A je tu nový rok a s ním i tradiční bilancování minulého období. Jaký tedy byl rok 2019 z pohledu kometární astronomie? Zdá se, že v celku úspěšný. Obavy z nedostatku kometárního materiálu se nakonec nepotvrdily a bylo na na co koukat. Však posuďte sami.
I když trošku s křížkem po funusu, tak přeci jen přinášíme poslední kometární okénko roku 2019. Může za to minulá vskutku nevšední noc, kdy se sešly i u nás podmínky tak, že jsme si chvílemi připadali jak pod alpskou oblohou. Jó, to se pak ty kometky pozorují!
Ačkoliv se toho od minulého měsíce na kometárním nebi moc neudálo, je stále co pozorovat. Jedna kometka nám pořád vesele zjasňuje, ostatní bohužel slábnou nebo mizí z naší oblohy. Jak to tedy na konci roku vypadá?
Je tu konec listopadu, další novoluní, ale i klasické inverzní počasí. Při pohledu z okna to nevypadá, že by se dalo na nebi kromě nízké oblačnosti něco pozorovat, ale zkušený KaLista dobře ví, že za těchto podmínek se musí za jasnou oblohou cestovat. Z minulých nocích strávených na Šumavě, Frýdlantsku a vrcholcích Krkonoš tu máme tradiční kometární souhrn.
Ve střední Evropě už je jen velmi málo míst, kde se nachází téměř přírodní noční obloha s minimem Majznerova světla (pozn. redakce: slangové označení pro světlo z umělých zdrojů rozptýleného v zemské atmosféře, pojmenováno na počest jistého amatérského světlaře, který tvrdí, že existuje znečištění tmou). Pár dní druhém srpnovém novu vypadala předpověď počasí velmi dobře a tak jsme se 3. září po poledni vydali s Vicem na tradiční výjezd do rakouských Alp, které patří mezi nejtmavší lokality v dostupném okruhu.
Vrchol Edelweissspitze (označen šipkou) s alpskou silnicí
Ještě v létě, když jsem zalogoval svoji 198. kometu, jsem se strachoval, jestli vůbec do konce roku ulovím nějakou další novou, abych dosáhl počtu 200. Na obloze se sice vyskytovaly slabší kousky v teoretickém dosahu 16″ zrcadla, ale podmínky v české kotlině duchaření obláčků 15. nebo 16. hvězdné malosti moc nepřejí. Stačí ale, aby vyšlo počasí, popojede se k jižním sousedům a všecho může být jinak. Po minulé (už desáté) návštěvě Edelweissspitze jsem rázem na čísle 208! Tou poslední spatřenou vlasaticí byla vlastně ta první – první interstelární – kometa 2I/Borisov. Pojďme si to ale projít postupně.
Máme tu říjnové novoluní a s ním i hezké počasí, které nabádá k nočnímu pozorování. K plejádám zajímavých objektů, co se nám na podzimní obloze nabízí, jistě patří také komety. I na konci desátého letošního měsíce máme co objevovat a obdivovat.
O víkendu nastane novoluní, tedy období, kdy svým svitem neruší Měsíc, a tedy ideální pro pozorování slabých deep sky objektů, ale i komet. A jednu poměrně jasnou tady po delší době máme.
V srpnu jsme měli hned dva novy a na oba nám kupodivu celkem přálo počasí, takže jsme si docela užili několik pozorování pod příjemnou jizerskohorskou oblohou. V září bude nov sice až zas na konci měsíce (28.), ale i teď zkraje školního roku je ještě dost šancí na výjezdy za tmou bez výrazného rušení Moonulákem. Naštěstí je už ve 22 hodin dostatečná tma, tak se nemusí ani tolik ponocovat. Nás ale zajímají především komety a mezi nimi je většina nejlépe viditelná stejně až nad ránem. Nabídka pro konec léta není nijak zvlášť bohatá, přesto se pár hezkých kousků najde. Které to jsou?