Konec dubna nabídnul hned deset pozorovacích nocí v řadě za sebou. Druhá polovina už nebyla tolik ovlivňovaná svitem Měsíce. Vrcholem pak byla noc poslední – z pátka 29. 4. na sobotu 30. Věnoval jsem ji z větší časti kometám.
Tak jsem to přeci jen zkusil i o den později, ačkoli počasí bylo na draka. Setkání komety s galaxií M108 a planetární mlhovinou M97 dosáhlo svého ideálu. Proti bylo zprvu počasí a hlavně Měsíc téměř v úplňku. Jenže nechte si ujít takové představení. Níže je fotka 31×30 sekund, ISO1600, Canon 30Dmod na ED80/600 s reduktorem Vixen 0,67×.
Dostal jsem ještě pět snímků od Aleše, tak jsem je zkusil zpracovat. Výsledný obrázek je ořezem středu pole, vyretušoval jsem smítka a srovnal vinětaci. Velká škoda počasí, které nás oba vytrestalo. Naštěstí se povedlo alespoň několik fotek, které i přes šum ukazují sílu většího refraktoru ve spojení s lepší (nemodifikovanou) zrcadlovkou (modifikace na komety, planetárky a galaxie není nikterak nutná, ale zajímavé je srovnání barvy planetárky, stejně jako fakt, že Alešovi se podařilo slabě zachytit zelenkavý nádech komety). A tak můžete porovnat a pokochat se opravdu hezkou fotkou.
5×30s, ISO2500, Canon 5DMkII, SW Equinox ED120/900
MaG
Krásné večerní vyjasnění jsme nemohli vynechat a tak se pozoroval opět Jupiter, kometa C/2014 S2 (PanSTARRS) a další objekty. A nemohl chybět Měsíc, který už je téměř v úplňku. Ale vzhledem k vyjasnění a tomu, kde se kometa aktuálně nachází, nebylo možné nevyužít situace a nesnímat. Kometa byla krásná už na jednotlivé minutové expozici. A protože šajnoval Měsíc, pojal jsem to jako test autoguideru a protože i nový spojovací kabel byl v pořádku a technika vůbec šlapala, mohl jsem během pořizování expozic dokonce poklábosit s kolegy u chatu.
Noc na čtvrtek vyšla jen z poloviny, konkrétně té 6. dubna. Pozorovali jsme večer Merkur a za tmy pak řadu komet a deep-sky objektů. Obloha byla tentokrát poměrně milostiva a tak byla mnohem méně zakalena a poměrně jasná po převážnou část první poloviny noci. A jak je patrné z nadpisu, hvězdou večera byla kometa 2014 S2, která je chudák tak trochu ve stínu. Nejdřív si na ní smlsla kometa US10 Catalina, aby následně zeslábla a potom nad ránem ji nyní zastiňuje kometa 252P, která ale taky rychle zeslábne. A zůstane nám tady, jako už po několi měsíců kdo? No přece C/2014 S2 (PanSTARRS).
Březen a duben patří průletu komet kolem země. Nedávno prolétl kolem nás jako historicky druhá nejbližší kometa, malý úlomek o velikosti asi jeden kilometr. Nazvaný byl P/2016 BA14 a psal o něm Vic v našem článku. Tou nejzajímavější je kometa 252P/LINEAR. Obě se prosmýkly kolem země ve vzdálenosti jednotek miliónů kilometrů. Kometu jsme mohli pořádně pozorovat až od přelomu března a dubna, kdy se vydala na severní oblohu a zmizel Měsíc. Kometa je stále poměrně blízko, něco málo přes 12 mil. km (v době psaní článku) a proto je na obloze vpravdě obrovská. Za kvalitních podmínek a s dobrou technikou se dá zachytit koma o průměru až 3/4 stupně. Já to štěstí neměl a Cassi, který snímal z balkónu o noc dříve byl zase ovlivněn pozicí ve městě. Přesto vám pohled na tuto zajímavou kometu můžeme přinést.
Vše začalo v podvečer velikonočního tridua, na zelený čtvrtek, kdy jsem po vyjasnění oblohy vyrazil na hvězdárnu do Turnova. Zatímco Viktor doma na zahradě honil kometární fragment s označením P/2016 BA14 (PANSTARRS), já pozoroval Jupiter. Tradičně slušný turnovský seeing dovolil zvětšení až 346×, takže západ GRS byl jsem si opravdu vychutnal. Velký pátek jsem se kvůli zatažené obloze věnoval hvězdám hudebního nebe a zašel na Rampu na skvělý koncert americké černošské zpěvačky Sharon Lewis. Následující večer však již numerické modely slibovaly jasnou oblohu a tak jsem nejprve zajel k Viktorovi „na komety“.
Dnešní noc stojí rozhodně za zaznamenání. Mezi přechody dvou front se na pár hodin vyjasnilo. Na tom není nic zvláštního. Co ale stálo za to, byla dokonalá průzračnost.
Konečně se vyjasnilo! Už jsem ani nedoufal. Mohl jsem se tak pokusit o spatření komety P/2016 BA14 (PANSTARRS) na vlastní oči. Poté co se 22. března prosmýkla kolem Země ve vzdálenosti 3,4 milionů kilometrů (tj. jen nějakých 9 vzdáleností Měsíce od Země) a zaznamenala tak druhý nejtěsnější průlet komety kolem naší planety, byla šance na zajímavé a docela unikátní pozorování. Pohybuje se totiž po obloze nezvykle rychle. Připomíná tak spíš blízkozemní asteroid. A to i vzhledem, neboť se v dalekohledu i na fotkách jeví jako téměř stelární objekt.
