Akce s názvem Kulový spodek je obdoba Messierova maratonu s tím rozdílem, že se pozorují pouze kulové hvězdokupy. Cílem je spatřit během jedné noci co nejvíce těchto objektů. Jarní a letní noci jsou pro tuto činnost vhodným obdobím. Spodek v názvu vyjadřuje to, že většina kulovek se nachází velmi nízko nad obzorem v souhvězdích Hadonoše, Štíra a Střelce.
Pozorovatelé s technikou
Noc ze středy 16. na čtvrtek 17. května stála za to. Na Malé Skále padaly rekordy. Když se sejdou podmínky, lze pozorovat slabé objekty vzdáleného vesmíru i doma ze zahrady.
Na rozdíl od Aleše jsem nepozoroval z kuchyně ani jiné místnosti se sedátkem, neboť můj dalekohled parkuje v kůlně, takže takový komfort jako on jsem neměl, o to lepší to byla ale podívaná.
O půl desáté odpluly poslední mraky, teleskopický dobson 400/2000 od MilANa mám za dvě minuty sestavený, takže pozorování mohlo začít. To bylo ještě světlo, ale planety už zářily. Venuše pěkně srpečkovitá, i Mars kromě polární čepičky ukazoval fázi, Saturn předvedl pětici měsíčků a Cassiniho dělení. Seeing byl zpočátku horší, začal jsem na zvětšení 135×, ale postupně se zlepšoval a bylo možno dávat i 230×.
Čas do začátku astronomické noci jsem ukrátil pozorováním dvojhvězd. Projel jsem tak po paměti necelou čtyřicítku těch jasnějších, včetně mé oblíbené zlatostříbrné 95 Herculis. To už SQM-L začalo měřit hodnoty přes 21.0 MSA a vypadalo to na slušnou noc. Kometa C/2009 P1 (Garradd) již slábne, ale stále je dobře viditelná v souhvězdí Raka. I supernova SN2012aw v galaxii M95 je pořád dosti jasná.
Zkusil jsem i něco z Hicksonova katalogu. Zatímco HCG 44 ve Lvu a HCG 68 v Honicích psech jsou pro 16″ zrcadlo brnkačka, Hickson 61 ve Vlasech Bereniky – známá Krabice (The Box) – je už těžší. Dvě galaxie jsou snadné, třetí ještě jde, ale ta tenká slabá mrška dala docela zabrat.
Na obloze jsou i další komety. C/2011 F1 (LINEAR) prolétá mezi M101 a 102. Je relativně velká a jasná. O něco menší, ale stále dobře pozorovatelná je C/2011 UF305 (LINEAR) bloudící Kefeem. Zkusil jsem i C/2006 S3 (LONEOS), kterou jsem pozoroval již loni. Byla ale velmi nízko v Hadonoši, takže její spatření vyžádalo mnohem větší úsilí.
Všem duchařinám ale nebyl zdaleka konec. Podmínky byly natolik dobré, že by bylo škoda toho nevyužít a jít spát. SQM začalo ukazovat hodnoty přes 21.15, což jsem doma na zahradě pod lampami ještě neměl. Vzpomněl jsem si na Karlla a jeho galaxii NGC 6552 u Kočičího oka. Za daných podmínek byla snadným cílem. Další galaxie je u Prstencové mlhoviny v Lyře. Také IC 1296 nebyl větší problém vykoukat, proto jsem se rozhodl zkusit ještě slabší kousek u kulovky M13. Galaxie IC 4617 je na půl cesty k jasné NGC 6207. To už byl docela oříšek, neboť tam silně rušila hvězda 14,3 mag. Po asi půl hodině civění jsem si byl dostatečně jistý, že ji vidím. Povzbuzen úspěchem jsem namířil na M87 v Panně. Ale ať jsem koukal, jak jsem koukal, známý jet jsem neviděl. Zřejmě únava očí a možná i malé zvětšení (288×) znamenaly menší zklamání. Nechám si ho na kvalitnější oblohu do Jizerek, nemůžu chtít všechno.
Kolem druhé ranní se začaly objevovat mraky, až se zcela zatáhlo. Astronomická noc stejně již končila a teplota klesala k nule. Byl čas jít spát.
Ačkoliv vytahuju dalekohled každou jasnou noc, až letošní 101. pozorování vyšlo opravdu podle představ. Škoda že takové podmínky přicházejí jen jednou, dvakrát za rok. Zahradní astronomii zdar!
Vic KaL ◊!
V pondělí 7. května se nečekaně vyjasnilo a tak předseda Klubu astronomů liberecka narychlo svolal pozorování na okraj Dalešic. Přicházející oblačnost a časný východ Měsíce den po úplňku stejně nedovolovaly uspořádat větší akci. Hlavním důvodem ale bylo pořízení nového refraktoru 127/1200 do výbavy členů KaLu a potřeba jeho důkladného vyzkoušení.
Aleš s refraktorem 127/1200
Rok se sešel s rokem a byl tu opět březnový nov, tedy ten správný čas na shlédnutí maxima objektů z Messierova katalogu během jediné noci.
Počasí už déle než týden přálo, tak šlo jen o to vybrat správný termín, neboť o místu pozorování – Jizerce – nebylo pochyb. Noc z pátka 23. 3. na sobotu 24. 3. 2012 se zdála být vhodná, i když ne všem členům Klubu astronomů Liberecka vyhovovala.
Přívlastek „jasná“ by měl být asi v uvozovkách, neboť s magnitudou kolem 14 není supernova SN2011by v dosahu malých přístrojů. Na druhou stranu jasná je, když si uvědomíme, z jaké dálky ji vidíme. Galaxie NGC 3972, ve které vybuchla, je od nás vzdálená nějakých 46 milionů světelných let.
Samotná galaxie NGC 3972 se nachází v souhvězdí Velké medvědice, máme ji tedy večer přímo nad hlavou. Díky jasnosti okolo 12. magnitudy nepatří k vyhledávaným, najít lze ale poměrně snadno. Nachází se nedaleko hvězdy Phekda (Phad, γ UMa), zadního kola Velkého vozu.
I takovéto fotografie lze pořídit z města – fotografie supernovy byla pořízena v Jablonci nad Nisou. Níže je odkaz také na první Milanův pokus z 29.4., kdy však nebylo tak pěkné počasí. Více na astrofotky.cz
Pozoroval jsem ji před půlnocí 3. 5. 2011 ze zahrady u domu dobsonem 400 za ne zcela ideálních podmínek při nečekaném vyjasnění po předchozí chumelenici. Při zvětšení 135× byla snadno patrná jako slabá hvězdička bočním pohledem, při 177× pak i pohledem přímým. Galaxie sama o sobě není příliš zajímavá, je vidět jen jako slabá mlžinka. Hezčí jsou sousední NGC 3982 a 3998. Tak pěkně, jako 29. 4. vyfotil z Jablonce Milan Antoš, jsem ji ale rozhodně neviděl…
Bude nějakou dobu ještě trvat, než pohasne a zmizí z dosahu amatérských přístrojů, ale protože počasí je nevyzpytatelné, vyplatí se pozorovat co nejdříve.
Během roku je objeveno mnoho supernov v cizích galaxiích, 2011by je ale jednou z těch jasnějších, pro amatérské astronomy dostupnějších. Kolik jste v životě supernov už viděli?
Vic ◊!
