Astronomické události

Titulek na první pohled neodráží stav mysli většiny nadšenců pozorování hvězd, natož těch padajících. Na obloze zavládla poklička inverzní oblačnosti v tom horším případě a téměř úplňkový Měsíc v tom lepším pro pár odvážlivců cestujících za jasnou oblohou. Ale když se za tou nocí z 13. na 14. prosince 2024, kterou jsme s Kubou Kuřákem strávili na polské straně Jizerek a Krkonoš, musím konstatovat, že to byl parádní zážitek. Když pak Kuba poskládal všechny snímky meteorů dohromady, stal se z toho dokonce APOD (Astronomický snímek dne). Gratulujeme!

Geminidy nad zasněženým lesem. APOD 15. 12. 2024. Celkový pohled na oblohu 14. 12. 2024 objektivem s ohniskem 11 mm. Zahrnuje stopy meteorů zachycených za přibližně dvě a půl hodiny. Foto: Jakub Kuřák

(Pokračování textu…)

Rok se s rokem sešel, a už je to tady zase. Perseidy. A tohle jsou Perseidy, na které nikdo z nás jen tak nezapomene. Všichni jsme v podstatě připraveni jen na pár nocí, a ono se nám udělá týden v kuse jasno, a to není vše. Všechno začíná na Jizerce, tedy 10. 8. během akce Den a noc na Jizerce. Večer se udělalo nádherně jasno a my realizovali stream, ovšem meteorů padalo málo, asi tak 10 za hodinu. Kolem půlnoci většina lidí odešla, a my měli v podstatě Jizerku pro sebe. Pořád ukazujeme různé objekty přes ASIAIR, já si od Martina půjčuji Samyang 135 mm f/2, prostě čistej zázrak optiky, a projíždím postupně oblohu, mlhoviny Srdce a Duši, červená mračna v Labuti, ale hlavně Sloní chobot, část velké mlhoviny v Kefeu a konečně přichází na řadu i Kalifornie společně s Plejádami. Nad ránem končíme stream pohledem na ranní seskupení Marsu s Jupiterem v Býku  okolo 4 ráno odjíždíme s pohledem na vycházejícího Oriona, zima už je za rohem…

Mlhovina Kalifornie, Plejády a ISM. Pořízeno 11.8. 18x30s, 8000 ISO, Canon 6D & Sigma 135mm f/2, autor: Jakub Kuřák

(Pokračování textu…)

Bylo to zvláštní ráno 18. prosince. Jet pozorovat v pondělí, když za chvíli musíte do školy, v mém případě navíc deset dní od propuknutí Covidu, který mě na dva dny tvrdě připoutal do postele. Ale lákadlo vyjasnění po šíleně dluhé době a kdoví na jak dlouho naposledy zas, to nás s Jakubem Kuřákem prostě vytáhlo až na Jizerku. Cíl byl jasný, otestovat úžasný Canon R6 MkII, nový přírůstek libereckého planetária a to rovnou s povedeným objektivem Sigma 24 mm, který si Jakub nedávno pořídil. Pořizování různých snímků skončilo zachycením tak šťastné Geminidy, že už to asi nic v životě nepřekoná.

(Pokračování textu…)

Loni v létě jsme v těsném okolí Liberce hledali lokalitu, kde by bylo možné ukázat veřejnosti jasnou kometu C/2020 F3. Nakonec padla volba na louku v Ostašově u starého vojenského hřbitova. Svoji roli tenkrát sehrál volný výhled na sever a dobrá dostupnost MHD. Ukázalo se, že to není vůbec špatné místo, byť v těsném sousedství stotisícového města. Proto jsme letos pozvali zájemce o pozorování Perseid opět do Ostašova. Kromě sledování nejznámějšího meteorického roje bylo v plánu i teleskopické pozorování Měsíce a planet Venuše, Jupiter a Saturn. Počasí zvečera nebylo zrovna příznivé, Venuši a Měsíc jsme viděli skrze hustší vysokou oblačnost, ale ta později ustoupila a tak se asi padesátka zájemců, která na místo dorazila, mohla pokochat pěknými obrazy Jupiteru a Saturnu ve 4″ APO refraktoru, 8“ newtonu a 11“ SCT. Perseidy také nakonec padaly, tak to byla příjemná akce.

(Pokračování textu…)

Jeden opravdu šťastný meteor se mi zachytil během fotografování pole s Velkým a Malým vozem. Hlavním zážitkem večera však bylo pozorování velkým 60cm dalekohledem německého astronoma Markuse, jemuž patří velký dík za ukázky dosud netušených možností současné pozorovací techniky.

(Pokračování textu…)

O bolidu v noci 19. listopadu již mnoho z vás slyšelo a četlo. Videa a snímky jistě neunikly pozornosti. Málo se ale už ví, že tu noc bylo nad střední Evropou vidět na dvacet jasných meteorů. Dozvěděl jsem se o tom díky kolegům z Astronomického ústavu, když jsme řešili neznámý záblesk, který jsme s Alešem pozorovali.

Na úvodním obrázku je výřez z celooblohovky, která snímala slavný velký bolid 19. 11. 2020, který začal padat krátce před 4:47 SEČ nad pomezím Čech a Bavorska a skončil nad rakouskými Alpami. Při pohledu ze severního Frýdlantska se jevil velmi nízko nad jihozápadem pod hvězdou Sirius.

(Pokračování textu…)

Když jsem v neděli 8. listopadu po 18. hodině na Královce chystal celooblohovku ke snímání, přeletěl vysoko na nebi velmi jasný bolid. Podle hlášení dalších pozorovatelů, kteří měli to štěstí, že byli jako já nad inverzí, se v krajině úplně zablesklo. Mě se to potvrdilo jen tím, že na souběžně snímané sekvenci komety ve Střelci je jeden snímek úplně rozsvícený, jakoby vyšel na chvíli Měsíc. Bolid jsem sledoval asi tři sekundy okem téměř přímo nad hlavou. Padal zhruba v oblasti mlhoviny IC1396 v Kefeu. Byl to neobyčejný pohled na relativně krátkou stopu – jakoby někdo vystřelil světlici na silvestra – svítilo to jasně zeleným až oslnivě bílým světlem a rozpadalo se za letu. Pak přišlo několik zsjasnění a rychlé zhasnutí. Asi po minutě jsem zaslechl tlumené výbuchy a vzdálené dunění, ani se mi to nechtělo věřit. Ještě jsem sdílel to nadšení s náhodnými kolemjdoucími se psy, co byli zrovna opodál a pak se druhý den dozvěděl od astronomů z Ondřejova, šlo o středně velký bolid a zůstaly po něm na zemi i nějaké meteority. Dnes byla zveřejněna jejich pádová oblast.

Snímek zachycuje výřez z celooblohového snímku bolidu z 8. listopadu 2020 pořízeného automatickou digitální bolidovou kamerou české bolidové sítě na stanovišti v areálu Střední školy hospodářské a lesnické ve Frýdlantu v Čechách. Přerušování světelné stopy bolidu (16krát za sekundu) je způsobeno elektronickou clonou a umožňuje nám určit rychlost bolidu (foto: Astronomický ústav AV ČR).

(Pokračování textu…)

Přestože tentokrát svítil Měsíc kolem poslední čtvrti již od půlnoci, pozorování Perseid to úplně nebránilo. Trochu nás potrápila oblačnost a i počty spatřených meteorů byly subjektivně nižší, než v jiných letech, ale pořád stálo za to si jen tak lehnout a kochat se.

Z noci 11. / 12. srpna je výše uvedený výřez snímku meteoru ve Velkém vozu. Šlo o takový ten okamžik, kdy celou noc nemůžete zachytit žádný meteor a když už si ke konci pozorování řeknete „Nebudu mířit jen do oblohy, ale zaberu i tu krásnou krajinu a Velký vůz“, tak vám to tam zrovna spadne. Díky i za tuto malinkou mršku. A při prohlížení snímků přes teleobjektiv 135 mm, který snímal komety (nebo spíše nasouvající se mraky), jsem objevil jednu neskutečně šťastnou Perseidu, která začíná a končí prakticky na okrajích tohoto nevelkého pole. Tomu se říká klika.

(Pokračování textu…)