Astronomické události

Předchozí měsíc přinesl možnost pozorovat všechny planety. Nyní v prosinci už se nám nabídka zužuje. Jupiter se schová ve sluneční záři. Merkur je prvních pár dní v měsíci vidět ráno. Naopak Venuše se stává stále hezčí Večernicí. Ráno se zlepšuje viditelnost Marsu. Měsíc bude narůstat k úplňku, který připadá na 12. 12. a poměrně úspěšně tak zakryje většinu meteorů z roje Geminid, které mívají maximum kolem 14. prosince. 26. prosince nastane prstencové zatmění Slunce – nejblíže na Arabském poloostrově, např. ve Spojených Arabských Emirátech, ale také v Indii a Indonésii. Měsíc se protáhne kolem Venuše na konci prosince 28./29. 12. Velmi rychle k jihu spěchá kometa 2I/Borisov a její pozorovací okno pro nás končí. Naopak kometa C/2017 T2 (PanSTARRS) se nyní nachází vysoko ve Vozkovi a mapku k jejímu vyhledání najdete z druhé strany této mapy oblohy, kterou nabízíme tradičně ke stažení v PDF.

Po tiskové konferenci, která proběhla přesně 10 let od založení Jizerské oblasti tmavé oblohy (4. listopadu 2019), proběhlo slavnostní setkání k výročí JOTO také „na místě činu“. Tak bychom mohli nazvat budovu nadleśnictwa Świeradów-Zdrój. Zde totiž proběhlo v roce 2009 setkání, kde se řešily detaily k nápadu našich polských kolegů, astronomů z Univerzity ve Wroclawi, založit přeshraniční oblast tmavé oblohy. Jak už víme, nápad se ujal a první přeshraniční projekt tohoto typu na světě byl oficiálně založen podepsáním memoranda na Jizerce 4. 11. 2009. Nyní, po deseti letech můžeme říci, že projekt si vzaly za své všechny významné instituce na české straně. A po setkání ve Świeradówě 28. 11. 2019 můžeme prohlásit, že i v Polsku se dějí samé pozitivní věci. 

(Pokračování textu…)

Je tu konec listopadu, další novoluní, ale i klasické inverzní počasí. Při pohledu z okna to nevypadá, že by se dalo na nebi kromě nízké oblačnosti něco pozorovat, ale zkušený KaLista dobře ví, že za těchto podmínek se musí za jasnou oblohou cestovat. Z minulých nocích strávených na Šumavě, Frýdlantsku a vrcholcích Krkonoš tu máme tradiční kometární souhrn.

(Pokračování textu…)

Z poněkud netradičního pozorovacího stanoviště jsem odpozoroval pěknou konjunkci nejjasnějších planet, spolu se zájemci o kosmonautiku a kolegy z hvězdárny ve Valašském Meziříčí. Koná se zde setkání s novinkami v kosmonautice a protože zde byl krásný slunečný den, nebyl problém se v pauze mezi přednáškami podívat nad jihozápadní obzor, kde vzorně nad sebou zářily Venuše s Jupiterem a opodál je výše sledoval slabší Saturn.

(Pokračování textu…)

O nadcházejícím víkendu budeme mít možnost spatřit konjunkci dvou jasných planet – Venuše a Jupiteru, a to hned zvečera ještě na soumrakové obloze, nízko nad jihozápadem. Protože se blíží adventní čas, nabízí se samozřejmě paralela s tzv. Betlémskou hvězdou. Venuše bude velmi jasným objektem (−3,8 mag), Jupiter bude trochu slabší (−1,8 mag), ale rovněž výrazný a bude se nacházet nad Venuší.

(Pokračování textu…)

Poměrně nečekaně se objevila na Spaceweather.com předpověď spršky meteorů z jinak ne nijak aktivního roje Alfa Monocerotid. Přes velmi nepříznivé počasí a negativní předpověď, která zrovna nad ránem modelovala i na Frýdlantsku dočasně zataženou oblohu, jsem vyrazil k obci Krásný Les, protože by mi bylo líto to nezkusit, zvláště když se mělo po rozednění zase vyjasnit. Co kdyby to přišlo dřív..

(Pokračování textu…)

Ve střední Evropě už je jen velmi málo míst, kde se nachází téměř přírodní noční obloha s minimem Majznerova světla (pozn. redakce: slangové označení pro světlo z umělých zdrojů rozptýleného v zemské atmosféře, pojmenováno na počest jistého amatérského světlaře, který tvrdí, že existuje znečištění tmou). Pár dní druhém srpnovém novu vypadala předpověď počasí velmi dobře a tak jsme se 3. září po poledni vydali s Vicem na tradiční výjezd do rakouských Alp, které patří mezi nejtmavší lokality v dostupném okruhu.

Vrchol Edelweissspitze (označen šipkou) s alpskou silnicí 

(Pokračování textu…)

Za dávných časů, které pamatují ti nejstarší z nás, vládla v noci Paní tmy. Po západu Slunce rozšiřovala po kraji svůj temný závoj posetý hvězdami a hvězdičkami. A bylo dobře. Ptáčci v noci spali a ve svých hnízdech se neodvážili ani pípnout. Jeleni v lese spokojeně odpočívali ve svých ložích. Lidé také v noci spali a když museli vyjít ze svých příbytků svítili si na cestu lucernami. Dokonce za ještě starších časů, když městská stráž přistihla někoho bez lucerny nebo pochodně, považovala ho za lapku a podle toho s ním také zacházela.

Byly to dobré časy. Život plynul podle řádu a lidé a vlastně všichni tvorové byli spokojeni a zdraví. Hvězdáři mohli každou noc pozorovat a počítat i ty nejslabší hvězdičky a zkoumat záhady Všehomíra.

Jednou se však na světě objevil černokněžník. Vlastně to nebyl černokněžník, ale byl to světlokněžník. A ten se usadil zprvu v královském městě. A začal své dílo.

(Pokračování textu…)