Astronomické události

Vlna arktických mrazů nepolevuje, teploty klesají k −30 stupňům, železniční koleje praskají jako zápalky a počet umrzlých bezdomovců se blíži dvoucifernému číslu… A právě v takovýchto podmínkách jsme vyrazili za pozorováním na úpatí Kopaniny. Hlavním hnacím motorem byl průchod komety Garradd kolem kulové hvězdokupy M92 v Herkulu.

Dokumentační snímek z mrazivého pozorování pořídil Jan Pícha přes teleskop TS INED 70/420 (f6) na CG5-Adv bez pointace sadou 2 min expozic. 

Tak se stalo, že se kolem 4.30 hod sešli na pozorovacím place tři postavy (Vic, Hopi a já), připomínající více než astronomy astronauty, chystající se k vesmírné procházce ve skafandru. Slavný horolezec Josef Rakoncaj by měl určitě radost z četnosti výskytu výrobků jeho firmy Sir Joseph, ale péřové bundy pro teplotní určení −30 a více se v posledních dnech, resp. nocích staly základem přežití při pozorování v arktických podmínkách. Později se k nám připojil ještě Patis se svým refráčkem a i když na 7 statečných jsme to nedotáhli, účast to na panující počasí byla slušná.

První problém nastal po sjetí ze silnice 1. třídy směrem od Dalešic na odbočku tvaru U, jejíž prohrnutí končilo cca po 100 m. Odcouval jsem zpět, abych to zkusil z druhé strany. Zde byla situace lepší a v dálce jsem již spatřil Hopiho vůz. Statečně jsem dojel až za něj i když jsem si vůbec nebyl jistý reverzibilitou tohoto úkonu. Další problém se vyskytl hned v zápětí. Kvůli temperování zrcadla jsem dobson umístil do auta již večer, což se u teleskopické konstrukce ukázalo jako pěkná blbost… po vytažení z auta nebylo možné jej vysunout do funkční pozice. Takže šup s ním zpět do auta, pěkně na přední sedačky a topení naplno. Po asi 10 minutách již bylo možné vysunout přední část přístroje, nicméně opět následovala další temperace, tentokrát již venku. Optika i mechanika si s teplotním rozdílem 40 stupňů poradila kupodivu dobře a za 20 minut se již dalo koukat. Kometu s kulovkou jsme si prohlédli pomocí Ethosů 21 a 17 mm, kdy se ještě oba objekty vešly do zorného pole. Pěkná byla i ve velkém binaru Vixen 125 mm, ale v 12″ dobsonu vypadala lépe. Připomínala mi velkou nepravidelně protáhlou vřetenovitou galaxii s jasným jádrem. Přibližný vzhled zachycuje skica, dělaná však až doma v teple po paměti. Mezi tím se Hopi snažil o fotografické zachycení scény. Když jsem viděl, jak mu při −22 mrazem praskají dráty od časovače, obdivuji, že vůbec nějaká data pořídil. Ještě jedna zábavná scénka nás však čekala na závěr. Tři auta bez problémů vycouvala, ale Hopiho Fordka se vůbec nehnula. Nepomohlo ani zapřažení za druhé vozidlo pomocí lana a pokus o vytažení, tak přišly na řadu obligátní lopaty a čtvrthodinka usilovného odhazování sněhu. Nakonec vše dobře dopadlo a s rozbřeskem jsme začínali rozmrzat v teple domovů.

Aleš Majer

Kromě komety se pozorovaly i jiné objekty. Na obloze zářily planety Mars a Saturn, vhodné to objekty pro velký přístroj. Binar zase nabízel napříkad pohled na galexie v souhvězdí Panny.

Navzdory třeskutým mrazům nad ránem nad obzor pomalu vystupují letní souhvězdí Střelce a Štíra. Kdo by si byl pomyslel, že v našich končinách budeme pozorovat Orlí mlhovinu při −23°C?

Relativně kvalitní obloha vybízela k jejímu prošmejdění. Mráz nemráz, do zorného pole se postupně dostalo na 57 messierových objektů a k tomu pár eNGéCéček, dvojhvězd a asterismů. Technika kupodivu nenamrzala, jen ostření šlo více ztuha.

Komu se nechtělo ve 4 vstávat, může jen litovat. Zážitek to byl velkolepý.

Vic

O této kometě už bylo psáno mnoho nadějných slov na webu kommet.cz v souvislosti s možnou viditelností této komety pouhým okem na jaře 2013. Příliš se toho nyní, více jak rok před největším přiblížením ke Slunci, říci nedá, je tu však přeci jenom něco málo nového, díky aktivitám našeho člena Martina Maška, který má přes internet přístup k robotizovanému dalekohledu FRAM v Argentině. Díky němu máme aktuální snímek komety, který přispěl k poznání, že kometka je o něco jasnější, než předpokládá efemerida a dále umožnil zpřesnit její dráhu ve sluneční soustavě.

Foto: FRAM (M. Mašek, J. Černý, J. Ebr, M. Prouza, P. Kubánek, M. Jelínek). Zpracoval Martin Mašek

Dalekohled FRAM patří Fyzikálnímu ústavu AV ČR a v Argentině má za úkol sledovat stav atmosféry pro observatoř Pierra Augera. Kromě toho je využíván na okamžité sledování zdrojů gama záblesků a ve zbývajícím volném čase je nyní využíván na fotografování zajímavých objektů ve sluneční soustavě, jako jsou blízkozemní planetky, nebo slabší komety. V prosinci se dalekohled proslavil sadou fotografií komety Lovejoy před průletem i po průletu kolem Slunce.

Na jaře 2013 se kometa prosmýkne kolem Slunce blíže než obíhá planeta Venuše, což dává předpoklad, že by mohlo jít o velmi jasnou kometu, ale bude v té době úhlově málo vzdálená od Slunce, což nejspíš ten nejlepší zážitek neumožní. Přesto by mohlo jít o podobně pěknou kometku, jako byla C/2002 C1 (Ikeya-Zhang) a kdoví, třeba to bude odplata jižanům za jejich krásnou kometu C/2006 P1 (McNaught). Ale, my, kdo jsme kometu McNaught viděli 14. ledna 2007 vedle Slunce ve dne na obloze máme právem pocit, že každá kometa je jiná a odplata nebude třeba. Přesto se jistě všichni napjatě těšíme, co nám kometa Panstarrs předvede.

Martin Gembec

Zpočátku ještě uvidíme ráno kometu C/2009 P1 (Garradd), aniž by její pozorování rušil svit Měsíce. Úplněk nastává 7. února – to je období, kdy můžeme zkoušet pozorovat např. halové jevy kolem Měsíce – různé kruhy a barevné oblouky nebo skvrny způsobené ledovými krystalky z vysoké oblačnosti, nebo poletujícího sněhu. Venuše prochází v únoru kolem planety Uran (0,3°). Konec února přináší opět možnost spatřit kometu Garradd v maximálním jasu a také velmi mladý srpek Měsíce (22. 2.).

Aleš Majer připravil oblíbenou mapku s dalšími zajímavostmi a na druhé straně s vyhledávacími mapkami komety Garradd. Stahujte v PDF kliknutím na obrázek.

Výběžek tlakové výše v těchto dnech přináší nad naše území arktický vzduch a teploty klesají hluboko pod bod mrazu i ve městě, natož pak v naší oblíbené pozorovací destinaci Jizerka, kde bylo v minulých nocích naměřeno až −25° Celsia. Když už se mi nepovedlo nikoho přemluvit k výjezdu za hardcore pozorováním, alespoň jsem dostal tip od Vica na zajímavý útvar na měsíčním terminátoru zvaný Lunar X, který měl být ideálně pozorovatelný kolem půlnoci.

Bohužel nakonec u mě zvítězila také lenost a na pozorování Měsíce jsem se vypravil již před 22 hod. a to pouze před dům (o půlnoci bych musel jít s technikou několik set metrů daleko, protože by se mi Měsíc začal schovávat za paneláky).  To se nakonec ukázalo jako chybný krok, protože 2-3 hodiny v postupu terminátoru chyběly k nasvícení útvaru. Seeing také nebyl nejlepší, z cca 25 pořízených fotografií byly ostré asi 2 záběry. Ke svému snímku přikládám srovnávací fotku Jerryho Lodrigusse, na níž je Lunar X jasně patrný a je rovněž zřetelný posun terminátoru nutný k pozorování útvaru.

Nad ránem jsem vyrazil na kometu Garradd pomalu se blížící ke kulové hvězdokupě M92 v Herkulu. Vyzbrojen binarem 20×80 na stativu jsem po 6. hodině ranní vyběhl na zahradu a namířil jej do Herkula. Kometa se již vešla do zorného pole s hvězdokupou, ale žádné zajímavé podrobnosti jsem nevykoukal, protože obloha začínala pomalu světlat s blížícím se rozbřeskem. V následujících dnech (jasné počasí má trvat) bude pohled na tuto dvojici zajímavý i ve větším přístroji, neboť kometa se k hvězdokupě ještě přiblíží.

Foto komety pořízené teleobjektivem 1. února ukazuje část souhvězdí Herkula odpovídající např. pohledu triedrem. Nad třemi hvězdami v levé části květináče máme kometu a kulovou hvězdokupu M 92. Vpravo výřez ze snímku. 11x1min, ISO1600, Canon 30D + Sigma 135mm. Fotil Martin Gembec

Aleš Majer

První letošní supernova SN2012A se objevila 7. ledna v nevýrazné nepravidelné galaxii NGC 3239 v souhvězdí Lva a po dlouhých týdnech zatažené oblohy se naskytla příležitost supernovu zkusit pozorovat vizuálně. Sama galaxie je poměrně slabá (11,5 mag) a supernova má mít podle aktuálních snímků kolem 13,5 mag.

Původně jsem chtěl sbalit 12″ dobson a vyrazit někam na Kopaninu, ale vzpomněl jsem si, jak jsme se kdysi trápili u Milana na zahradě hledáním Pluta s jasností 13,9 mag 16″ přístrojem. Proto jsem uvítal, že Viktor se po kratším přemáhání rozhodl odházet sníh kolem kůlny a vyjet s „almarou“ (dobson 16″). Dorazil jsem na Malou Skálu kolem 22 hodin, akorát když lev začínal šplhat po svahu Sokolu výše nad obzor. Zatímco v Jablonci se válela nízká oblačnost, v údolí Jizery bylo téměř jasno. Galaxii NGC 3239 jsme podle mapky našli během chvíle a v kombinaci 16“ zrcadla a 17 mm Ethose byla celkem výrazná. Po supernově však ani památky. Zkusili jsme tedy větší zvětšení a na řadu přišly Ethosy 13 a 10 mm. Seeing dost kolísal od průměrného po velmi špatný. Zatímco při větším zvětšení téměř zmizela slabá galaxie, na místě, kde měla být supernova, začala bočním viděním problikávat nevýrazná hvězdička. Reálnost pozorování jsme si s Vicem navzájem potvrdili, ale žádná sláva to nebyla. Je to slabá mrška a na ne úplně ideální obloze byla oříškem i pro velký dalekohled.

Na fotografiích je galaxie NGC 3239 velmi zajímavá a vše nasvědčuje její interakci s jinou galaxií, proto je někdy nazývána Loony Galaxy (praštěná galaxie). Různé zdroje uvádí vzdálenost galaxie mezi 35-50 miliony světelných let, takže jsme nahlédli celkem slušně do historie.

Aleš Majer

Nový rok otevíráme klasickým příspěvkem – mapkou se zajímavými tipy k pozorování na druhé straně. Připravil jako obvykle Aleš Majer. Stahujte v PDF.

Mezi nejdůležitější úkazy měsíce ledna 2012 patří meteorický roj Kvadrantid s maximem 4. ledna nad ránem. Letos mají mimořádně dobré podmínky a mělo by jich padat hodně (60-200/hod?). Stálicí bude stále se zlepšující viditelnost komety Garradd nad ránem. Večer si můžeme vychutnávat pohledy na krásy zimní oblohy a také na planety Venuši a Jupiter. Ráno je vhodnější pozorovat Mars a Saturn.

Rád bych poděkoval za vaše ohlasy a vynasnažím se, abychom se na našich stránkách pravidelně setkávali s těmi odkazy na videa, která mně během uplynulého měsíce na webu nejvíce zaujala. V těch méně plodných pak počítám se zařazením těch nejkrásnějších odkazů prezentovaných v minulosti. Videa odkazuji kliknutím na obrázky.

V prosinci jsme se spolu dívali na naši matičku Zemi, jako bychom sami byli na chvíli astronauty na ISS. Video sestavil z dat NASA Michael König.

Dále bych určitě nechtěl opomenout video oslavující pohledy na kometu Lovejoy celou letkou kosmických sond:

Pokračování nám připravil Ben Canales. Tento člověk je nadšenec do pořizování time-lapse videa. Zabivakuje na nějakém pěkném místě, připraví foťák a pohyblivé rameno a z pořízených fotografií vznikne nádherné video. Jeho fotografie jsou opravdu neobvyklé.

Když jsem shlédl video o polárních zářích odkazované na Astronomickém fóru, dospěl jsem k závěru, že je nejen pěkné, ale asi i jedno z nejnázornějších, které jsem o principu vzniku polárních září viděl. Pokud jej připravila Univerzita v Oslo, pak lze jistou kvalitu předpokládat.

U následujícího videa bude žasnout nejeden okukovač planet. Mapa Jupiteru napasovaná na 3D model je vytvořena z reálných fotografií observatoře Pic du Midi. Mají zde 1-m dalekohled a výborné podmínky pro fotografování planet.

Mezi zajímavými kousky, které mi uvízly v archívu by nemělo chybět ani video časopisu Nature. Je to pěkný klip připomínající všechny lety raketoplánů a vlastně i jejich neuvěřitelný přínos rozvoji kosmonautiky.

Když jsme u té kosmonautiky, zakončíme to něčím úsměvným. Něčím takovým je podle (nejen) mého názoru kreslený videoklip o sondě Voyager. Jednička je dnes nejvzdálenějším lidským výtvorem a Voyager 2 je hned po něm. Oba jsou někde na pomezí Sluneční soustavy poté, co zkoumali velké planety od Jupiteru po Neptun. Takových sond, které opustí naši soustavu je zatím jen pět. Dalšími jsou sondy Pioneer 10 a 11, které letí pomaleji a ačkoli jsou starší, tak nejsou nejdál. Kromě Voyagerů ještě aktivně komunikujeme se sondou New Horizons. Ta je teprve za dráhou Uranu a blíží se k Plutu, které dostihne v roce 2015. Po průletu kolem něj doufejme navštíví ještě nějaký transneptunický objekt a pak zamíří také ven směrem ke hvězdám..

Krátká animovaná videa Guye Collinse, jako je výše zmíněný Voyager bych vesměs doporučil všem, kdo ještě nechtějí končit a mají v plánu se pobavit trochu déle.

Díky za pozornost a v lednu jsme tu s další várkou.

Martin Gembec

V minulých dnech jsem byl zcela „zaměstnán“ děním v okolí Slunce. Nemohl jsem se vynadívat na neuvěřitelné dění v okolí naší hvězdy, když kolem prolétla kometa Lovejoy. Nikdo to neočekával, ale kometa, jakoby to byla nějaká samozřejmost, přežila průlet těsně nad povrchem hvězdy a opět se vynořila na druhé straně.

Události předchozích dnů popisuje mnoho internetových stránek. Z těch českých doporučuji server kommet.cz, kde Jakub Černý pravidelně vydává zajímavé články. Právě Kuba a také Martin Mašek, člen našeho Klubu astronomů Liberecka, oba amatérští astronomové, se dali dohromady s profesionály z Fyzikálního ústavu AV ČR a s jejich pomocí získali cenná data o kometě. Snímky pořizované na dálku pomocí robotického dalekohledu FRAM obletěly svět. Především tento tým umožnil zpřesnění dráhy komety i sledování jejího vývoje den po dni. Martin Mašek například přispěl přesnou astrometrií (poloha komety) a díky němu FRAM získal i MPC číslo I47. Tento dalekohled také pořídil poslední snímek komety ráno 11. prosince, kdy několik hodin poté začaly kometu sledovat přístroje kosmických sond STEREO. A ten samý dalekohled posloužil k prvnímu snímku ze Země v době, kdy se ještě kometa nachází v zorném poli korónografu SOHO! Je to umožněno štěstím na počasí v Argentině, šikovností našich astronomů a také tím, že kometa má velmi příznivou polohu vůči Slunci v době, kdy vychází.

Nechť je pro vás tento krátký článek pozvánkou na pondělní setkání, kde si nejen o této kometě popovídáme a pustíme snímky a videa, ale také si předáme kalendáře a rozloučíme se s rokem 2011.

Astronomické setkání v Jablonci nad Nisou začíná jako obvykle v Klubu na Rampě 19. 12. v 18 hodin. Všichni jste srdečně zváni.

Pomyslná dráha komety Lovejoy na snímcích korónografu SOHO. Terčík uprostřed zakrývá Slunce (naznačené bílým kolečkem). Poloha ohonu nejblíže terčíku vlevo a hlavy komety u terčíku vpravo jsou z jediného snímku. Kometa po průletu těsně nad povrchem Slunce jakoby přišla o svůj starý ohon a mezitím se jí vytvořil nový. Prachový ohon je široký a mírně zahnutý a iontový je přímý. Velmi dobře je patrné zjasnění komety po průletu.

Martin Gembec