Akce s názvem Kulový spodek je obdoba Messierova maratonu s tím rozdílem, že se pozorují pouze kulové hvězdokupy. Cílem je spatřit během jedné noci co nejvíce těchto objektů. Jarní a letní noci jsou pro tuto činnost vhodným obdobím. Spodek v názvu vyjadřuje to, že většina kulovek se nachází velmi nízko nad obzorem v souhvězdích Hadonoše, Štíra a Střelce.
Pozorovatelé s technikou
Noc ze středy 16. na čtvrtek 17. května stála za to. Na Malé Skále padaly rekordy. Když se sejdou podmínky, lze pozorovat slabé objekty vzdáleného vesmíru i doma ze zahrady.
Na rozdíl od Aleše jsem nepozoroval z kuchyně ani jiné místnosti se sedátkem, neboť můj dalekohled parkuje v kůlně, takže takový komfort jako on jsem neměl, o to lepší to byla ale podívaná.
O půl desáté odpluly poslední mraky, teleskopický dobson 400/2000 od MilANa mám za dvě minuty sestavený, takže pozorování mohlo začít. To bylo ještě světlo, ale planety už zářily. Venuše pěkně srpečkovitá, i Mars kromě polární čepičky ukazoval fázi, Saturn předvedl pětici měsíčků a Cassiniho dělení. Seeing byl zpočátku horší, začal jsem na zvětšení 135×, ale postupně se zlepšoval a bylo možno dávat i 230×.
Čas do začátku astronomické noci jsem ukrátil pozorováním dvojhvězd. Projel jsem tak po paměti necelou čtyřicítku těch jasnějších, včetně mé oblíbené zlatostříbrné 95 Herculis. To už SQM-L začalo měřit hodnoty přes 21.0 MSA a vypadalo to na slušnou noc. Kometa C/2009 P1 (Garradd) již slábne, ale stále je dobře viditelná v souhvězdí Raka. I supernova SN2012aw v galaxii M95 je pořád dosti jasná.
Zkusil jsem i něco z Hicksonova katalogu. Zatímco HCG 44 ve Lvu a HCG 68 v Honicích psech jsou pro 16″ zrcadlo brnkačka, Hickson 61 ve Vlasech Bereniky – známá Krabice (The Box) – je už těžší. Dvě galaxie jsou snadné, třetí ještě jde, ale ta tenká slabá mrška dala docela zabrat.
Na obloze jsou i další komety. C/2011 F1 (LINEAR) prolétá mezi M101 a 102. Je relativně velká a jasná. O něco menší, ale stále dobře pozorovatelná je C/2011 UF305 (LINEAR) bloudící Kefeem. Zkusil jsem i C/2006 S3 (LONEOS), kterou jsem pozoroval již loni. Byla ale velmi nízko v Hadonoši, takže její spatření vyžádalo mnohem větší úsilí.
Všem duchařinám ale nebyl zdaleka konec. Podmínky byly natolik dobré, že by bylo škoda toho nevyužít a jít spát. SQM začalo ukazovat hodnoty přes 21.15, což jsem doma na zahradě pod lampami ještě neměl. Vzpomněl jsem si na Karlla a jeho galaxii NGC 6552 u Kočičího oka. Za daných podmínek byla snadným cílem. Další galaxie je u Prstencové mlhoviny v Lyře. Také IC 1296 nebyl větší problém vykoukat, proto jsem se rozhodl zkusit ještě slabší kousek u kulovky M13. Galaxie IC 4617 je na půl cesty k jasné NGC 6207. To už byl docela oříšek, neboť tam silně rušila hvězda 14,3 mag. Po asi půl hodině civění jsem si byl dostatečně jistý, že ji vidím. Povzbuzen úspěchem jsem namířil na M87 v Panně. Ale ať jsem koukal, jak jsem koukal, známý jet jsem neviděl. Zřejmě únava očí a možná i malé zvětšení (288×) znamenaly menší zklamání. Nechám si ho na kvalitnější oblohu do Jizerek, nemůžu chtít všechno.
Kolem druhé ranní se začaly objevovat mraky, až se zcela zatáhlo. Astronomická noc stejně již končila a teplota klesala k nule. Byl čas jít spát.
Ačkoliv vytahuju dalekohled každou jasnou noc, až letošní 101. pozorování vyšlo opravdu podle představ. Škoda že takové podmínky přicházejí jen jednou, dvakrát za rok. Zahradní astronomii zdar!
Vic KaL ◊!
Včerejší noci jsem se pokusil vyvrátit tvrzení mnohých astronomických příruček o tom, že nelze provádět pozorování z okna. Po 22. hodině byla venkovní teplota cca 18 st. a díky celodennímu otevřenému oknu v naší kuchyni i zde panovala teplota stejná. Umístil jsem proto k oknu malý ED refraktor na fotografickém stativu a zamířil jej na Saturn, který se majestátně vznášel nad protějším panelákem, čímž jsem povýšil backyard astronomy na kitchen astronomy.
Obraz Saturnu v dalekohledu byl absolutně klidný a při 135-násobném zvětšení jsem bez problémů v nejširší části prstence rozeznal tmavou škvírku Cassiniho dělení, což je na 7 cm dalekohled slušný výkon. Na kotoučku planety pak byly patrné dva tmavší pásy. Kdybych nebyl líný dojít do komory v mezipatře pro montáž, vystrčil bych z okna i velkou rouru (5’’ refraktor). Takže i z pohodlí domova, bez pracného stěhování všech těch astronomických krámů se dá někdy vykonat slušné pozorování…
Aleš Majer
V pondělí 7. května se nečekaně vyjasnilo a tak předseda Klubu astronomů liberecka narychlo svolal pozorování na okraj Dalešic. Přicházející oblačnost a časný východ Měsíce den po úplňku stejně nedovolovaly uspořádat větší akci. Hlavním důvodem ale bylo pořízení nového refraktoru 127/1200 do výbavy členů KaLu a potřeba jeho důkladného vyzkoušení.
Aleš s refraktorem 127/1200
Jak jistě mnozí víte, náš Klub se mimo jiné specializuje na zajímavé a extrémní úkazy. V sobotu jsme pozorovali přelet ISS přes Venuši a v pondělí jsme se byli podívat na krásný dlouhotrvající přelet ISS přes Slunce.
K našemu štěstí přispělo nejen to, že se jednalo o relativně blízkou lokalitu, ale také počasí, které vyšlo prakticky dokonale. V době přeletu nebyl v okolí Slunce ani mráček, ačkoli nad horami se tvořily vysoké kupy.
Přelet ISS přes Slunce 30.4.2012
Samotný přelet řadím osobně mezi mé nejhezčí zážitky s přelety stanice, protože jsem měl během těch 2,8 sekundy čas si to trochu vychutnat a všimnout si nejen postranních solárních panelů, ale i těla stanice s jednotlivými částmi a radiátory.
Díky Alešově invenci a vybavení si máte možnost přelet vychutnat i vy. Video je na Vimeu ve full HD 1080p. Točilo se přes dalekohled Celestron SCT 150/1500 pomocí Canonu 5DMkII. Expozice byly 1/800 sekundy při 800 ISO, 25 snímků za sekundu.
4-krát zpomalený animovaný GIF přeletu si můžete prokliknout zde.
Sobotní odpoledne nabídlo krásné letní počasí a také jeden mimořádný úkaz. Mezinárodní vesmírná stanice ISS se při svém odpoledním přeletu ČR trefila při pohledu z Jablonce přímo na Venuši. Čára transitu procházela shodou okolností přes naše oblíbené pozorovací místo na Bártlově vrchu na Vrkoslavicích.
Animaci výše uvedených snímků si proklikněte zde.
Na úkaz jsem se pokusil pečlivě přichystat veškeré vybavení. Hodlal jsem zachytit přelet fotograficky pomocí oblíbené sestavy Celestron ED80/600 na montáži GSO za nějž jsem připojil Canon 30D. EDčko jsem pro dnešek raději redukoval na 402 mm reduktorem Vixen 0,67x, abych měl dobrý obraz v celém zorném poli. Protože montáž GSO byla jakžtakž schopna sledovat Venuši automaticky díky hodinovému strojku, mohl jsem se věnovat Venuši vizuálně na druhé montáži EQ-5 zapůjčené od Aleše, na niž jsem posadil svůj nový přírůstek Celestron SCT 6″ (150/1500). Techniku jsem začal chystat hodinu před přeletem, ale teprve po zhruba půlhodině jsem měl Venuši v zorném poli obou dalekohledů. Asi čtvrt hodiny před přeletem se vrátil zbytek rodinky z procházky a zároveň dorazil Aleš se zbytkem své rodiny a tak se udělal takový příjemný poknik v trávě a my jej vyplnili horečnými přípravami na přelet.
Porovnání jednotlivého snímku a všech pořízených snímků složených v Registaxu 5. Vše ještě zvětšeno na 200 %.
Na podobné blbnutí musí být čas, chuť a dobré počasí. Aby si ale takový zážitek mohl člověk zařídit, je třeba sledovat předpovědi pomocí webových stránek Calsky.com.
V neděli před velikonocemi se v Mříčné u Jilemnice uskutečnil zajímavý experiment, jehož cílem bylo zjistit závislost konzumace různých druhů pizz na výslednou MHV (mezní hvězdnou velikost) pozorovatele. Výběrem testovacího souboru pizz byl pověřen Karel Bůna a to proto, že je z nás nejzkušenějším gurmánem. Úkolu se zhostil se zodpovědností sobě vlastní. Nejprve navrhnul a po odsouhlasení zbytkem výzkumného teamu následně i zaopatřil následujicí seznam pizz:
1. pizza Hawaiská
2. pizza Modenská
3. pizza Capriciosická
4. pizza Mexická
Každý z účastníků experimentu musel dodržet půldenní půst, což s vidinou vyšší MHV nebyl pro nás astroamatéry vůbec žádný problém. Osobně jsem držel pro jistotu půst celodenní – co kdyby…
Takže, abych to za nás liberecké učastníky shrnul, žizniví a vyhladovělí jsme v 19:00 vyrazili z Liberce kurz Mřičná. Cesta utekla tempem rockenrollu, to když hluk našich kručících žaludků zahánělo rádio Beat. V Mříčné nás uvítal pan Bůna a sdělil nám, že žádná pizza není a nebude a že celý experiment je hovadina.
Zpočátku mě to nedocházelo a jen jsem na něj tupě a hladově zíral. Potom se ozval žaludek a já si to všechno uvědomil. Mozek se začal bránit a z posledních sil promuvil přátelsky ke Karlovi: „Karle už s tím prestaň…, kde je máš schovaný?!“ Načež se Karel obrátil k ostatním účastníkům experimentu a pravil: „Kluci, vy jste mu to neřekli? Láďo, oni ti to neřekli? Vždyť to byla legrace… Tys mě to vážně věřil? Tys mě to věřil???“ V tom se na mně zhroutil svět.
Po nějaké době Karel vytáhl pizzy z auta – asi ho přestal bavit pohled na můj zoufalý výraz. A to neměl dělat, jelikož jsme se vrhli na krabice, jako smečka hladových vlků, experiment-neexperiment, pizzy do pěti minut zmizely v našich útrobách. Jelikož první krok pokusu byl odhad MHV s prázdným žaludkem, tak jsme tímto celý experiment úplně zazdili.
Naštěstí hrátky s MHV nebyly vůbec nosnou náplní setkání v Mříčné. Tedy, mezi námi, on to žádný experiment nebyl, ona to byla hostina pod nádhernou oblohou, o kterou se postaral jednak jmenovaný Karel Bůna a druhak studená fronta, která několik hodin před naším příjezdem vydrhla nebe do sytě modré barvy. Večeři nám tak mohl na západě krášlit zapadající Jupiter a nad ním Venuše, kterou z levé strany pronásledoval Orion a nad tím vším se klenula zimní Mléčná dráha, která dokonce ve Vozkovi slabě odhalila i skyté otevřenky M38, M36 a M37.
Nad Jilemnicí se nás sešlo 6 – Cassi, Vic, Karel, Marrat, Ládis a já. Astronomická noc byla krátká, jelikož Měsíc (M0) vycházel něco po půl desáté. A tak jsme měli asi jen hodinu a půl času na zjištění, jestli jsou všechny známé objekty hvězdné oblohy na svých místech, tedy jestli je někdo neposunul, zda-li do nich někdo něco nepřidal či, jestli je někdo dokonce neukradl. Kolem půl desáté Vic, nejrychlejší z nás, radostně hlásil, že všechno, co je známé už z dob pana Messiera a co se dalo v tu chvíli z Mříčné vidět, je tam, kde má být. A nám všem spadl kámen ze srdce. Pak sme se dali do sledování slabších objektů z nichž mně nejvíc utkvěla v paměti dvojice galaxii NGC 3607 a NGC 3608 ve Lvu, které našel a s námi se o ně rozdělil astrolabužník Ladis.
Na obě galaxie a nejen na ty jsem měl možnost podívat se i v Karlove 30tce, která byla ustájena na montáži EQ6. EQ6 je astronomická montáž, co sama sleduje denní pohyb hvězd, čímž velmi usnadňuje pozorování. Vic se věnoval pozorování oblohy svým megabinarem a ve chvílích, kdy odběhl od svého dalekohledu, jsem zaujal jeho místo a mohl tak v tichosti obdivovat nejen nádherné otevřené hvězdokupy ve Velkém psu, ale hlavně kouzlo pohledu do vesmíru, které dokáže zprostředkovat tento přístroj. Z objektů sluneční soustavy mně zaujal Saturn, v Karlově dalekohledu s dobře patrným Cassiniho dělením v prstenci. A potom už vycházející Měsíc. Měsíc sice nebývá mezi astronomy příliš vítaným hostem, nicméně okamžik, kdy vchází na oblohu, kdy se prodírá skrze vzdálený les a jeho okraj plný kráterů chvílema plave a chvílema ve vlnící se atmosféře jak plameny hoří, je takovým silným zážitkem, že ho rád doporučím všem, kdo toto ještě neznají.
Východ Měsíce pak ukončil naše jarní pozorování. Dávno před tím Cassi vyfotil podvečerní snímky oblohy s Venuší, dofotil i panoramata Mříčné a vyfotil i našeho hostitele Karla Bůnu, kterak ve stoje vysává z okuláru svého dalekohledu světlo z objeků vzdálených desítky milionů světelných let:
A touto Cassiho fotografií bych chtěl Karlovi poděkovat za pozvání, pizzu, krasný podvečer a především milou společnost. Díky, Karl.
Ladin a spol.
Vydařené počasí, pěkná přednáška o zajímavých otázkách z astronomie a kosmonautiky (tentokrát připravená žákem 8. třídy Láďou Mockem) a nakonec výborné pozorování díky spolupráci členů Klubu astronomů Liberecka. Tak to byl dnešní večer na ZŠ Rýnovice v Jablonci nad Nisou.
Přednáška v prostorách školy. Pozorování na dvoře – refraktor 120/1000 na paralaktice dovezl Aleš, reflektor 150/1200 přidal Láďa a SCT 6″ přivezl Honza až z Liberce.
Fotografie Aleše Majera:
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Děkujeme všem zúčastněným a věříme, že se nám povede ještě mnoho podobně povedených akcí.
Fotografie Martina Gembece
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Fotografie Honzy Píchy:
 |
 |
Martin Gembec
