Astronomické události

Včera bylo prostě nečekaně pěkné počasí a člověk trčí doma. Dneska jsem to nervama nevydržel a přeci jenom se sebral na kopec, když se k večeru situace nezdála úplně beznadějná. Kometa se ale přeci jen schovávala za mraky, což je vážně škoda. Ani to bláto a louže tu není, ale co už, tak snad si užijeme jiných radovánek. Začínám mít pocit, že kometu nám není souzeno vidět. Nejvíc mě děsí, že máme skoro nejlepší počasí z ČR…

Kometa a galaxie v mracích. Objektiv tentokrát 50mm@f2,8, ISO800, exp. 8 sek. (Pokračování textu…)

Protože situace s oblačností byla opět ještě za soumraku tragická a pracovní povinnosti už se začaly ozývat, zůstal jsem doma. Vic udělal na Malé Skále totéž a tak jsme alespoň zkontrolovali kometku nad severozápadem. Mě se oblaka doslova začala odsouvat po 20. hodině a už po půl deváté jsem kometu našel. Rozhodl jsem se pro razantní krok. Orchideje jsem přestěhoval, oblékl se, dal na stativ foťák a otevřel si v kuchyni velké okno. Byla to paráda. Kometu jsem mohl s obtížemi vyfotografovat a ještě jsem ji pozoroval triedrem 20×80 (po zkušenosti s 10×50 minule jsem vytáhl těžký kalibr). Nuže, nedopadlo to nejhůř, protože mezi 20:45 a 21:00 byla kometa stále nad nízkými oblaky a kupodivu byla i docela pěkná.

Snímek vytváří iluzi kometky nad městem. Okem samozřejmě nebylo vidět prakticky ani hvězdu, snímek je kontrastní a proto je dobře vidět souhvězdí Andromedy s kometou PanSTARRS i galaxií M 31. (Pokračování textu…)

V pátek 29. března nastala na Liberecku zajímavá situace, když u Hodkovic se začaly k večeru otvírat díry v oblačnosti, zatímco krajské město i Jablonec nad Nisou byly beznadějně utopeny pod nízkou pokličkou. Vyrazili jsme proto do Hodkovic podívat se naživo. K našemu zděšení zde nebylo skoro vůbec vidět oblohu, ale družice tvrdila opak jen pár kilometrů na jih. A opravdu, u Turnova byla obloha stále více posetá hvězdami. Smůla byla, že my nechtěli koukat na Býka s Orionem, ale na Andromedu s kometkou.

(Pokračování textu…)

Ne, nevařil jsem dneska kometu, i když smísením suchého ledu s trochou špinavého sněhu z venku by to asi nebyl takový problém. Jenom jsem dnes nevěřil, že by šlo kometu nějak rozumně vidět, ale stalo se. A tak jsem ji zkontroloval přímo z kuchyně. Na stativ jsem přidělal 20×80 a brzy po 19. hodině našel alfu Andromedy. Posléze kolem 19:15 i deltu And a pak už i kometu. Nejhezčí pohled byl kolem 19:40, když zřejmě nebyla tolik v oblačnosti. Jadérko má jasnost asi 5 mag, je obklopeno slabou komou, z které vychází chvost, ovšem ten jsem dnes detekoval spíše jen bočním viděním a to v délce asi půl stupně. Pozorování ale potěšilo, počasí tentokrát vyšlo na nás na severu…

MaG

Opravdu nečekané vyjasnění, stejně jako zážitky jsme si dnes odvezli z našeho už pomalu oblíbeného stanoviště u Košov nedaleko Jablonce nad Nisou. Což kometka byla nádherná. Hlavně binokulárně a fotograficky, ale ten odjezd domů… No, nakonec jsme jak mě, tak hlavně Vice vyhrabali.

(Pokračování textu…)

Ačkoli nástup vysoké oblačnosti hodlal vše překazit, přeci jenom jsme měli štěstí a mohli si užít vynikajících pozorovacích podmínek. Proto jsme kometu mohli pozorovat z více lokalit a to dokonce i pouhým okem. Nejhezčí však byla pochopitelně ve větších binokulárech.

Kometa je na snímku nápadnější, než byla vidět okem, ale v této době jsme ji bez obtíží jako hvězdičku s kouskem ohonu pozorovali. (Pokračování textu…)

Tak se některým z nás přeci jen zadařilo. Severozápad byl vysvobozen z nízké oblačnosti, ale neskutečně hrozila oblačnost vysoká. Přesto se z některých pozorovacích stanovišť dalo triedrem kometu bez obtíží pozorovat. Níže je koneckonců fotka, která dokazuje, že na Jablonecku to byla opravdu klika na díru v oblačnosti nad západem. Bohužel někteří naši členové hlásí neúspěch, tak snad zítra.

Kometa 135 mm objektivem nad Ještědem. Martin Gembec (Pokračování textu…)

Do Česka vtrhlo inverzní počasí a tak si na Liberecku připadáme spíše jako na sklonku Babího léta. Jasné dny a noci jsou na horách doprovázeny teplým a suchým počasím. To nás vyprovokovalo k výletu na oblíbené stanoviště v polském lomu. Teplota v průběhu noci klesla od 16 k 9 stupňům a zatímco na počátku se s námi loučila letní souhvězdí, ke konci jsme se oddávali typicky zimní obloze v čele s Orionem. Už samotný úvod pozorování byl úchvatný, neboť zapadající srpek Měsíce byl u obzoru pěkně deformován, což jsem narychlo zachytil, alespoň při ohnisku 85 mm.

Zapadající Měsíc 19. 10. 2012, animaci proklikněte zde.

(Pokračování textu…)