Tradiční akci navštívilo několik tisíc návštěvníků, kteří měli díky jasnému počasí možnost podívat se na fotosféru Slunce pomocí dalekohledu s herschelovým hranolem i protuberančním dalekohledem Lunt. Slunce přichystalo pěknou podívanou v podobě velkých skupin skvrn s detailní strukturou a velice aktivní bylo i v Ha dalekohledu – po obvodu se nacházelo hned několik krásných protuberancí. Pozemní předměty bylo možné pozorovat pomocí obřího binaru Vixen 125 mm.

Za úspěch akce vděčíme Vicovi a Alešovi.

Že se i v období kolem slunovratu, kdy v našich zeměpisných šířkách nenastává astronomická noc, dá pozorovat, dobře ukázala minulá noc.
S libereckými kolegy z našeho klubu astronomů jsme se domluvili na výjezdu na Kopaninu, tentokrát na romantické místo u pomníčku na Košovech. V plánu jsem měl pozorovat asteroidy. Těm nevadí, že není pořádná tma. A ta ani nebyla, když jsem ve 23 hodin dorazil na smluvené místo.
Ladin, HoPi a Cassi dorazili později, když už jsem měl binar 125 mm připravený, pozoroval Saturn s Marsem a neúspěšně se pokoušel o kometu C/2009 P1 (Garradd).

Strom u pomníčku na Košovech, foto: Cassi

(Pokračování textu…)

Vzpomínky na přechod Venuše přes Slunce nemohu tak nějak vytěsnit ani po více než deseti dnech. Navíc jsem byl vystaven do situace, kdy jsem pořádně nestíhal zpracovat ani fotografie, které jsem pořídil a bylo mi líto některé z nich nevystavit jako vzpomínku na tento nádherný úkaz. Mezitím i další členové Klubu astronomů Liberecka se k přechodu vraceli a tak tu nyní máme ten správný okamžik, kdy se můžeme ohlédnout za tím neskutečně zvláštním a krásným ránem 6. června 2012.

Přípravy na pozorování, oblaka nad Jizerkami a Měsíc v pozadí

První, co se mi vybaví po příjezdu na místo, je pohled na oblohu. Nad Krkonošemi leží jakýsi vlnový oblak a nad Jizerkami se vznáší celkem nedaleko oblaka středních pater. Naštěstí se zdá, že úkaz v žádném případě nic neohrozí, cirry jsou ještě kdesi na západě. Přípravy techniky prokládám dokumentací, jak se nám to daří. (Pokračování textu…)

NLC, tedy noční svítící oblaka můžete na našich stránkách sledovat pravidelně každou jejich sezónu. Tento úkaz je z našich šířek většinou patrný mezi 10. červnem a 20. červencem, ale mohou se objevit i trochu dříve nebo naopak později. Občas je tento úkaz poměrně výrazný a mimořádně vysoko sahající oblaka pozoroval dnes ráno mimo jiné i Martin Mašek z Liberce. Noční svítící oblaka jsou osvětlena i v době, kdy je Slunce ještě hluboko pod obzorem, protože dosahují výšek kolem 80 km a proto se vyskytují na začátku a na konci noci. Pozorujte je nad severním obzorem i vy.

Starší pozorování:
2.7.2008 – první pěkný úkaz, animace
21.6.2009 – nejlepší úkaz sezóny, vysoko sahající jako dnes
14.7.2009 – detail a celkové panorama úžasného jevu
28.6.2010 – krásný zážitek z Petřína
5.7.2011 – poslední výrazný úkaz z loňska.

K napsání tohoto příspěvku mě přimělo pozorování přechodu Venuše přes Slunce z Wysoké Kopy. Aby to nevyznělo, že se chlubím cizím peřím, tak se hned na začátku přiznám, že jsem tento úkaz prospal doma v posteli a nic z toho na vlastní oči neviděl. Druhý den mě čekaly povinnosti, které se svojí četností blíží četnosti tranzitů Venuše a tak jsem dal přednost spánku. Večer poté jsem s úžasem pročítal přehršel reportů z oné události. V úplně nejhezčím a nejkrásnějším článku jsem se dočetl o východu Slunce před oficiálním východem Slunce, k němuž v tomto případě nedošlo následkem psychického nátlaku na kohouta nebo Jitřenku, jak tomu bývá v ruských pohádkách, ale díky poloze pozorovacího stanovište. Nedalo mě to a s HoPiho pomocí jsem oprášil matematické dovednosti, abych vyrešil tuhle jednoduchou úlohu ze středoškolské matematiky.

Úloha: KaListé se nacházejí na Wysoké Kopě, 800 metrů nad zemským povrchem. V jaké výšce pod horizontem bude vycházet Slunce (ono bude vycházet na obzoru, ale pod geometrickým horizontem) ?

Řešení: Z pozorovacího stanoviště vedeme tečnu k zemskému povrchu. Poloměr Země je Rz=6378km, výška stanoviště h=0,8km. Hledaný úhel je

alfa = arcos(Rz/(Rz+h)) ~ 0.9 stupně

Tedy severovýchodní obzor na Wysoké Kopě je necelý stupeň pod horizontem. To znamená, že po východu sluneční disk urazí ještě nejméně dva svoje úhlové rozměry, než se dostane nad skutečný horizont!

Některé astronomické úkazy jsou opravdu kouzelné. Chytí vás za srdce a některé i přikovají k astronomii jako takové. Patří k nim pozorování jasné komety pouhým okem, patří sem meteorický déšť, nepochybně je to úplné zatmění Slunce, výbuch supernovy viditelné pouhým okem. Po dnešku mezi tyto úkazy nepochybně bude právem patřit i přechod Venuše přes Slunce. Přesněji řečeno přechod Venuše přes vycházející Slunce.

Můj pocit je takový, že něco tak neskutečně krásného přeci nemohla příroda pro dnešní ráno ani stvořit. Počasí vyšlo dokonale a divadlo odehrávající se nad severovýchodním obzorem předčilo má očekávání. Pozoroval jsem dlouhé minuty Slunce bez filtrů přes dalekohled typu Schmidt Casegrain o průměru 150 mm při zvětšení 60x. Nikdy by mě ani ve snu nenapadlo, že to bude možné tak dlouho. Obraz Venuše se před očima měnil. Občas skoro mizela, jindy se rozdělila v dva, tři či více obrazů, připomínala hamburger a vše co si jen lze i nelze představit. Pozoroval jsem tolik modrých a zelených záblesků… ale vyfotit ty modré se mi zaboha nedařilo. Tak krátce vždy trvaly, ale ta bělavě tyrkysová barva, přecházející vzápětí do jasně zelené a pak normálně žluté se mi vryla hluboko do mysli. Možná nebudeme schopni prokazatelně vyhodnotit, nakolik výrazný byl efekt kapky a jak jednoznačně můžeme tvrdit, že jsme videli atmosféru Venuše vybíhající na obou stranách jako tenoulinká linie, ale každopádně nám nikdo už nevezme ty dojmy z dnešního rána.

 Martin Gembec (Pokračování textu…)

6. červen přinese mimořádně vzácný úkaz. Na dlouhých 105 let poslední svého druhu. Máme docela štěstí. Předchozí přechod byl z našeho území viditelný v celém průběhu a letos stihneme alespoň závěr. To se nestalo za celou historii od roku 1639 až dodnes ani jednou. Přitom přechody nastávají vždy dva v odstupu 8 let a potom je pauza dlouhá 121,5 nebo 105,5 roku. Kdo uvidí letošní, patrně se už dalšího nedožije.

Úkaz probíhá už při východu Slunce tedy cca od 4 h 50 minut a končí mezi 6:37 – 6:55 SELČ.

Zajímavosti k přechodu Venuše přes Slunce jsem shrnul do prezentace, kterou jsem odpřednášel v Městské knihovně, ale bez dalšího komentáře ji ponechávám ke stažení.

Foto:  John Cudworth  8. 6. 2004, NJ, USA

 Pro případné zájemce, kteří by se s námi chtěli setkat na pozorování upozorňujeme, že bude dobré, když se s námi přesunete na předem dohodnuté místo. Kam se definitivně pojede sem přidáme v úterý večer do tohoto místa. Prozatím se uvažuje např. o Rašovce nebo přímo Ještědu, Kozákovu apod.

Pokud chcete pozorovat úkaz sami, není to nic obtížného. Pouhým okem se přes vhodný filtr bude jevit Venuše jako tečka na Slunci. Projekcí dírkovou komorou (dírka v papíru vhodné velikosti) promítneme kotouček Slunce na papír. Lépe pro projekci zvolíme triedr s jedním zakrytým objektivem, nebo čočkový dalekohled. Ideální je potom použít speciální sluneční fólii nebo jiný filtr.

Simulace vzhledu Venuše na Slunci (vloženo do snímku ze 4.6. před západem Slunce). Foto je přes ED80/600 mm (zacloněno neutrálním ztmavovacím filtrem o průměru 17 mm)

Doufejme, že vyjde počasí a zažijeme tu krásu na vlastní oči.

Pokračováním nastolené spolupráce se Severočeským muzeem v Liberci byla účast členů KaL na programu Muzejní noci 2.6.2012.
Na terase muzea jsme se sešli v téměř tradičním složení: Honza Pícha, Aleš Majer, Martin Mašek a já. Tradiční bylo i počasí a tak jsme spolu s návštěvníky vzali za vděk místní dominantu Ještěd. Návštěvnící měli k dispozici dva ED refraktory 72 a 80 mm v průměru.

Bohužel počasí opravdu nepřálo a Měsíc pouze občas vykoukl v náznacích protrhané oblačnosti a to opravdu jen na zlomky sekund, že pozorovatel neměl čas ani doostřit. A o Saturnu se nemá cenu ani zmiňovat. Občas Aleš zpestřil pozorovací program exkurzí do nedalekých koupelen a tak alespoň částečně došlo k využití přinesené optiky…

Sepsal Jiří Kapras