Astronomické události

Za dráhou Neptunu dnes rozeznáváme kromě transneptunických planetek také skupinu těles označovaných jako trpasličí planety. Může za to kongres Mezinárodní astronomické unie, který v Praze roku 2006 zařadil Pluto mezi tento typ těles. Řekněme, že hranice mezi trpasličí planetou a planetkou je zde zhruba určena velikostí, neboť běžné planetky tohoto tzv. Kuiperova pásu planetek mají velikosti řádově do stovek kilometrů a často i nepravidelný tvar. Největší tělesa, jako je Pluto, však mají velikosti nad tisíc kilometrů a tvar koule. Právě to je řadí mezi trpasličí planety. Největším známým tělesem Kuiperova pásu je pravděpodobně Eris. Ta je srovnatelně veliká, nebo o malý kousek větší než Pluto. Rozměry dosud nebyly určeny s dostatečnou přesností. Nejjasnějším tělesem je potom Pluto, který má nyní kolem 14,2 mag a proto byl objeven jako první už v roce 1930. Kdyby tehdy Clyde Tombaugh, objevitel Pluta, hledal i trochu výše nad rovinou drah planet (ekliptikou), nepochybně by jeho píli neunikla ani Makemake, druhý nejjasnější „plutoid“ – trpaslík za dráhou Neptunu. Ta má totiž jasnost 16,8 mag. To je sice už hodně málo na pozorování běžnými amatérskými dalekohledy, ale jak jsem doufal, měla by být dostupná fotograficky. A protože nyní nastává její opozice se Sluncem, pokusil jsem se o její vyfotografování.

16.3.2012, 23:40 – 00:00, 7x3min, ISO800
Canon 30Dmod + Celestron ED80/600 red. Vixen 0,67x (f402 mm)
(Makemake je označena šipkou)

Když se podíváme na označení, která astronomové zabývající se meziplanetární hmotou pro plutoidy používají, snadno si ověříme, že v tom takový zmatek, jako IAU nedělají. Objekty za Neptunem dostávají běžné číselné označení jako jiné planetky, což je logičtější přístup, než vyčleňovat je nějak speciálně jako třeba již zmíněné „plutoidy“, tedy tělesa podobná Plutu. Bývalá devátá planeta má tedy označení (134340) Pluto a najdeme ji nyní asi 31 AU od nás (AU je astronomická jednotka a znamená vzdálenost Země – Slunce). Největší těleso spolu s Plutem je (136199) Eris, která je nyní asi 96 AU od nás. Druhá nejjasnější je ale (136472) Makemake [čti ma(h)ke-ma(h)ke]. Její jasnost podporuje ještě ne tak velká vzdálenost od nás a možná i vyšší odrazivost povrchu, která by se prý dala vysvětlit tím, že pokud by měla v přísluní řídkou atmosféru, jako má nyní Pluto, tak poté, co se dostává na protáhlé dráze dál od Slunce, atmosféra zmrzla a vyšší odrazivost způsobuje led na jejím povrchu. Pro účely našeho článku je zajímavé, že její vzdálenost od nás je 51,4 AU a je to tedy nejspíš nejvzdálenější amatérsky ještě běžně dostupné těleso Sluneční soustavy. Světlo z ní k nám letí něco málo více jak 7 hodin!

Celé pole s mírným ořezem – poloha Makemake vč. naznačeného výše uvedeného výřezu. Nedaleká galaxie NGC 4559 je v souhvězdí Vlasy Bereniky. Pod ní bychom našli známější galaxii „jehlu“ NGC 4565 (není v záběru).

K vyhledání v terénu pro účely fotografie jsem vystačil s mapkou připravenou pro článek na astro.cz, ale pokud bych ji chtěl hledat vizuálně např. půlmetrovým dalekohledem, byla by to asi fuška s nejistým výsledkem. Přestože jsem fotografoval za výborných podmínek v Jizerských horách, málem se mi planetka na snímku neobjevila. Na průměr dalekohledu 8 cm je to slušný výsledek. Lepšího běžně dosahuje přímo v Jablonci n. N. Milan Antoš, který používá CCD kameru a 20 cm dalekohled.

Martin Gembec

Obě planety k sobě byly na tři stupně daleko od 13. do 15. března, ale teprve ve čtvrtek večer se vyjasnilo a mohli jsme si toto vzácné sekupení vychutnat. Aleš si počkal a vyfotil obě planety, když pomalu zapadaly za Ještědem.

Ještěd – poblíž Jupiter a nahoře jasnější Venuše. Foto: Aleš Majer

Obvykle nazýváme objekty na obloze, s jejichž identifikací máme problém, jako UFO. V případě planet Venuše a Jupiteru, které se nyní vyskytují jako výrazné objekty nad západním obzorem však nejde o neidentifikovaný létající objekt (UFO), ale o snadno identifikovatelný objekt (IFO) :-)

Jak dokazují snímky členů našeho Klubu, dokonce se dá přesně spočítat, odkud bude IFO poletovat nad Ještědem. (Od Dalešic jižně od Jablonce nad Nisou).

Venuše nad Ještědem, vlevo nahoře Jupiter, foto: Karel Bůna

Venuše nad Ještědem a Jupiter se svými měsíčky. Foto: Aleš Majer

Paradoxem zůstává, že autoři fotek o sobě navzájem nevěděli, ačkoli fotili pár metrů od sebe :-)

Mars se přiblížil k Zemi na skoro 100 miliónů kilometrů. Bohužel letos už o mnoho blíže nebude, nastává tzv. aféliová opozice. Nicméně na kotoučku velkém asi 14 úhlových vteřin lze přesto vykoukat nějaké detaily. I nezkušený pozorovatel by si nejspíš mohl všimnout polární čepičky a tmavšího lemu kolem ní, ale při vhodném natočení nějaké výraznější tmavé oblasti (např. Syrtis Major) lze spatřit více. Dnes 3. března těsně před opozicí byly solidní podmínky. Obraz se moc nechvěl a přecházející beránkovitá oblačnost jej ještě zlepšovala. Natočil jsem video kompaktem za okulárem nasazeným na malém 8 cm dalekohledu. Výsledek mně příjemně překvapil. Okem při zvětšení 120-krát jsem si bezpečně všiml pouze polární čepičky a náznaku tmavšího lemu kolem ní. Fotografie z videa upravená v Registaxu 6 je zde porovnána s obrázkem s Mars simulátoru. Pokud chcete vidět jeden nezpracovaný obrázek z videa, klikněte si.

Martin Gembec a Aleš Majer

Pravidelná mapka oblohy nás tentokrát seznámí s objekty zimní a jarní oblohy. Na druhé straně je nosným tématem kometa Garradd a opozice planety Mars. Kometa je opět viditelná po většinu noci, především v druhé polovině března pak neruší ani svit Měsíce. Opozice Marsu nastává 4. března, takže je viditelný celou noc a na jeho povrchu můžete zkoušet hledat albedové útvary a polární čepičku. Významným úkazem je také přiblížení Venuše a Jupiteru na večerní obloze. Obě jasně zářící planety k sobě budou nejblíže kolem 13. března.

Mapku připravil Aleš Majer, kliknutím na obrázek PDF.

Nejjasnější kometou na obloze je už dlouhé měsíce kometa Garradova. Výjimku tvořilo období kolem Vánoc, kdy se na jižním nebi zjevila velká kometa Lovejoy. „Naši“ severní kometu C/2009 P1 (Garradd) jsem v zimě mohli obdivovat jen obtížně a spíše nad ránem. Nyní se její viditelnost opět zlepšila a začne být viditelná i večer. To znamená, že stačí počkat na období po úplňku a můžeme se na ni dívat už od setmění. Toto období nastane po 9. březnu. Ještě nyní, než nastane úplněk, je ji možné vidět nad ránem vysoko na obloze v souhvězdí Draka. Klikněte si pro více informací a mapku na vyhledání.

Fotografie komety vznikla na Hraběticích v noci na 27. února. Byla to na zimní období velmi pěkná noc, kdy už večer bylo možné vidět několik planet a Měsíc na průzračné obloze. K pořízení obrázku bylo zapotřebí snímat půl hodiny přes dalekohled o průměru 8 cm. Bohužel technický problém zapříčinil, že více expozic nebylo pořízeno. Technické detaily:

27. 2. 2012, 0:40 – 1:10 SEČ
Canon 30Dmod + Celestron ED80/600
s reduktorem (f402mm)
10x3min, ISO 800

Složením na kometu a převedením do negativu lépe vyniknou detaily v ohonu. Vlevo dolů míří ohon prachový (bílý) a vpravo nahoru ohon iontový (modrý). Barvy jsou dobře vidět na barevné verzi takto upraveného snímku.

Na obloze máme nyní možnost pozorovat výrazně zářící planetu Venuši a kousek nad ní Jupiter. V neděli večer se krásně vyjasnilo a tak byly obě planety ve společnosti Měsíce nádherným cílem k pozorování. Kromě nich se ale nízko nad obzorem nacházel snadno viditelný Merkur. Nepochybně za to mohlo jednak průzračné ovzduší a potom také poměrně vysoká jasnost Merkuru.

Snímek pořízený na severním okraji Jablonce na Staré Osadě, foto: M. Gembec

Merkur nad Ještědem, foto: Martin Gembec

Planetární rendez vous (od Aleše Majera)

Mrazivá vlna z první poloviny února pominula, výrazně se oteplilo a na večerní obloze se nám pěkně porovnalo několik planet – konkrétně Merkur, Venuše, Jupiter a Uran, ke kterým se po novoluní přidal v těchto dnech ještě mladý Měsíc. Při nedělním vyjasnění jsme vyrazili s Viktorem obhlédnout tuto scenérii.

Sešli jsme se v 17.45 a začali pátrat nad západním obzorem po Merkuru. Venuše s Měsícem a Jupiterem zářila vysoko nad obzorem a ve slábnoucí oranžové barvě křižovalo oblohu značné množství letadel – v jednu chvíli se jich do zorného pole triedru vešlo až pět. V 17.51 se nám podařilo asi 10 stupňů nad horizontem konečně zahlédnout Merkur triedrem a v zápětí i pouhým okem. Celou scenérii obohatila ještě ISS, jejíž přelet kulminoval v nadhlavníku v 18.01.

Zkusili jsme ještě vytáhnout malý refraktor ED 70/420 a kouknout na uvedené planety a Měsíc. Zatímco Merkur nebyl nic jiného než „duhová kulička“, Venuše měla při zv. 84x krásně viditelnou fázi a dokonce jsme tušili na kotoučku planety nějaké nevýrazné skvrny, ale foukal poměrně silný vítr a dalekohled se na lehkém fotografickém stativu silně chvěl. Jupiter ukázal pěkně rovníkové pruhy a čtyři měsíčky, víc se toho ve větru vykoukat nedalo.

Pozorovat se dá všude, třeba i na libereckém sídlišti, jak ukázal další z našich členů Martin Mašek. Na snímku je navíc ještě část dráhy stanice ISS.

V Klubu Na Rampě probíhají již čtvrtým rokem pravidelná Astronomická setkání, kterých se účastní místní amatérští astronomové a další zájemci o tuto problematiku. Kromě povídání o novinkách z astronomie a kosmonautiky doplněném promítáním fotek a videí, připravují promotéři pravidelná pozorování zajímavých úkazů pro veřejnost. U příležitosti včerejšího setkání se pozorovalo po jeho skončení na terase letní scény Eurocentra a k vidění toho bylo vskutku dost.

Nejprve všichni účastníci shlédli přelet Mezinárodní vesmírné stanice ISS a poté se dalekohledy namířily na planety Venuši a Jupiter. Zatímco na první jmenované byla dobře patrná pouze fáze, Jupiter překvapil množstvím detailů již při malém zvětšení. Velkou roli sehrál klid atmosféry, tzv. seeing, který byl vynikající a umožnil použít i větší zvětšení. Při 250 násobném zvětšení ukázal 30 cm dalekohled kromě rovníkových pásů a právě přecházející „vybledlé“ Velké červené skvrny (GRS) spoustu dalších podrobností jak v pásech, tak v okolí GRS. Poté, co se všichni pokochali pohledem na největší planetu sluneční soustavy, namířili jsme dalekohled na Velkou mlhovinu v Orionu. Ačkoliv jsme se nacházeli de facto v centru města se silným světelným znečištěním, byla velmi dobře patrná struktura mlhoviny jejímuž středu majestátně vévodil vícenásobný hvězdný systém Trapez v němž bylo možné na první pohled rozeznat složky A až F. Velmi hezký byl také pohled na vícenásobný systém Sigma Orionis a především na průvodce hvězdy Rigel v Orionu. Jen u Síria jsme šanci s jeho trpaslíkem neměli..

Asi po hodinovém pozorování ve městě hrstka nadšenců přejela ještě na jižní okraj města směrem na Dalešice. Zde jsme se pokusili v již nevelké výšce nad západním horizontem vyhledat nově objevenou kometu C/2012 C2 (Bruenjes) avšak bezvýsledně. Otočili jsme dalekohled na vycházející Mars a i přes jeho malou výšku nad obzorem jsme na oranžovém kotoučku ihned rozeznali výraznou polární čepičku a krásně definovaný Syrtis Major, což jenom završilo zážitek z jedinečného večera.