Konečně se inverze trochu zvedla a vyjasnilo se i na Turnovsku. Měsíc kolem úplňku nebránil tomu, abychom vyrazili na hvězdárnu podívat se poprvé nedávno instalovaným 150mm refraktorem. Chtěli jsme vidět ještě přechod měsíčku Io a jeho stínu, tak jsme začali pozorovat již po 19. hodině. Malá výška nad obzorem v kombinaci s velmi špatným seeingem však nedovolila vidět téměř nic. Nezbývalo tedy než zkusit počkat.
Před časem jsme na těchto stránkách psali o „kitchen astronomy“ a dalších formách pozorování oblohy z bytu. Na rozdíl od ustáleného tvrzení, že toto není možné, za vhodných atmosférických podmínek to není problém. O posledním úplňku byla večerní venkovní teplota totožná s teplotou v interiéru, tak jsem zkusil na okenní římsu vytáhnout i větší dalekohled. Po vhodném podložení se dal pětipalcový refraktor dobře ovládat „jemnými pohyby“, tedy strkáním do zenitového hranolu i při zvětšení 200x a seeing byl velice slušný. Paralelně jsem na stativu vedle zkoušel rovněž starý Zeissův Sonar 300/4, ze kterého pochází fotografie Měsíce s přecházejícími mraky.
Lunar X je optický efekt vytvořený hrou světel a stínů na měsíčním povrchu. Je pozorovatelný na terminátoru pouze po dobu několik hodin krátce před první čtvrtí. Je tvořen valy kráterů Blanchinus, La Caille a Purbach. Nedaleko trochu severněji lze přibližně ve stejnou dobu spatřit také Lunar V tvořený kráterem Ukert a několika menšími krátery v jeho bezprostředním okolí. V průběhu roku se nám pouze párkrát naskytne příležitost tyto fenomény pozorovat. Jak jsme avizovali v mapce oblohy na měsíc srpen, příležitost nastala právě dnes 13. 8. večer.
Opravdu pěknou noc jsme zažili 1. až 2. srpna v lomu Stanislaw v Jizerkách. Vic vyslovil doměnku, že by nebylo špatné zkusit pozorovat všechny planety a tak se urodil nápad vzít to od večera do rána. Neplánovaně z toho vzešel planetární maratón včetně východu Slunce. Byla to prostě hodně tmavá noc plná pozorovacích zážitků.
Měsíc a planety nad ránem. Větší na kliknutí. Verzi bez popisků si případně můžete prokliknout zde.
Jirka Kapras z Liberce fotografoval z místního letiště přes dalekohled SW 102/500 fotoaparátem Canon 550. Jeho snímky tedy také přikládáme. (Pokračování textu…)
Aleš slíbil, že poskytne některé fotografie z akce u školy. Bohužel měl nabitý program, tak se můžete podívat až dnes. Je to ale pěkná vzpomínka na povedenou astropárty. (Pokračování textu…)
Pokud jsme si přáli, aby nám po delší době vyšla nějaká akce, tak tato patří mezi to nejlepší. Bylo jasno, ačkoli ještě odpoledne bylo zataženo. Bylo teplo, na duben, který začal sněhovými přeháňkami, opravdu příjemné. A byla spousta zájemců z řad dospělých i dětí. No a konečně bylo se i na co koukat.
Ačkoli se mi to teď zpětně jeví jako nemožné, zákryt Jupiteru Měsícem byl přeci jenom z Jablonce nad Nisou pozorovatelný a to i přesto, že se už kolem půlnoci definitivně zatáhlo nad východní částí oblohy.
Paradoxně ještě do 3:28 jsem Měsíc registroval přes závoj oblačnosti a nedaleká i když hůře viditelná kulička Jupiteru byla moc hezkým doplňkem. Bohužel na zákryt ve 3:40 se Měsíc neobjevil. Naprosto nečekaně ale vylezl na výstup, kdy se obloha doslova slitovala a skýtal se pohled na jasnou díru přesně kolem Měsíce. Od 4:15 do 4:25 tak byl Měsíc vidět a tak jsem si vychutnal výstup měsíčku Ió a pak i Jupiteru samotného přímo přes dalekohled. Na závěr jsem to rychle zdokumentoval nazoomovaným kompaktem. Takže to bylo vlastně docela pěkné ponocování (s marným čekáním na případnou polární záři).
A jak jste dopadli vy? No, využijte komentáře nebo sem něco připište, třeba jsem nebyl sám. Sledovat můžete také galerii na astro.cz.
Martin Gembec
Původní předpoklad, že budu pozorovat z hvězdářského kopečku na Kopanině, vzal za své hned po té, co ve 3 ráno zazvonil budík. Nasunutá oblačnost mě donutila změnit plány, bylo potřeba jet co nejvíc na severozápad, kde bylo ještě jasno. Bohužel času do začátku úkazu nezbývalo mnoho.
Když jsem za půl hodiny zastavil u Bílého Kostela, severní obzor byl krásně čistý, ale na východě zůstala oblačnost příliš hustá. Měsíc vypadal jako mastný flek a i svit Venuše se sotva prodíral skrz mraky. První část jsem tedy odpískal a soustředil se na druhé dějství. A to se vydařilo na 100%.
Skončil jsem nakonec v německém Ebersbachu, kde jsem po čtvrté hodině ranní rozbalil techniku – oblíbený binokulár 32×125 – v parku v centru městečka. Obloha byla čistá a tak jsem mohl odpozorovat výstup Jupitera se svými měsíčky zeza neosvětlené části Měsíce a navíc ještě zákryt hvězdy 6,2 mag za osvětlený srpeček.
Zatímco měsíčky vykoukly a rychle se rozzářily, kotouč planety vystupoval déle než minutu. Jupiter působil v dalekohledu majestátně, ale nejhezčí byl pohled volným okem. Světlou tečku jsem překřtil na trade mark – ☾™.
Celý úkaz sledovala z povzdálí planeta Venuše, která vypadala jako povedená zmenšenina, neboť jevila stejnou fázi jako Měsíc.
Jsem rád, že jsem vyrazil a viděl tento vzácný úkaz, ale mrzí mě, že jsme se v rámci KaLu lépe nedomluvili. Tak snad příště…
Vic KaL ◊!
Právě prohlížíte archív Měsíc.
