Astronomické události

V neděli před velikonocemi se v Mříčné u Jilemnice uskutečnil zajímavý experiment, jehož cílem bylo zjistit závislost konzumace různých druhů pizz na výslednou MHV (mezní hvězdnou velikost) pozorovatele. Výběrem testovacího souboru pizz byl pověřen Karel Bůna a to proto, že je z nás nejzkušenějším gurmánem. Úkolu se zhostil se zodpovědností sobě vlastní. Nejprve navrhnul a po odsouhlasení zbytkem výzkumného teamu následně i zaopatřil následujicí seznam pizz:

1. pizza Hawaiská
2. pizza Modenská
3. pizza Capriciosická
4. pizza Mexická

Každý z účastníků experimentu musel dodržet půldenní půst, což s vidinou vyšší MHV nebyl pro nás astroamatéry vůbec žádný problém. Osobně jsem držel pro jistotu půst celodenní – co kdyby…

Takže, abych to za nás liberecké učastníky shrnul, žizniví a vyhladovělí jsme v 19:00 vyrazili z Liberce kurz Mřičná. Cesta utekla tempem rockenrollu, to když hluk našich kručících žaludků zahánělo rádio Beat. V Mříčné nás uvítal pan Bůna a sdělil nám, že žádná pizza není a nebude a že celý experiment je hovadina.
Zpočátku mě to nedocházelo a jen jsem na něj tupě a hladově zíral. Potom se ozval žaludek a já si to všechno uvědomil. Mozek se začal bránit a z posledních sil promuvil přátelsky ke Karlovi: „Karle už s tím prestaň…, kde je máš schovaný?!“ Načež se Karel obrátil k ostatním účastníkům experimentu a pravil: „Kluci, vy jste mu to neřekli? Láďo, oni ti to neřekli? Vždyť to byla legrace… Tys mě to vážně věřil? Tys mě to věřil???“ V tom se na mně zhroutil svět.

Po nějaké době Karel vytáhl pizzy z auta – asi ho přestal bavit pohled na můj zoufalý výraz. A to neměl dělat, jelikož jsme se vrhli na krabice, jako smečka hladových vlků, experiment-neexperiment, pizzy do pěti minut zmizely v našich útrobách. Jelikož první krok pokusu byl odhad MHV s prázdným žaludkem, tak jsme tímto celý experiment úplně zazdili.

Naštěstí hrátky s MHV nebyly vůbec nosnou náplní setkání v Mříčné. Tedy, mezi námi, on to žádný experiment nebyl, ona to byla hostina pod nádhernou oblohou, o kterou se postaral jednak jmenovaný Karel Bůna a druhak studená fronta, která několik hodin před naším příjezdem vydrhla nebe do sytě modré barvy. Večeři nám tak mohl na západě krášlit zapadající Jupiter a nad ním Venuše, kterou z levé strany pronásledoval Orion a nad tím vším se klenula zimní Mléčná dráha, která dokonce ve Vozkovi slabě odhalila i skyté otevřenky M38, M36 a M37.

Nad Jilemnicí se nás sešlo 6 – Cassi, Vic, Karel, Marrat, Ládis a já. Astronomická noc byla krátká, jelikož Měsíc (M0) vycházel něco po půl desáté. A tak jsme měli asi jen hodinu a půl času na zjištění, jestli jsou všechny známé objekty hvězdné oblohy na svých místech, tedy jestli je někdo neposunul, zda-li do nich někdo něco nepřidal či, jestli je někdo dokonce neukradl. Kolem půl desáté Vic, nejrychlejší z nás, radostně hlásil, že všechno, co je známé už z dob pana Messiera a co se dalo v tu chvíli z Mříčné vidět, je tam, kde má být. A nám všem spadl kámen ze srdce. Pak sme se dali do sledování slabších objektů z nichž mně nejvíc utkvěla v paměti dvojice galaxii NGC 3607 a NGC 3608 ve Lvu, které našel a s námi se o ně rozdělil astrolabužník Ladis.

Na obě galaxie a nejen na ty jsem měl možnost podívat se i v Karlove 30tce, která byla ustájena na montáži EQ6. EQ6 je astronomická montáž, co sama sleduje denní pohyb hvězd, čímž velmi usnadňuje pozorování. Vic se věnoval pozorování oblohy svým megabinarem a ve chvílích, kdy odběhl od svého dalekohledu, jsem zaujal jeho místo a mohl tak v tichosti obdivovat nejen nádherné otevřené hvězdokupy ve Velkém psu, ale hlavně kouzlo pohledu do vesmíru, které dokáže zprostředkovat tento přístroj. Z objektů sluneční soustavy mně zaujal Saturn, v Karlově dalekohledu s dobře patrným Cassiniho dělením v prstenci. A potom už vycházející Měsíc. Měsíc sice nebývá mezi astronomy příliš vítaným hostem, nicméně okamžik, kdy vchází na oblohu, kdy se prodírá skrze vzdálený les a jeho okraj plný kráterů chvílema plave a chvílema ve vlnící se atmosféře jak plameny hoří, je takovým silným zážitkem, že ho rád doporučím všem, kdo toto ještě neznají.

Východ Měsíce pak ukončil naše jarní pozorování. Dávno před tím Cassi vyfotil podvečerní snímky oblohy s Venuší, dofotil i panoramata Mříčné a vyfotil i našeho hostitele Karla Bůnu, kterak ve stoje vysává z okuláru svého dalekohledu světlo z objeků vzdálených desítky milionů světelných let:

A touto Cassiho fotografií bych chtěl Karlovi poděkovat za pozvání, pizzu, krasný podvečer a především milou společnost. Díky, Karl.

Ladin a spol.

Vydařené počasí, pěkná přednáška o zajímavých otázkách z astronomie a kosmonautiky (tentokrát připravená žákem 8. třídy Láďou Mockem) a nakonec výborné pozorování díky spolupráci členů Klubu astronomů Liberecka. Tak to byl dnešní večer na ZŠ Rýnovice v Jablonci nad Nisou.

Přednáška v prostorách školy. Pozorování na dvoře – refraktor 120/1000 na paralaktice dovezl Aleš, reflektor 150/1200 přidal Láďa a SCT 6″ přivezl Honza až z Liberce.

Fotografie Aleše Majera:

Děkujeme všem zúčastněným a věříme, že se nám povede ještě mnoho podobně povedených akcí.

Fotografie Martina Gembece

Fotografie Honzy Píchy:

Martin Gembec

Rok se sešel s rokem a byl tu opět březnový nov, tedy ten správný čas na shlédnutí maxima objektů z Messierova katalogu během jediné noci.

Počasí už déle než týden přálo, tak šlo jen o to vybrat správný termín, neboť o místu pozorování – Jizerce – nebylo pochyb. Noc z pátka 23. 3. na sobotu 24. 3. 2012 se zdála být vhodná, i když ne všem členům Klubu astronomů Liberecka vyhovovala.

(Pokračování textu…)

Obvykle nazýváme objekty na obloze, s jejichž identifikací máme problém, jako UFO. V případě planet Venuše a Jupiteru, které se nyní vyskytují jako výrazné objekty nad západním obzorem však nejde o neidentifikovaný létající objekt (UFO), ale o snadno identifikovatelný objekt (IFO) :-)

Jak dokazují snímky členů našeho Klubu, dokonce se dá přesně spočítat, odkud bude IFO poletovat nad Ještědem. (Od Dalešic jižně od Jablonce nad Nisou).

Venuše nad Ještědem, vlevo nahoře Jupiter, foto: Karel Bůna

Venuše nad Ještědem a Jupiter se svými měsíčky. Foto: Aleš Majer

Paradoxem zůstává, že autoři fotek o sobě navzájem nevěděli, ačkoli fotili pár metrů od sebe :-)

V Klubu Na Rampě probíhají již čtvrtým rokem pravidelná Astronomická setkání, kterých se účastní místní amatérští astronomové a další zájemci o tuto problematiku. Kromě povídání o novinkách z astronomie a kosmonautiky doplněném promítáním fotek a videí, připravují promotéři pravidelná pozorování zajímavých úkazů pro veřejnost. U příležitosti včerejšího setkání se pozorovalo po jeho skončení na terase letní scény Eurocentra a k vidění toho bylo vskutku dost.

Nejprve všichni účastníci shlédli přelet Mezinárodní vesmírné stanice ISS a poté se dalekohledy namířily na planety Venuši a Jupiter. Zatímco na první jmenované byla dobře patrná pouze fáze, Jupiter překvapil množstvím detailů již při malém zvětšení. Velkou roli sehrál klid atmosféry, tzv. seeing, který byl vynikající a umožnil použít i větší zvětšení. Při 250 násobném zvětšení ukázal 30 cm dalekohled kromě rovníkových pásů a právě přecházející „vybledlé“ Velké červené skvrny (GRS) spoustu dalších podrobností jak v pásech, tak v okolí GRS. Poté, co se všichni pokochali pohledem na největší planetu sluneční soustavy, namířili jsme dalekohled na Velkou mlhovinu v Orionu. Ačkoliv jsme se nacházeli de facto v centru města se silným světelným znečištěním, byla velmi dobře patrná struktura mlhoviny jejímuž středu majestátně vévodil vícenásobný hvězdný systém Trapez v němž bylo možné na první pohled rozeznat složky A až F. Velmi hezký byl také pohled na vícenásobný systém Sigma Orionis a především na průvodce hvězdy Rigel v Orionu. Jen u Síria jsme šanci s jeho trpaslíkem neměli..

Asi po hodinovém pozorování ve městě hrstka nadšenců přejela ještě na jižní okraj města směrem na Dalešice. Zde jsme se pokusili v již nevelké výšce nad západním horizontem vyhledat nově objevenou kometu C/2012 C2 (Bruenjes) avšak bezvýsledně. Otočili jsme dalekohled na vycházející Mars a i přes jeho malou výšku nad obzorem jsme na oranžovém kotoučku ihned rozeznali výraznou polární čepičku a krásně definovaný Syrtis Major, což jenom završilo zážitek z jedinečného večera.

Vlna arktických mrazů nepolevuje, teploty klesají k −30 stupňům, železniční koleje praskají jako zápalky a počet umrzlých bezdomovců se blíži dvoucifernému číslu… A právě v takovýchto podmínkách jsme vyrazili za pozorováním na úpatí Kopaniny. Hlavním hnacím motorem byl průchod komety Garradd kolem kulové hvězdokupy M92 v Herkulu.

Dokumentační snímek z mrazivého pozorování pořídil Jan Pícha přes teleskop TS INED 70/420 (f6) na CG5-Adv bez pointace sadou 2 min expozic. 

Tak se stalo, že se kolem 4.30 hod sešli na pozorovacím place tři postavy (Vic, Hopi a já), připomínající více než astronomy astronauty, chystající se k vesmírné procházce ve skafandru. Slavný horolezec Josef Rakoncaj by měl určitě radost z četnosti výskytu výrobků jeho firmy Sir Joseph, ale péřové bundy pro teplotní určení −30 a více se v posledních dnech, resp. nocích staly základem přežití při pozorování v arktických podmínkách. Později se k nám připojil ještě Patis se svým refráčkem a i když na 7 statečných jsme to nedotáhli, účast to na panující počasí byla slušná.

První problém nastal po sjetí ze silnice 1. třídy směrem od Dalešic na odbočku tvaru U, jejíž prohrnutí končilo cca po 100 m. Odcouval jsem zpět, abych to zkusil z druhé strany. Zde byla situace lepší a v dálce jsem již spatřil Hopiho vůz. Statečně jsem dojel až za něj i když jsem si vůbec nebyl jistý reverzibilitou tohoto úkonu. Další problém se vyskytl hned v zápětí. Kvůli temperování zrcadla jsem dobson umístil do auta již večer, což se u teleskopické konstrukce ukázalo jako pěkná blbost… po vytažení z auta nebylo možné jej vysunout do funkční pozice. Takže šup s ním zpět do auta, pěkně na přední sedačky a topení naplno. Po asi 10 minutách již bylo možné vysunout přední část přístroje, nicméně opět následovala další temperace, tentokrát již venku. Optika i mechanika si s teplotním rozdílem 40 stupňů poradila kupodivu dobře a za 20 minut se již dalo koukat. Kometu s kulovkou jsme si prohlédli pomocí Ethosů 21 a 17 mm, kdy se ještě oba objekty vešly do zorného pole. Pěkná byla i ve velkém binaru Vixen 125 mm, ale v 12″ dobsonu vypadala lépe. Připomínala mi velkou nepravidelně protáhlou vřetenovitou galaxii s jasným jádrem. Přibližný vzhled zachycuje skica, dělaná však až doma v teple po paměti. Mezi tím se Hopi snažil o fotografické zachycení scény. Když jsem viděl, jak mu při −22 mrazem praskají dráty od časovače, obdivuji, že vůbec nějaká data pořídil. Ještě jedna zábavná scénka nás však čekala na závěr. Tři auta bez problémů vycouvala, ale Hopiho Fordka se vůbec nehnula. Nepomohlo ani zapřažení za druhé vozidlo pomocí lana a pokus o vytažení, tak přišly na řadu obligátní lopaty a čtvrthodinka usilovného odhazování sněhu. Nakonec vše dobře dopadlo a s rozbřeskem jsme začínali rozmrzat v teple domovů.

Aleš Majer

Kromě komety se pozorovaly i jiné objekty. Na obloze zářily planety Mars a Saturn, vhodné to objekty pro velký přístroj. Binar zase nabízel napříkad pohled na galexie v souhvězdí Panny.

Navzdory třeskutým mrazům nad ránem nad obzor pomalu vystupují letní souhvězdí Střelce a Štíra. Kdo by si byl pomyslel, že v našich končinách budeme pozorovat Orlí mlhovinu při −23°C?

Relativně kvalitní obloha vybízela k jejímu prošmejdění. Mráz nemráz, do zorného pole se postupně dostalo na 57 messierových objektů a k tomu pár eNGéCéček, dvojhvězd a asterismů. Technika kupodivu nenamrzala, jen ostření šlo více ztuha.

Komu se nechtělo ve 4 vstávat, může jen litovat. Zážitek to byl velkolepý.

Vic

První letošní supernova SN2012A se objevila 7. ledna v nevýrazné nepravidelné galaxii NGC 3239 v souhvězdí Lva a po dlouhých týdnech zatažené oblohy se naskytla příležitost supernovu zkusit pozorovat vizuálně. Sama galaxie je poměrně slabá (11,5 mag) a supernova má mít podle aktuálních snímků kolem 13,5 mag.

Původně jsem chtěl sbalit 12″ dobson a vyrazit někam na Kopaninu, ale vzpomněl jsem si, jak jsme se kdysi trápili u Milana na zahradě hledáním Pluta s jasností 13,9 mag 16″ přístrojem. Proto jsem uvítal, že Viktor se po kratším přemáhání rozhodl odházet sníh kolem kůlny a vyjet s „almarou“ (dobson 16″). Dorazil jsem na Malou Skálu kolem 22 hodin, akorát když lev začínal šplhat po svahu Sokolu výše nad obzor. Zatímco v Jablonci se válela nízká oblačnost, v údolí Jizery bylo téměř jasno. Galaxii NGC 3239 jsme podle mapky našli během chvíle a v kombinaci 16“ zrcadla a 17 mm Ethose byla celkem výrazná. Po supernově však ani památky. Zkusili jsme tedy větší zvětšení a na řadu přišly Ethosy 13 a 10 mm. Seeing dost kolísal od průměrného po velmi špatný. Zatímco při větším zvětšení téměř zmizela slabá galaxie, na místě, kde měla být supernova, začala bočním viděním problikávat nevýrazná hvězdička. Reálnost pozorování jsme si s Vicem navzájem potvrdili, ale žádná sláva to nebyla. Je to slabá mrška a na ne úplně ideální obloze byla oříškem i pro velký dalekohled.

Na fotografiích je galaxie NGC 3239 velmi zajímavá a vše nasvědčuje její interakci s jinou galaxií, proto je někdy nazývána Loony Galaxy (praštěná galaxie). Různé zdroje uvádí vzdálenost galaxie mezi 35-50 miliony světelných let, takže jsme nahlédli celkem slušně do historie.

Aleš Majer

Jak bylo avizováno, pozorování zatmění Měsíce se uskutečnilo v Jablonci nad Nisou na Horním náměstí. Ačkoli kolem 16. hodiny, kdy se Měsíc vyhoupl nad obzor, nic nenasvědčovalo tomu, že něco uvidíme, opak byl nakonec pravdou. Úkaz byl v několika dírách mezi mraky dobře viditelný a spolu s námi si jej mohli vychutnat i návštěvníci, kteří nelenili se přijít podívat na zajímavý úkaz. Perfektní práci odvedli na náměstí Aleš a Vic, kteří vše vysvětlovali a ukazovali. Výbornou propagaci nám udělal také redaktor z Našeho Jablonecka a pěkný článek s perfektním vysvětlením, co to je za úkaz vyšel v Jabloneckém Deníku.

		foto: Aleš Majer dalekohledy: SW 102/500 binar Vixen BT125

Nebylo to zřejmě zdaleka jediné místo v Jablonci, kde se pozorovalo. Jedním z takových míst byla i vyhlídka na Dobré Vodě, kde se sešla skupinka lidí a k nimž jsem se na chvíli přidal poté, co to na náměstí z mého pohledu vypadalo už zoufale. Nakonec na tom vydělali ti, co zůstali :-)

Martin Gembec