Astronomické události

Velice pěkná dohlednost, silnější vítr a nezvykle vysoká teplota. Takový večer sliboval sváteční 28. říjen 2013. Ačkoli v Praze bylo ještě kolem 17. hodiny přes 22 °C, ani nad Rychnovem nebylo vůbec špatně. Teplota kolem 15 °C a nádherný výhled. Nad jihozápadem překrásná Večernice a směrem k ještědskému hřbetu pěkná oblaka. Smůla byla jen ta, že zrovna zde jsme chtěli pozorovat právě „vybuchlou“ a nečekaně jasnou kometu C/2012 X1 (LINEAR).

Kometa se tedy nekonala, ale západ Venuše, slábnoucí nova v Delfínu a další objekty zpestřily i tak velmi příjemný říjnový večer.

Martin Gembec

Když jsem byl na večerní procházce se psem, rozprostíralo se kolem Měsíce rozsáhlé halo způsobené vysokou oblačností, skrze kterou prosvítalo jen pomálu hvězd. Přesto jsem nařídil budík na neúprosných 3.30 hod. a po jeho zazvonění se šoural k oknu s nadějí v duši, že se zatáhlo definitivně. Opak byl bohužel pravdou. Již letmý pohled z okna naznačoval ideální podmínky pro lov komet, což byl jediný účel tohoto časného vstávání… (vzpomíná Aleš Majer)
Nutno poznamenat, že já se naprosto nečekaně vzbudil sám od sebe ve 4 ráno a to se mi nestává a bojoval jsem s tím, zda tedy vstát, nebo to dospat. Probudil mě pohled ven i na satelit, který potvrdil, že bych vážně asi měl jet… (vzpomíná MaG)

(Pokračování textu…)

28. září jsme se zúčastnili dalšího Astronomického dne v Polsku na kopci Stóg Izerski nad obcí Świeradów-Zdrój. Ten se konal jako propagace Jizerské oblasti tmavé oblohy v očích široké veřejnosti, neboť noční životní prostředí stojí za to chránit. V Polsku je tato akce součástí dalších akcí v projektech Astro Izery a navazujícího Warsztaty Astronomiczne. Nahoru se dalo dostat pohodlně lanovkou a zde už čekala technika ukazující Slunce. Probíhaly také pořady v planetáriu s nafukovací střechou a přednášky, letos zaměřené na meteority – nechyběly ani nádherné ukázky kamenů z nebe všech typů, včetně Čeljabinsku. Večer se ukazovaly hvězdy, pohříchu většinou na polské straně za mraky, zatímco v Česku bylo nejspíš už jasno. Přesto se akce vydařila a těšíme se na další.

(Pokračování textu…)

Využil jsem přechodného vyjasnění mezi dvěma frontami a večer vyběhl vyfotit konjunkci Venuše se Saturnem. Na místo jsem přišel v 19:10 a Venuši jsem viděl okamžitě. Se Saturnem to bylo horší – na světlé obloze byl sotva patný v triedru 10×50 a neozbrojeným okem jsem ho zahlédl až v 19:42, ale to už Venuše klesala do pásu oblačnosti nad obzorem. Triedrem jsem pátral také po Merkuru, ale díky onomu pásu mraků jsem jej nenašel. Venuši se Saturnem jsem vyfotil nad Javorníkem u Liberce (BTS u Obřího sudu na horizontu v levém dolním rohu).

Aleš Majer

Již druhým rokem jsme rádi přijali pozvání na Jizerku do Střediska ekologické výchovy. Jak se zatím ukázalo, domek č. p. 2 za Starou pilou sice trpí trochu větším výskytem mlh, ale zato velkým štěstím na počasí, neboť letos jsme pozorovali doslova mezi dvěma frontami. Děti i dospělí se zapojili do povídání o vesmíru spojené s projekcí obrázků i počítačového Stellaria. Akce se vydařila, přestože za mlhy bylo na obloze méně hvězd. Měsíc dokonce do mlhy vykreslil „mlžnou duhu“.  Dalekohledem jsme si vychutnali nejen krátery a moře na jeho povrchu, ale také zajímavé objekty vzdálenějšího vesmíru. I přes menší množství hvězd se nezmenšil zájem o povídání ani o pozorování o hvězdách a tak jsme byli myslím všichni spokojeni. (Pokračování textu…)

Ve střední Evropě zamořené světelným smogem není mnoho míst, kde by se noční obloha blížila té přírodní. V chorvatských horách, na Ukrajině a v Alpách můžeme spatřit oblohu klasifikovanou číslem 2 na Bortleho škále, lepší pak už jedině na vrcholku Pico del Teide na Kanárských ostrovech. A právě do Alp na Edelweißspitze jsme se vypravili při zářijovém novu. Nejvýše položený bod horské silnice Großglockner Hochalpenstraße ležící v nadmořské výšce 2571 m n. m. je mezi amatérskými astronomy pověstný skvělou oblohou a brilantním seeingem, ale hlavně je možné sem dopravit autem potřebnou techniku.

(Pokračování textu…)

Původně jsem plánoval vytvořit příspěvek o tom, jak krásně byly v noci na sobotu vidět z Jizerek slabé jevy, jako je soustava prachových mlhovin od Mléčné dráhy k Polárce, nebo slabě viditelný zvířetníkový pás až k protisvitu pod Pegasem, ale v souvislosti s tím, co dovezli kamarádi z Alp se omezím jen na konstatování, že jsme si užili trochu té levné polské tmy.

Mléčná dráha a temné mlhoviny táhnoucí se až k Polárce     (Pokračování textu…)

Před časem jsme na těchto stránkách psali o „kitchen astronomy“ a dalších formách pozorování oblohy z bytu. Na rozdíl od ustáleného tvrzení, že toto není možné, za vhodných atmosférických podmínek to není problém. O posledním úplňku byla večerní venkovní teplota totožná s teplotou v interiéru, tak jsem zkusil na okenní římsu vytáhnout i větší dalekohled. Po vhodném podložení se dal pětipalcový refraktor dobře ovládat „jemnými pohyby“, tedy strkáním do zenitového hranolu i při zvětšení 200x a seeing byl velice slušný. Paralelně jsem na stativu vedle zkoušel rovněž starý Zeissův Sonar 300/4, ze kterého pochází fotografie Měsíce s přecházejícími mraky.