Astronomické události

Sobotní odpoledne nabídlo krásné letní počasí a také jeden mimořádný úkaz. Mezinárodní vesmírná stanice ISS se při svém odpoledním přeletu ČR trefila při pohledu z Jablonce přímo na Venuši. Čára transitu procházela shodou okolností přes naše oblíbené pozorovací místo na Bártlově vrchu na Vrkoslavicích.

Animaci výše uvedených snímků si proklikněte zde.

Na úkaz jsem se pokusil pečlivě přichystat veškeré vybavení. Hodlal jsem zachytit přelet fotograficky pomocí oblíbené sestavy Celestron ED80/600 na montáži GSO za nějž jsem připojil Canon 30D. EDčko jsem pro dnešek raději redukoval na 402 mm reduktorem Vixen 0,67x, abych měl dobrý obraz v celém zorném poli. Protože montáž GSO byla jakžtakž schopna sledovat Venuši automaticky díky hodinovému strojku, mohl jsem se věnovat Venuši vizuálně na druhé montáži EQ-5 zapůjčené od Aleše, na niž jsem posadil svůj nový přírůstek Celestron SCT 6″ (150/1500). Techniku jsem začal chystat hodinu před přeletem, ale teprve po zhruba půlhodině jsem měl Venuši v zorném poli obou dalekohledů. Asi čtvrt hodiny před přeletem se vrátil zbytek rodinky z procházky a zároveň dorazil Aleš se zbytkem své rodiny a tak se udělal takový příjemný poknik v trávě a my jej vyplnili horečnými přípravami na přelet.

Nakonec vše klaplo. Přesně v uvedenou dobu se jakási světlá moucha mihla kolem jasného srpku Venuše. Podle slov Aleše bylo dokonce vidět Háčko tvořené dvojicí solárních panelů. Aleš použil megaširoké zorné pole pomocí dvoupalcového širokoúhlého okuláru, zatímco já se díval 25 mm Plosslem při zvětšení 60x. To byla zřejmá nevýhoda, ale i tak to byl zážitek. Zároveň s tím, jak Aleš zahlásil stanici v zorném poli, začal jsem držet spoušť Canonu, čímž se spustila velmi rychlá sekvence snímků. Výsledek nevypadal na displeji moc valně, ale opak byl pravdou. Na uvedené vybavení se mi zřejmě povedlo poměrně dobře zaostřit a na snímcích je dobře vidět to, co popisoval Aleš, na nosníku solárních panelů navíc také jasné radiátory, které regulují teplotu stanice a uprostřed část modulů zakončených vpravo evropskou nákladní lodí ATV-3 Edoardo Amaldi.

Porovnání jednotlivého snímku a všech pořízených snímků složených v Registaxu 5. Vše ještě zvětšeno na 200 %.

Na podobné blbnutí musí být čas, chuť a dobré počasí. Aby si ale takový zážitek mohl člověk zařídit, je třeba sledovat předpovědi pomocí webových stránek Calsky.com.

V neděli před velikonocemi se v Mříčné u Jilemnice uskutečnil zajímavý experiment, jehož cílem bylo zjistit závislost konzumace různých druhů pizz na výslednou MHV (mezní hvězdnou velikost) pozorovatele. Výběrem testovacího souboru pizz byl pověřen Karel Bůna a to proto, že je z nás nejzkušenějším gurmánem. Úkolu se zhostil se zodpovědností sobě vlastní. Nejprve navrhnul a po odsouhlasení zbytkem výzkumného teamu následně i zaopatřil následujicí seznam pizz:

1. pizza Hawaiská
2. pizza Modenská
3. pizza Capriciosická
4. pizza Mexická

Každý z účastníků experimentu musel dodržet půldenní půst, což s vidinou vyšší MHV nebyl pro nás astroamatéry vůbec žádný problém. Osobně jsem držel pro jistotu půst celodenní – co kdyby…

Takže, abych to za nás liberecké učastníky shrnul, žizniví a vyhladovělí jsme v 19:00 vyrazili z Liberce kurz Mřičná. Cesta utekla tempem rockenrollu, to když hluk našich kručících žaludků zahánělo rádio Beat. V Mříčné nás uvítal pan Bůna a sdělil nám, že žádná pizza není a nebude a že celý experiment je hovadina.
Zpočátku mě to nedocházelo a jen jsem na něj tupě a hladově zíral. Potom se ozval žaludek a já si to všechno uvědomil. Mozek se začal bránit a z posledních sil promuvil přátelsky ke Karlovi: „Karle už s tím prestaň…, kde je máš schovaný?!“ Načež se Karel obrátil k ostatním účastníkům experimentu a pravil: „Kluci, vy jste mu to neřekli? Láďo, oni ti to neřekli? Vždyť to byla legrace… Tys mě to vážně věřil? Tys mě to věřil???“ V tom se na mně zhroutil svět.

Po nějaké době Karel vytáhl pizzy z auta – asi ho přestal bavit pohled na můj zoufalý výraz. A to neměl dělat, jelikož jsme se vrhli na krabice, jako smečka hladových vlků, experiment-neexperiment, pizzy do pěti minut zmizely v našich útrobách. Jelikož první krok pokusu byl odhad MHV s prázdným žaludkem, tak jsme tímto celý experiment úplně zazdili.

Naštěstí hrátky s MHV nebyly vůbec nosnou náplní setkání v Mříčné. Tedy, mezi námi, on to žádný experiment nebyl, ona to byla hostina pod nádhernou oblohou, o kterou se postaral jednak jmenovaný Karel Bůna a druhak studená fronta, která několik hodin před naším příjezdem vydrhla nebe do sytě modré barvy. Večeři nám tak mohl na západě krášlit zapadající Jupiter a nad ním Venuše, kterou z levé strany pronásledoval Orion a nad tím vším se klenula zimní Mléčná dráha, která dokonce ve Vozkovi slabě odhalila i skyté otevřenky M38, M36 a M37.

Nad Jilemnicí se nás sešlo 6 – Cassi, Vic, Karel, Marrat, Ládis a já. Astronomická noc byla krátká, jelikož Měsíc (M0) vycházel něco po půl desáté. A tak jsme měli asi jen hodinu a půl času na zjištění, jestli jsou všechny známé objekty hvězdné oblohy na svých místech, tedy jestli je někdo neposunul, zda-li do nich někdo něco nepřidal či, jestli je někdo dokonce neukradl. Kolem půl desáté Vic, nejrychlejší z nás, radostně hlásil, že všechno, co je známé už z dob pana Messiera a co se dalo v tu chvíli z Mříčné vidět, je tam, kde má být. A nám všem spadl kámen ze srdce. Pak sme se dali do sledování slabších objektů z nichž mně nejvíc utkvěla v paměti dvojice galaxii NGC 3607 a NGC 3608 ve Lvu, které našel a s námi se o ně rozdělil astrolabužník Ladis.

Na obě galaxie a nejen na ty jsem měl možnost podívat se i v Karlove 30tce, která byla ustájena na montáži EQ6. EQ6 je astronomická montáž, co sama sleduje denní pohyb hvězd, čímž velmi usnadňuje pozorování. Vic se věnoval pozorování oblohy svým megabinarem a ve chvílích, kdy odběhl od svého dalekohledu, jsem zaujal jeho místo a mohl tak v tichosti obdivovat nejen nádherné otevřené hvězdokupy ve Velkém psu, ale hlavně kouzlo pohledu do vesmíru, které dokáže zprostředkovat tento přístroj. Z objektů sluneční soustavy mně zaujal Saturn, v Karlově dalekohledu s dobře patrným Cassiniho dělením v prstenci. A potom už vycházející Měsíc. Měsíc sice nebývá mezi astronomy příliš vítaným hostem, nicméně okamžik, kdy vchází na oblohu, kdy se prodírá skrze vzdálený les a jeho okraj plný kráterů chvílema plave a chvílema ve vlnící se atmosféře jak plameny hoří, je takovým silným zážitkem, že ho rád doporučím všem, kdo toto ještě neznají.

Východ Měsíce pak ukončil naše jarní pozorování. Dávno před tím Cassi vyfotil podvečerní snímky oblohy s Venuší, dofotil i panoramata Mříčné a vyfotil i našeho hostitele Karla Bůnu, kterak ve stoje vysává z okuláru svého dalekohledu světlo z objeků vzdálených desítky milionů světelných let:

A touto Cassiho fotografií bych chtěl Karlovi poděkovat za pozvání, pizzu, krasný podvečer a především milou společnost. Díky, Karl.

Ladin a spol.

Vydařené počasí, pěkná přednáška o zajímavých otázkách z astronomie a kosmonautiky (tentokrát připravená žákem 8. třídy Láďou Mockem) a nakonec výborné pozorování díky spolupráci členů Klubu astronomů Liberecka. Tak to byl dnešní večer na ZŠ Rýnovice v Jablonci nad Nisou.

 

 

Přednáška v prostorách školy. Pozorování na dvoře – refraktor 120/1000 na paralaktice dovezl Aleš, reflektor 150/1200 přidal Láďa a SCT 6″ přivezl Honza až z Liberce.

Fotografie Aleše Majera:

Děkujeme všem zúčastněným a věříme, že se nám povede ještě mnoho podobně povedených akcí.

Fotografie Martina Gembece

Fotografie Honzy Píchy:

Martin Gembec

Rok se sešel s rokem a byl tu opět březnový nov, tedy ten správný čas na shlédnutí maxima objektů z Messierova katalogu během jediné noci.

Počasí už déle než týden přálo, tak šlo jen o to vybrat správný termín, neboť o místu pozorování – Jizerce – nebylo pochyb. Noc z pátka 23. 3. na sobotu 24. 3. 2012 se zdála být vhodná, i když ne všem členům Klubu astronomů Liberecka vyhovovala.

Vyrazil jsem o něco dříve, abych stihnul mladý Měsíc 28 hodin po novu. Už z auta byla vidět tenká mistička nad obzorem. Bohužel stejně tak dobře byl vidět i zákal do 10° nad horizont. Srpeček oblačností prošel bez problémů a zapadl v 19.23 (všechny časy v SEČ).

To už byla připravena technika: binar 125 mm s dvojicí Naglerů T5 16 mm dávající zvětšení 48× a triedr 12×50.

Letošní maratón jsem chtěl pojmout formou rallysprintu, kdy krátké rychlostní zkoušky oddělují delší spojovací úseky. V tomto duchu byla minulá noc na Šumavě s Ladinem a HoPim jakási seznamovací jízda. Tam jsme na průzkumné cestě do Zhůří mimoděk odpozorovali během poloviny noci na 80 „messiérů“.

Shakedown

Testovací zkouškou by se dalo nazvat úvodní zahřívání před ostrým začátkem. Plejády a Jesličky byly vidět pouhým okem, na Velké mlhovině v Orionu pak obvykle zaostřuji optiku. To bylo ještě dosti světlo a hodiny ukazovaly 19.30.

Stav: 4

19.30 – 20.00 RZ1 Soumraková

První a poslední rychlostní zkouška je nejtěžší. Večer ještě za soumraku je potřeba ulovit galaxie M74 a 77, což se mi obvykle nepodařilo. Letos ale štěstí přálo. Galaxie ve Velrybě byla snadnější, neboť má spíše stelární charakter, to její kolegyně z Ryb byl větší oříšek, navzdory tomu, že přesně vím, v jakém místě se nachází. Po usilovném desetiminutovém snažení se podařilo v jejím místě cosi vykoukat. Důkazem viditelnosti byl pohyb objektu spolu s hvězdami při posouvání s dalekohledem.

Mezitím jsem stihnul kouknout na kulovku v Zajíci, což bylo prozřetelné, neboť chvíli poté se začala nořit do oparu. To už ale přijížděli další členové a příznivci KaLu a světly aut zhatili potvrzení viditelnosti M74, protože i ta v zápětí zapadla do balastu nad horizontem, takže ji už nikdo další neviděl. Kolegové stihli alespoň ještě galaxie v Andromedě a Trojúhelníku. Bylo 20.00 a první eRZeta byla za mnou.

Stav: 4+7=11

21.00 RZ2 Zimní otevřenky

Následovala moje nejoblíbenější pasáž. Místo velkého binaru bohatě posloužil malý triedr. Od M52 a 103 v Kasiopeji přes Persea (M111, 34), trojici ve Vozkovi (M36-8), dále k M35, pak až dolů pod Sírius (M41), obloukem přes Lodní záď (M93, 46, 47) zpátky do Jednorožce (M50), Hydry (M48), po M67 v Raku se to dá zvládnout za minutu. K tomu se přidá M1, 78 a 76 a zimní obloha je odbytá.

Stav: 4+7+18=29

22.00 RZ3 Jarní galaxie

Na prohlídku galaxií v Panně je dobré si ji nechat vystoupat výš nad obzor. Do té doby je možnost se věnovat jinému, nemessierovskému pozorování, nebo klábosení s kolegy. Sám jsem pendloval mezi Patisovým 4″ refráčkem a Alešovým 12″ dobsonem. Rovněž jsem triedrem projel padesátku aktuálně viditelných oblíbených asterismů a některé z nich představil neustále žasnoucímu Pavlu Suchanovi. Z pohody mě lehce vytrhl jen Aleš hláškou: „Proč je ten Ethos od bláta?“ To byla zřejmě památka na pozorování na Šumavě z minulé noci, kdy si ho půjčoval Ladin… A nepřiznal se! ☺
Vysoko ve Velké medvědici zářila věrná kometa C/2009 P1 (Garradd). Nejhezčí byla v dobsonu, kdy bylo možné rozeznat náznaky chvostů. Bylo to už moje 70. pozorování této stále jasné vlasatice.

Projetí dvojice „tripletů“ ve Lvu a shluku mlžinek v Panně je opět minutková práce pro velký binar. Přidáme–li mlhavé obláčky v Honicích psech a Velké medvědici, jsme za 5 minut hotovi. Nad obzorem bylo i pár hezkých kulových hvězdokup (M3, 5, 13, 53, 92), tak jsem je rovněž projel. Těsně nad Bukovcem vykukovala ještě M39 v Labuti.

Tady se už projevila únava z minulé probdělé noci i těch předešlých. Desátá jasná noc za posledních deset dní udělá své. Kouknul jsem ještě na Saturn a rozhodl se zalézt do spacáku. Ačkoliv bylo všude kolem plno sněhu a teplota se držela kolem nuly, leželo se příjemně. Poslouchal jsem, co si kolegove (o mě) šuškají, když si mysleli, že spím. Sem tam letěl nějaký meteor, takže celkem idylka.
Stav: 4+7+18+41=70

23.00 RZ4 Mezihra I

Ze spacáku mě vytáhl HoPi, který dorazil později. Měl jsem pro něj nový okulár na otestování. To už ale kluci začínali balit. Podmínky nebyly ideální, tak usoudili, že to nemá cenu. MaG chtěl ještě zkusit zajet do Krkonoš a vylézt na Vrbatku, ale to jsem zavrhl, neboť by byl problém tam dotáhnout techniku.

Kouknul jsem na M68, změřil jas oblohy v zenitu pomocí mého SQM-L (21,45) a když jsem zjistil, že jsem zůstal na Mořině sám, tak jsem začal také balit. Nezamířil jsem však domů, ale dál po silnici na druhý konec Jizerky, k Pešákovně. Tam jsem ani nevybaloval, nastavil budík a v (ne)pohodlí auta usnul.

Stav: 4+7+18+41+1=71

01.00 RZ5 Mezihra II

Kdyby Messier neobjevil M83, mohl bych spát déle. Protože tato galaxie nevystupuje příliš vysoko, je potřeba na ni jít ve správný čas. Během čtvrthodinky jsem vybalil dar přítele Binara, zkoukl kromě zmíněné osmdesáttrojky ještě pelmel v Lyře, Labuti a okolí (M57, 56, 29, 27, 71) a když už byl Hadonoš nad obzorem, projel ještě několik kulovek návdavkem (M10, 12, 14, 107).

Podmínky na obzoru se nelepšily, spíše naopak, ačkoliv v zenitu SQM ukazovalo 21,46. Znovu jsem nastavil budík s tím, že se uvidí…

Stav: 4+7+18+41+1+10=81

04.00 – 04.30 RZ6 Svítání

A vidělo se. Tedy nevidělo. Antares skrz opar sotva prosvítal, po Střelci ani památky, Bukovec byl celý v mlze. Jen severní obzor byl koukatelný, tam ale není nic zajimavého k vidění. Přesto SQM v zenitu ukazovalo stále hezkých 21,44 MSA. Teplota klesla na −3°C, což bylo vidět na omrzlém stativu, který jsem nechával na rozdíl od dalekohledu celou dobou venku.

Situace se po chvíli maličko zlepšila. Dalo se projet kulovky ve Štíru a Hadonoši (M4, 80, 9, 19, 62) a sjet klasicky od M11 po M8. Níž to nešlo.
Rozhodl jsem se někam popojet, i když už času bylo málo. Když jsem měl sbaleno a odmlžoval okno u auta, mlha se rozestoupila. Rychle jsem tedy vše vybalil, ale než jsem to stihl, Střelec opět zmizel. Jen M22 a 28 se na chvilku ukázaly. Po marném pátrání po M6 jsem kouknul na M15, M2 jsem ale už také nezpozoroval.

Na úplné rozednění jsem ani nečekal. Ani ISS v 5.12, která měla být jako bombónek na závěr, mě už nazajímala. V 4.45 jsem to zabalil a odjel poněkud rozladěn s tím, že letos stovku nepřekonám.

Jaké pak bylo překvapení doma, když jsem to spočítal! Rovných 100 a to jsem nemusel započítávat ani M0 pozorovanou zkraje večera.

Stav: 4+7+18+41+1+10+19=100

Cílová rampa

Nakonec tedy zavládla spokojenost. Jubilejní padesáté letošní pozorování se vydařilo. Akce se dá absolvovat, aniž by člověk padal únavou. Stačí půlhodinka po setmění, půlhodinka ráno a půlhodinka někdy mezi, tedy žádný maratón, ale spíš sprint na etapy – rallysprint.

Do příštího roku musím zvážit, zda Jizerka je vhodné stanoviště. Tma je tam sice dostatečná, i když proti minulému roku byla obloha o poznání světlejší, ale ranní pozorování nám už dvakrát zhatil zákal u obzoru. Páteční termín se také neukázal jako příliš vhodný, jezdilo kolem mnoho aut. Každopádně i když to je celkem nuda, klidně si to napřesrok zopakuji znova.

Vic KaL ◊!

—

Díky za pěknou reportáž. Zbytek torza KaLu totiž zbaběle utekl kvůli hrozbě zákalu a jak se ukázalo, tak i mlh. Já skončil v čase 22:30 na čísle 67 a narozdíl od Vica jsem pečlivě vyhledával objekty triedrem a pokud byla možnost snažil jsem se objekty pozorovat i binarem a dobsonem. Takovou rallye, jako Vic si nikdo z nás dovolit nemůže, o roztodivných asterismech ani nemluvě. Na to je prostě potřeba být od začátku roku alespoň 50x pod oblohou :-)

Jak je vidět, není třeba stahovat kalhoty, i když podmínky jsou mizerné. To vše píšu nyní s vědomím, že dnes večer je ideální počasí na Messieérův maratón a já sedím doma nemaje pohybovadlo, které by mně vyvezlo dále za město. Možná se ale v horách během noci zatahne, tak snad nebudu litovat.

Závěrem vás zvu také na prohlídku fotografií Messiérova maratónu 2011, který jsem absolvoval loni a jehož galerii jsem nedávno vložil na web.

Martin

Obvykle nazýváme objekty na obloze, s jejichž identifikací máme problém, jako UFO. V případě planet Venuše a Jupiteru, které se nyní vyskytují jako výrazné objekty nad západním obzorem však nejde o neidentifikovaný létající objekt (UFO), ale o snadno identifikovatelný objekt (IFO) :-)

Jak dokazují snímky členů našeho Klubu, dokonce se dá přesně spočítat, odkud bude IFO poletovat nad Ještědem. (Od Dalešic jižně od Jablonce nad Nisou).

Venuše nad Ještědem, vlevo nahoře Jupiter, foto: Karel Bůna

Venuše nad Ještědem a Jupiter se svými měsíčky. Foto: Aleš Majer

Paradoxem zůstává, že autoři fotek o sobě navzájem nevěděli, ačkoli fotili pár metrů od sebe :-)

V Klubu Na Rampě probíhají již čtvrtým rokem pravidelná Astronomická setkání, kterých se účastní místní amatérští astronomové a další zájemci o tuto problematiku. Kromě povídání o novinkách z astronomie a kosmonautiky doplněném promítáním fotek a videí, připravují promotéři pravidelná pozorování zajímavých úkazů pro veřejnost. U příležitosti včerejšího setkání se pozorovalo po jeho skončení na terase letní scény Eurocentra a k vidění toho bylo vskutku dost.

Nejprve všichni účastníci shlédli přelet Mezinárodní vesmírné stanice ISS a poté se dalekohledy namířily na planety Venuši a Jupiter. Zatímco na první jmenované byla dobře patrná pouze fáze, Jupiter překvapil množstvím detailů již při malém zvětšení. Velkou roli sehrál klid atmosféry, tzv. seeing, který byl vynikající a umožnil použít i větší zvětšení. Při 250 násobném zvětšení ukázal 30 cm dalekohled kromě rovníkových pásů a právě přecházející „vybledlé“ Velké červené skvrny (GRS) spoustu dalších podrobností jak v pásech, tak v okolí GRS. Poté, co se všichni pokochali pohledem na největší planetu sluneční soustavy, namířili jsme dalekohled na Velkou mlhovinu v Orionu. Ačkoliv jsme se nacházeli de facto v centru města se silným světelným znečištěním, byla velmi dobře patrná struktura mlhoviny jejímuž středu majestátně vévodil vícenásobný hvězdný systém Trapez v němž bylo možné na první pohled rozeznat složky A až F. Velmi hezký byl také pohled na vícenásobný systém Sigma Orionis a především na průvodce hvězdy Rigel v Orionu. Jen u Síria jsme šanci s jeho trpaslíkem neměli..

Asi po hodinovém pozorování ve městě hrstka nadšenců přejela ještě na jižní okraj města směrem na Dalešice. Zde jsme se pokusili v již nevelké výšce nad západním horizontem vyhledat nově objevenou kometu C/2012 C2 (Bruenjes) avšak bezvýsledně. Otočili jsme dalekohled na vycházející Mars a i přes jeho malou výšku nad obzorem jsme na oranžovém kotoučku ihned rozeznali výraznou polární čepičku a krásně definovaný Syrtis Major, což jenom završilo zážitek z jedinečného večera.

Vlna arktických mrazů nepolevuje, teploty klesají k −30 stupňům, železniční koleje praskají jako zápalky a počet umrzlých bezdomovců se blíži dvoucifernému číslu… A právě v takovýchto podmínkách jsme vyrazili za pozorováním na úpatí Kopaniny. Hlavním hnacím motorem byl průchod komety Garradd kolem kulové hvězdokupy M92 v Herkulu.

Dokumentační snímek z mrazivého pozorování pořídil Jan Pícha přes teleskop TS INED 70/420 (f6) na CG5-Adv bez pointace sadou 2 min expozic. 

Tak se stalo, že se kolem 4.30 hod sešli na pozorovacím place tři postavy (Vic, Hopi a já), připomínající více než astronomy astronauty, chystající se k vesmírné procházce ve skafandru. Slavný horolezec Josef Rakoncaj by měl určitě radost z četnosti výskytu výrobků jeho firmy Sir Joseph, ale péřové bundy pro teplotní určení −30 a více se v posledních dnech, resp. nocích staly základem přežití při pozorování v arktických podmínkách. Později se k nám připojil ještě Patis se svým refráčkem a i když na 7 statečných jsme to nedotáhli, účast to na panující počasí byla slušná.

První problém nastal po sjetí ze silnice 1. třídy směrem od Dalešic na odbočku tvaru U, jejíž prohrnutí končilo cca po 100 m. Odcouval jsem zpět, abych to zkusil z druhé strany. Zde byla situace lepší a v dálce jsem již spatřil Hopiho vůz. Statečně jsem dojel až za něj i když jsem si vůbec nebyl jistý reverzibilitou tohoto úkonu. Další problém se vyskytl hned v zápětí. Kvůli temperování zrcadla jsem dobson umístil do auta již večer, což se u teleskopické konstrukce ukázalo jako pěkná blbost… po vytažení z auta nebylo možné jej vysunout do funkční pozice. Takže šup s ním zpět do auta, pěkně na přední sedačky a topení naplno. Po asi 10 minutách již bylo možné vysunout přední část přístroje, nicméně opět následovala další temperace, tentokrát již venku. Optika i mechanika si s teplotním rozdílem 40 stupňů poradila kupodivu dobře a za 20 minut se již dalo koukat. Kometu s kulovkou jsme si prohlédli pomocí Ethosů 21 a 17 mm, kdy se ještě oba objekty vešly do zorného pole. Pěkná byla i ve velkém binaru Vixen 125 mm, ale v 12″ dobsonu vypadala lépe. Připomínala mi velkou nepravidelně protáhlou vřetenovitou galaxii s jasným jádrem. Přibližný vzhled zachycuje skica, dělaná však až doma v teple po paměti. Mezi tím se Hopi snažil o fotografické zachycení scény. Když jsem viděl, jak mu při −22 mrazem praskají dráty od časovače, obdivuji, že vůbec nějaká data pořídil. Ještě jedna zábavná scénka nás však čekala na závěr. Tři auta bez problémů vycouvala, ale Hopiho Fordka se vůbec nehnula. Nepomohlo ani zapřažení za druhé vozidlo pomocí lana a pokus o vytažení, tak přišly na řadu obligátní lopaty a čtvrthodinka usilovného odhazování sněhu. Nakonec vše dobře dopadlo a s rozbřeskem jsme začínali rozmrzat v teple domovů.

Aleš Majer

Kromě komety se pozorovaly i jiné objekty. Na obloze zářily planety Mars a Saturn, vhodné to objekty pro velký přístroj. Binar zase nabízel napříkad pohled na galexie v souhvězdí Panny.

Navzdory třeskutým mrazům nad ránem nad obzor pomalu vystupují letní souhvězdí Střelce a Štíra. Kdo by si byl pomyslel, že v našich končinách budeme pozorovat Orlí mlhovinu při −23°C?

Relativně kvalitní obloha vybízela k jejímu prošmejdění. Mráz nemráz, do zorného pole se postupně dostalo na 57 messierových objektů a k tomu pár eNGéCéček, dvojhvězd a asterismů. Technika kupodivu nenamrzala, jen ostření šlo více ztuha.

Komu se nechtělo ve 4 vstávat, může jen litovat. Zážitek to byl velkolepý.

Vic

První letošní supernova SN2012A se objevila 7. ledna v nevýrazné nepravidelné galaxii NGC 3239 v souhvězdí Lva a po dlouhých týdnech zatažené oblohy se naskytla příležitost supernovu zkusit pozorovat vizuálně. Sama galaxie je poměrně slabá (11,5 mag) a supernova má mít podle aktuálních snímků kolem 13,5 mag.

Původně jsem chtěl sbalit 12″ dobson a vyrazit někam na Kopaninu, ale vzpomněl jsem si, jak jsme se kdysi trápili u Milana na zahradě hledáním Pluta s jasností 13,9 mag 16″ přístrojem. Proto jsem uvítal, že Viktor se po kratším přemáhání rozhodl odházet sníh kolem kůlny a vyjet s „almarou“ (dobson 16″). Dorazil jsem na Malou Skálu kolem 22 hodin, akorát když lev začínal šplhat po svahu Sokolu výše nad obzor. Zatímco v Jablonci se válela nízká oblačnost, v údolí Jizery bylo téměř jasno. Galaxii NGC 3239 jsme podle mapky našli během chvíle a v kombinaci 16“ zrcadla a 17 mm Ethose byla celkem výrazná. Po supernově však ani památky. Zkusili jsme tedy větší zvětšení a na řadu přišly Ethosy 13 a 10 mm. Seeing dost kolísal od průměrného po velmi špatný. Zatímco při větším zvětšení téměř zmizela slabá galaxie, na místě, kde měla být supernova, začala bočním viděním problikávat nevýrazná hvězdička. Reálnost pozorování jsme si s Vicem navzájem potvrdili, ale žádná sláva to nebyla. Je to slabá mrška a na ne úplně ideální obloze byla oříškem i pro velký dalekohled.

Na fotografiích je galaxie NGC 3239 velmi zajímavá a vše nasvědčuje její interakci s jinou galaxií, proto je někdy nazývána Loony Galaxy (praštěná galaxie). Různé zdroje uvádí vzdálenost galaxie mezi 35-50 miliony světelných let, takže jsme nahlédli celkem slušně do historie.

Aleš Majer