Vlna arktických mrazů nepolevuje, teploty klesají k −30 stupňům, železniční koleje praskají jako zápalky a počet umrzlých bezdomovců se blíži dvoucifernému číslu… A právě v takovýchto podmínkách jsme vyrazili za pozorováním na úpatí Kopaniny. Hlavním hnacím motorem byl průchod komety Garradd kolem kulové hvězdokupy M92 v Herkulu.
Dokumentační snímek z mrazivého pozorování pořídil Jan Pícha přes teleskop TS INED 70/420 (f6) na CG5-Adv bez pointace sadou 2 min expozic.
Tak se stalo, že se kolem 4.30 hod sešli na pozorovacím place tři postavy (Vic, Hopi a já), připomínající více než astronomy astronauty, chystající se k vesmírné procházce ve skafandru. Slavný horolezec Josef Rakoncaj by měl určitě radost z četnosti výskytu výrobků jeho firmy Sir Joseph, ale péřové bundy pro teplotní určení −30 a více se v posledních dnech, resp. nocích staly základem přežití při pozorování v arktických podmínkách. Později se k nám připojil ještě Patis se svým refráčkem a i když na 7 statečných jsme to nedotáhli, účast to na panující počasí byla slušná.
První problém nastal po sjetí ze silnice 1. třídy směrem od Dalešic na odbočku tvaru U, jejíž prohrnutí končilo cca po 100 m. Odcouval jsem zpět, abych to zkusil z druhé strany. Zde byla situace lepší a v dálce jsem již spatřil Hopiho vůz. Statečně jsem dojel až za něj i když jsem si vůbec nebyl jistý reverzibilitou tohoto úkonu. Další problém se vyskytl hned v zápětí. Kvůli temperování zrcadla jsem dobson umístil do auta již večer, což se u teleskopické konstrukce ukázalo jako pěkná blbost… po vytažení z auta nebylo možné jej vysunout do funkční pozice. Takže šup s ním zpět do auta, pěkně na přední sedačky a topení naplno. Po asi 10 minutách již bylo možné vysunout přední část přístroje, nicméně opět následovala další temperace, tentokrát již venku. Optika i mechanika si s teplotním rozdílem 40 stupňů poradila kupodivu dobře a za 20 minut se již dalo koukat. Kometu s kulovkou jsme si prohlédli pomocí Ethosů 21 a 17 mm, kdy se ještě oba objekty vešly do zorného pole. Pěkná byla i ve velkém binaru Vixen 125 mm, ale v 12″ dobsonu vypadala lépe. Připomínala mi velkou nepravidelně protáhlou vřetenovitou galaxii s jasným jádrem. Přibližný vzhled zachycuje skica, dělaná však až doma v teple po paměti. Mezi tím se Hopi snažil o fotografické zachycení scény. Když jsem viděl, jak mu při −22 mrazem praskají dráty od časovače, obdivuji, že vůbec nějaká data pořídil. Ještě jedna zábavná scénka nás však čekala na závěr. Tři auta bez problémů vycouvala, ale Hopiho Fordka se vůbec nehnula. Nepomohlo ani zapřažení za druhé vozidlo pomocí lana a pokus o vytažení, tak přišly na řadu obligátní lopaty a čtvrthodinka usilovného odhazování sněhu. Nakonec vše dobře dopadlo a s rozbřeskem jsme začínali rozmrzat v teple domovů.
Aleš Majer
Kromě komety se pozorovaly i jiné objekty. Na obloze zářily planety Mars a Saturn, vhodné to objekty pro velký přístroj. Binar zase nabízel napříkad pohled na galexie v souhvězdí Panny.
Navzdory třeskutým mrazům nad ránem nad obzor pomalu vystupují letní souhvězdí Střelce a Štíra. Kdo by si byl pomyslel, že v našich končinách budeme pozorovat Orlí mlhovinu při −23°C?
Relativně kvalitní obloha vybízela k jejímu prošmejdění. Mráz nemráz, do zorného pole se postupně dostalo na 57 messierových objektů a k tomu pár eNGéCéček, dvojhvězd a asterismů. Technika kupodivu nenamrzala, jen ostření šlo více ztuha.
Komu se nechtělo ve 4 vstávat, může jen litovat. Zážitek to byl velkolepý.
Vic
