Astronomické události

Krátká a intenzivní polární záře nastala krátce po 23. hodině letního času dne 26. září 2011. Nedá se říct, že by se zvýšená aktivita neočekávala, ale to, jak nádherná záře se nakonec objevila předčilo všechna očekávání a naděje. Vše začalo spektakulárním vynořením se aktivní oblati, která dostala číslo NOAA 11 302. Velké skvrny v ní si nyní můžete prohlédnout s patřičným filtrem i pouhým okem. Pokud v této oblasti nastane erupce nyní, lze očekávat polární záři i u nás ještě tento týden.

Na snímku je panorama polární záře z 26.9.2011 ve 23:15 SELČ. To právě nabírala na intenzitě. 30 s expozice při ISO 1600 byly pořízeny ze stativu Canonem 30D nad Jabloneckými pasekami.

Nevídanou aktivitu předváděla oblast se skvrnami 24. září, kdy zde v krátkém sledu nastala silná explozivní erupce třídy X následovaná dlouhotrvající erupcí třídy M. Výron hmoty z koróny nebyl směřován přímo k Zemi, ale byly to tak mohutné jevy, že nakonec k Zemi 26. září něco doputovalo. Již navečer bylo patrné, že se může začít něco dít a skutečně již po soumraku hlásila severní Morava polární záři nepříliš velké intenzity. Protože magnetometry zůstávaly ve velmi příznivých číslech, vyrazil jsem nakonec před jedenáctou na Kynast. Zde jsem zachytil fotograficky cosi neurčitého červené barvy pod Velkým vozem nad celým severním obzorem. Nemělo to však žádné struktury a okem nebylo vidět nic.

Najednou po 23:10 jsem si na fotkách všiml prvních pruhů a pak už se to semlelo rychle. Pruhy začaly být na severozápadě viditelné i pouhým okem. Měly bílou barvu a mdlý vzhled. Postupně se objevovaly další i nad severem a severozápadem. Velký vůz byl v jednu chvíli v jednom ohni.

Maximum aktivity, 23:17 SELČ. Pruhy se střídaly tak rychle, že je jich během expozice na snímku vidět více. Bylo by třeba snímat jen 5-sekundové expozice, aby to zachytilo tu dynamiku. Zde ISO 1600, 15 sekund expozice.

Přesto to nestačilo na to, aby tuto záři viděla moje žena ve Mšeně. I to naznačilo, jak je důležité být v tu chvíli alespoň kus dál od lamp. Mně se promítala záře ideálně nad Jizerkami. Šťastná konstelace hvězd. Záře zmohutněla, pruhů bylo později méně, ale výrazně vystoupily barvy, především červená byla nápadná v kolech Velkého vozu. A za několik minut vše postupně mizelo, jen sever zůstával pod Velkým vozem nápadně světlejší. Na fotografiích to mělo červenou barvu. I ta postupně mizela. Vše trvalo sotva půl hodiny. Ale stálo to za to.

Polární záře, jak ji zachytil Martin Mašek tou dobou v polských Jizerkách na Rozdroze Izerskie. K dispozici také video.

Martin Gembec

19. červenec byl tím dnem, kdy došlo nejen k rannímu odpojení raketoplánu Atlantis od ISS, ale i k přeletu obou vesmírných těles přes Slunce. Jednalo se o poslední možnost vidět raketoplán vedle stanice. Proto jsme vyrazili na Liberecko, kde procházela linie transitu. Ten měl v 9:17 trvat 1 sekundu a počasí nezvykle přálo.

Složenina nejlepšího snímku Slunce spolu s jednotlivými pozicemi ze sekvence snímků stanice a Atlantisu v 9:17:36,5 SELČ. Fotografováno Canonem 30D v primárním ohnisku newtonu na dobsonově montáži SW 150/1200. Použitý filtr Baader AstroSolar (vizuální), expozice 1/2000s, ISO100. Doba přeletu 1 sekunda.

(Pokračování textu…)

Podruhé v červenci a zároveň jako zkouška jiné techniky snímání. To je celkem vydařený snímek stanice ISS s připojeným raketoplánem Atlantis 16. 7. 2011.

16. 7. 2011, 10:33:50 SELČ. Canon 30D v ohnisku dobsonu 150/1200. Filtr z fólie Baader AstroSolar. 

Tento přelet nastal v dopoledních hodinách a byl viditelný na Šluknovsku. Nejprve se odsunuly poslední oblaky středních výšek, které zakrývaly oblohu až do deváté hodiny. Poté bylo jasno, ale kolem půl desáté se začaly vytvářet první malé obláčky, které se posléze rychle zvětšovaly. Slunce zakryl mrak až přibližně minutu před přeletem, ale byl průhledný a 50 sekund před přeletem bylo jasné, že se na chvíli nasune díra. Stanice byla během sekvenčního snímání dobře vidět, jak se přesunula přes slunční disk. Byl to sice poměrně rychlý přelet, trvající pouze 0,7 sekundy, ale patřil mezi ty, které se mi podařilo pozorovat a nafotit nejlépe. Stanice měla průměr 53″.

Stanice je na snímku 4x zvětšena. Nahoře a dole dominují čtyři dvojice solárních panelů. Na nosníku panelů je směrem doleva vidět radiátory sloužící k termoregulaci stanice. Na těle stanice vidíme vlevo modul Zvezda se solárními panely nahoru a dolů, dále budou moduly Zarja a Unity (připojené lodě Sojuz nebo Progress se zdají být šikmo doleva dolů vůči tělu stanice, prostorově jakoby pod ním), vpravo od nosníku je Destiny s připojeným raketoplánem Atlantis úplně vpravo. Částečně v zákrytu s raketoplánem se zdají být evropská a japonská laboratoř.

(Pokračování textu…)

Nevěřil bych, že mě může ještě něco překvapit při pozorování západu Slunce za hotelem Ještěd, ale opět se něco našlo. Tentokrát jsem na poslední chvíli bastlil ztmavovadlo, abych neměl moc přeexponované fotky. A nakonec to vlastně stálo za to. V jednu chvíli se na sebe poskládaly tři objekty.

Slunce vstupuje pomyslně za hotel na Ještědu a mezi skvrnami na jeho povrchu prolétá letadlo. Druhá skvrnka se téměř dotýká hotelu. Pořízeno Canonem 30D v ohnisku ED80/600 mm. Cloněno krytkou s otvorem o průměru 40 mm. ISO 100, 1/8000 sekundy.

Odsud z dalešické vyhlídky (jižně od Jablonce nad Nisou) to tak nevypadá, ale ten pan Hubáček musel asi v Liberci mít krásný výhled na Ještěd, když ho napadlo navrhnout tak odvážnou a jedinečnou stavbu, která nám denodenně dělá tolik radosti. Z Liberce se hotel jeví, jakoby plynule navazoval na kuželovitý vrcholek hory. Pozorování západů Slunce za hotelem a vysílačem v jednom je neskutečně adrenalinový zážitek a zanechává ve mně pomalu závislost vyjíždět znovu a znovu. A tak jsem ho dnes pozoroval už poosmé v řadě… se mnou se na Slunce podívali i přátelé z Klubu astronomů Liberecka, jmenovitě Vic s rodinou a Meggie. Jsem šťasten, že jsme se o ten pocit mohli vzájemně podělit.

Snímek po západu Slunce vznikl jako HDR a s využitím skládání snímků, díky tomu je opravdu povedeně ostrý, až se sám divím na ohnisko 600 mm a vzdálenost 15 km.

 Za KaL Martin Gembec

Další z řady pozorování. Opět jen kousek od domova. Vzduch byl paradoxně příliš průzračný. I přes snahu kotouč ztmavit to vyšlo jen tak napůl. Ke konci videa je už patrné, jak skvrny škrtají stromy na svahu vpravo od hotelu. Video 25 snímků/s a 5 snímků/s jsem umístil na Youtube.

A jak to celé vzniklo? Foťák Canon 30D byl připevněn k dalekohledu Celestron ED80/600 s redukovaným ohniskem na 402 mm. V cestě byl jeden ztmavovací filtr, i když ani ten nestačil. Snímky byly pořizovány při ISO 100 a 1/8000 sekundy v intervalu zhruba 5 sekund.

Snímek před začátkem snímání..

Snímek po západu Slunce (opět jako pozadí 1920×1080).

Martin Gembec

Sobotní večerní vyjasnění nás nenechalo chladnými. Vyrazili jsme lovit velmi jasný úplněk a výrazný Merkur. Ten byl tak jasný, že jsme si jej zpočátku spletli s Jupiterem a marně hledali Merkur :)

Vycházející Měsíc se stromy. Aleš Majer

(Pokračování textu…)

Akce se vydařila snad na 200 %. Vzhledem k prognóze počasí i reálnému stavu oblohy po ránu se jakoby zázrakem odehrávala druhá polovina zatmění přímo před našimi zraky, aniž bychom museli použít tmavé filtry. Oblačnost to vyřešila za nás. První dojmy a výsledky níže.

(Pokračování textu…)