Příběh bolidu z 13. srpna 2014
Když jsem fotografoval 13. srpna Perseidy, podařilo se mi pozorovat a zachytit také pěkný bolid. Tehdy jsem si však nevšiml, že nešlo o Perseidu, na což mě upozonil Dr. Pavel Spurný z Ondřejova. Bylo štěstím, že si té fotky všiml, neboť naši vědci jsou v tomto oboru světovou špičkou. Díky jeho nadšení a ochotě věnovat bolidu více času, než by si asi zasloužil, vám nyní mohu přinést jeho celý příběh a uvést tak na pravou míru, že jsem nevyfotil Perseidu.
Výše připomínka zmiňovaného bolidu na snímku z Jablonce nad Nisou. Jeho jasnost jsem při pozorování silně podcenil, když jsem jej odhadl spíše jasný jako Jupiter (-2 mag) a za bolid jej nepovažoval. Ovšem bolid letěl daleko ode mě, navíc v části oblohy nad Libercem a za svitu Měsíce po úplňku. Jak jsem byl upozorněn, šlo o mnohem zajímavější úkaz, který lze charakterizovat jako nejjasnější bolid, jaký jsem zatím měl možnost pozorovat. Nechme již hovořit pana Dr. Spurného, jehož slova doplním o obrazový materiál, který mi laskavě poskytl.
Čas bolidu (13. 8. 2014 v 0:39:15 UT) mám z našich čidel (přesných fotometrů), které jsou přesně kalibrovány pomocí PPS pulzů z GPS a tak přesnost času odpovídá přesnosti vzorkování fotometru, které je v tomto případě 2 ms. To podcenění jasnosti je pochopitelné, na tak přezářené obloze se to opravdu těžko určuje. Jednoznačně se jednalo o typický kometární bolid a to jak drahou ve sluneční soustavě tak i chováním v atmosféře, které bylo typické pro velmi křehký materiál.
Tady jsou přesné údaje o atmosférické dráze (výška, délka, šířka) – viz také přiložená mapka:
Začátek: výška 119,8 km, souřadnice 11.6668 E 52.1532 N
Konec: výška 79,5 km, souřadnice 10.4536 E, 51.8020 N
Přesnost určení dráhy: 35 m (v tomto případě je to trochu horší – obvykle je přesnost kolem 10 m), ale je to dáno relativně velkou vzdáleností bolidu od stanic a to, že všechny stanice byly v podobném směru – maximální úhel rovin mezi stanicemi je 18,4 stupně – i tak je to ale určeno spolehlivě a všechna čísla platí minimálně na počet uvedených cifer.
Vyfotili jsme ho na stanicích Růžová (u Děčína), Přimda a Ondřejov – viz přiložená mapka.
Začátek bolidu byl tedy asi 120 km vysoko na Magdeburgem a konec necelých 80 km nad vrchovinou Harz v Německu. Nejbližší naše stanice Růžová byla od bolidu daleko 264 km na zacatku a 305 km na konci, pro Přimdu to bylo 306 a 297 km a pro Ondřejov 367 a 379 km.
V maximu bolid dosáhl jasnosti -9,9 absolutní magnitudy (tj. normované na 100 km vzdálenost – to také vysvětluje, proč zdánlivá byla menší – např. z Přimdy to bylo už jen –7,6 mag a pro Vás to bylo ještě méně), jeho hmotnost na začátku byla 75 gramů, což při malé hustotě kometárního materiálu znamená, že to bylo tělísko 5 až 6 cm v průměru. Tedy přece jen větší, než jste očekával [odhadl jsem jej spíše na zrnko písku do 1 mm].
Ve sluneční soustavě se tento kometární meteoroid pohyboval po retrográdní a velmi protáhlé dráze s těmito parametry:
velká poloosa = 21 AU, perihel = 0.469 AU, exc. =0.978, argument perihelu=85.0 st., délka výst. uzlu=140.0144 st. a sklon dráhy=156.19 st.
Geocentricky radiant mel souradnice 76.86 st (RA) a 33.20 st (DE).
Elementy jsou v ekvinokciu J2000.0.
V perihelu se tedy dostával mezi dráhu Merkuru a Venuše, v afelu až mírně za dráhu Pluta.
To je tedy celý příběh toho poutníka naší sluneční soustavou, kterého jste viděl a vyfotil. Také přidávám jeden neupravený výřez z našeho snímku z Přimdy s menším rozlišením. Přerušení dráhy jsou způsobeny elektronickým sektorem a slouží k určení rychlosti a brždění tělesa v atmosféře.
Ještě jednou bych rád poděkoval, že si pro popularizační účely našel náš přední odborník čas a mohli jsme vám poodhalit, jak kvalitní práci už naši astronomové provádí a jak detailní analýza se dá udělat u jednoho nepatrného úlomku pro nás prozatím neznámé komety.
Pro mě osobně je fascinující, když si představím, jak nějaká kometa přiletěla ke Slunci, přitom se z ní uvolnily částečky, z nich jedna se srazila se Zemí zrovna při maximu Perseid, tedy úlomků jiné komety Swift-Tuttle, přičemž toto tělísko letělo jen z málo odlišného směru, ze souhvězdí Vozky, čímž oklamalo pozorovatele, který meteory přeci jen nějaký čas pozoruje a přesto si vlastního omylu nevšiml. A díky přesným datům máme alespoň dokonalou představu, co nám to vlastně každou srpnovou noc vlastně létá nad hlavou. Je to jen malé smetí, ale dokáže sehrát úžasné divadlo.
Martin Gembec
Vtipný co se nakonec ukrývá v -2 mag : )
Časově se na noční obloze objevují společně Perseidy i delta Aquaridy (končí k 10 srpnu), ale podle předložených snímků se jedná o sporadický bolid. Četnost pozorovaných meteorů v maximu tak trochu kolísá a téměř vždy se nechá podle radiantu určit příslušnost k danému meteorickému roji.
V daném případě se jedná ještě o tzv.retrográdní ekliptikální a sporadický bolid.
Děkuji též za rešerži původního článku.
ted koukám na tu mapku ale nevím hele.ja sem jel přes berlín do hamburku a když to spadlo tak sem to zahlédl pravím okem a měl sem to po pravý ruce.čili když koukám na tu mapku a kde jsou města tak mě to nesedí.