Na skok do tmy
Letošní výjezd s rodinou k moři jsem spojil s pokusem zastavit se na jednu noc na oblíbeném místě v horách, Mazinu. Vše muselo klapnout naprosto dokonale, v itineráři to vyšlo na noc ze 4. na 5. července, protože na narozeniny měla být dcerka poprvé u moře. Nakonec to byla nejjasnější noc, jakou jsem v Chorvatsku zažil, takže jsem byl opravdu šťastný, ačkoli z večera se ještě na severu a v průběhu noci jen nízko na jihu držely slabé mraky. Opět jsem tak mohl zažít ten úžasný pocit, když se kolem setmí tak, že černá nízká oblaka zastiňují Mléčnou dráhu, klenoucí se v širokém pásu celou oblohou.
Na snímku je oblast Mléčné dráhy ve Štíru a Střelci, jakož i známé oblaky Mléčné dráhy ve Štítu viditelné i od nás. Snímek 4 minutovou expozicí na 1600 ISO bez darkframe. Mírně zvýšen kontrast.
Jak je patrné i z fotografie Mléčné dráhy nad jihem, oblačnost, která se rozpustila ponechala u obzoru patrný zákal, přesto byly vidět okem i triedrem 20×80 věci jinak ne často viděné. Krásný byl například štír nad jihem viditelný prakticky celý volným okem. Světlo měst obecně nebylo okem vidět všude, jen jižním směrem u Gračacu a severním směrem od Bihače, jinak se okem jevila obloha temná až k obzoru nebo kopcům a jako obvykle byl velice temný zvláště východní směr. Nově zbudovaný vysílač nebyl z mého stanoviště vůbec problém, protože vrchní světlo sahalo k okraji vzdálených kopců a mělo jas hvězdy první velikosti. Mléčná dráha byla v zenitu dobře prokreslená ačkoli obloha se i vizuálně jevila o něco horší, než jsem doufal. SQM-L ukazoval v zenitu hodnoty 21,60 stabilně po dvě hodiny měření a v nejsvětlejším místě v 60° nad obzorem to byla hodnota 21,40, tedy stále výborná obloha.
Za soumraku se nad severozápadem rozpouštěla nízká oblačnost. Zářila zde však nepřehlédnutelně Venuše.
Těžko zmínit alespoň některé zajímavosti, kterých jsem se snažil si povšimnout. I přes horší podmínky byly krásně vidět obě hvězdokupy M6 a M7. Po chvíli pátrání jsem nedaleko ostnu štíra našel zjasnění, které se podle pozdějšího průzkumu mapy ukázalo být partií mlhoviny Kočičí tlapka. Ze zjasnění v oblasti Antares-Rho Ophiuchii bylo nejlépe patrné to pod Rhó u hvězdy osmé velikosti, zatímco mlhovinu u Rhó jsem neregistroval. Temné pásy od Antara byly téměř neviditelné a projevovaly se jen poklesem počtu hvězd. Chtělo by to asi větší zorné pole, ale faktem je, že ani okem nebyl temný kůň v Mléčné dráze tak patrný, jako za nejlepších nocí na Mazinu tři, čtyři roky zpět. Nejhezčí tmavou mlhovinou této oblasti mezi Střelcem a Štírem byla asi tak jeden stupeň velká opravdu tmavá oválná skvrna vpravo od hvězdy xí Oph. Jako obvykle byl pastvou pro oči Velký oblak Mléčné dráhy ve Střelci stejně jako okolní objekty. Vynikala zvláště výrazná M22, ale také obří Laguna s třemi výraznými oblastmi a také oblaka Mléčné dráhy mezi ní a Trifidem, mírně vlevo od spojnice obou objektů. Vlevo od Laguny v oblasti mlhoviny Sharpless 29 byla patrná jen malá mlhovinka, nejspíš refelxní.
Temná rozpouštějící se nízká oblaka zastiňují Mléčnou dráhu. Jejich vzhled byl podobný nejtěmnějším zálivům Mléčné dráhy. Expozice 20 sekund, ISO 3200, f4/22mm.
Chtěl jsem sice původně zůstat do rána, ale když po druhé přeletělo Iridium pod Velkým vozem, usoudil jsem, že v nejlepším je třeba přestat ať ze mě nemá rodina tělo bez duše. Obloha byla stále skvělá, kdy jsem balil a vracel se zpět. Opět se potvrdilo, že se vyplatí na Mazinu stavit. Opět byla obloha lepší jak v Jizerkách a to i přes horší jih. Možná jsem po většinu dovolené vezl v autě zbytečně něco navíc, ale stálo to za to.
Záblesk družice Iridium 62 pod Velkým vozem. Jas byl předpovězen na -4 mag, ale byl slabší.
Mléčná dráha v Labuti a v Kefeu. Snímek 4 minutovou expozicí na 1600 ISO bez darkframe. Mírně zvýšen kontrast.
MaG