Dlouho jsem zvažoval, zda má vůbec smysl psát v květnu o kometách, když prakticky žádná pěkná vlasatice na obloze není, ale po několika slušných nocích kolem májového novu věnovaných právě kometám jsem usoudil, že je přeci jen o čem psát. Můžou za to zejména dva nové přírůstky do kometární hitparády, jež se nám chtějí představit.
Máme tu dubnový nov a s ním nečekaně i několik pěkných jasných nocí, takže se dají hezky pozorovat nejen Messierovy objekty nebo jarní galaxie, ale i komety. Na ně to ale chce větší kukátko, i když to nemusí být zrovna Taurus iserinus. To z toho důvodu, že ani jedna z dubnových vlasatic nedosahuje na přijatelných 10 mag. Není to tedy nyní s kometami žádná sláva a bohužel bude příští měsíc asi ještě hůř. Co nám tedy na obloze po předchozích bohatých nadílkách zbylo?
Březen bývá tradičně ve znamení teplejších, ale stále ještě dlouhých nocí. Nov nastal už 6. 3., což je příliš brzo na oblíbený Messierův maraton, ale jarní obloha kromě přehršle pěkných i trochu nudných galaxií nabízí i jiné radosti. Bude řeč samozřejmě o kometách. Zde se nám ale poněkud smráká a přichází takové období loučení. Z bohaté kometární nabídky minulých měsíců zůstává jen torzo a bohužel nic nového nepřibylo. Co tedy můžeme v tomto měsíci pozorovat?
Nebývá zvykem, aby se v únoru během novu vyjasnilo. Ale stalo se to už vloni a letos to vyšlo překvapivě znovu. Nevyrazili jsme ale do hor, kde svítí sjezdovky, ani na jinak oblíbené Frýdlantsko, kde pro změnu svítí skleníky, ale do BOSO, tedy Bousovské oblasti světlé oblohy, kde svítí rovnou celá Mladá Boleslav. Potřebovali jsme si totiž hlavně ověřit, že tímto směrem nemáme jezdit, ani kdyby všude jinde bylo beznadějně zataženo.
Počátek ledna přinesl bohatou sněhovou nadílku a zataženou oblohu, tak by se mohlo zdát, že se nepozoruje. Opak je ale pravdou. Jen se musí za jasnou oblohou cestovat. A zemí zaslíbenou nejsou v těchto dnech polské Jizerky ani Frýdlantsko, ale Podkrkonoší. Naše nejvyšší hory dělají bariéru proudění od severu a v jejich stínu se dělají díry s jasným nebem. Takže bylo možné během tohoto novu spáchat hned dva allnitery, tedy hezky česky pozorovat hvězdy dvě noci od večera až do rána. (Pokračování textu…)
Vyjasnění, které přišlo přes den si dalo dostaveníčko i navečer a vysoká oblačnost sice dorazila se soumrakem, ale na kometu jsme se stihli podívat. Bohužel ne okem, protože to nedovolil soumrak a oblačnost (MHV u komety 4,5 mag), ale bylo příjemné opět něco na obloze vidět. Kometa 46P byla pěkná v triedru 10×50 a ještě trochu hezčí v 15×70. Navíc, jak popsal Ladis, moc hezky vypadá i slabší kometa 64P, která je vysoko na obloze. Přidávám své snímky a další asi pošle Roman H., který byl tak laskav, že mě k Alšovicím vzal. MaG
Kometa 46P/Wirtanen 31. 12. 2018 kolem 18:10 SEČ, 135 mm objektiv, složeno 15 snímků po 1 min, EOS 5D, výřez
Je tu opět Silvestr, je znovu čas bilancovat. Už tradičně přinášíme souhrn toho, co se během jednoho oběhu Země kolem Slunce událo na kometárním nebi. A na závěr opět vyhlásíme miss. Pojďme se tedy podívat, jakých bylo těch uplynulých 365 dní z pohledu amatérského lovce komet. Snese rok 2018 srovnání s přechozími léty?
☄ 21P/Giacobini-Zinner, 7. 8. 2018 © Pavel Růžička
Asi nikdo z nás před týdnem nečekal, když jsme sledovali nadějné předpovědi počasí, že kometa 46P se nám bude dokonale skrývat, a to i když se za ní pokusíme vycestovat. I v noci na neděli 16. 12. byla naděje na jasnou díru do oblohy pouze v Krkonoších. Tuto noc se však dá bez nadsázky tvrdit, že už nešlo o to přijet a pozorovat, nýbrž přijet, čekat, ztrácet naději a opět ji nabývat. A když už se konečně kometa objevila, situace se rychle měnila. Mrholení, nebo smršť malých ledových krystalků, a přitom pohled na kometu, asi tak to občas vypadalo. Díky tomu se ale třeba objevovaly zajímavé světelné sloupy. Nakonec jsme pozorovali z Benecka nad Jilemnicí. Kometa byla vedle Plejád hezkou ozdobou oblohy a je opravdu štěstím, že jsme u toho s Vicem mohli vůbec být.
