Díky pěknému počasí mohou pozorovatelé sledovat, jak se Venuše postupně přesouvá přes hvězdokupu Plejády, nebo chcete-li Kuřátka v souhvězdí Býka. Když jsem v pátek uklízel disk, shodou okolností jsem narazil na snímek Venuše u Plejád 2. dubna 2004. A tak jsem si řekl, že to musím zopakovat. Bohužel 2. dubna mi nebylo nejlépe a v den největšího přiblížení se zatáhlo, tak jsem vzal zavděk alespoň vyjasněním v sobotu 4. dubna.
Nejen současné pěkné komety nám dělají radost v této podivné době. Leč práce je nyní méně, zbyde čas i na nějaké to „blbnutí“ přes den.
Venuše prošla maximální východní elongací a právě v době dichotomie se dá pozorovat tzv. Schröterův efekt. Zvlášť dobře patrný byl 27. 3., kdy jsem Venuši sledoval v čase horní kulminace 11“ SCT a klidný vzduch (Ant. I- II) dovolil užívat zvětšení 430×-560×. Vizuálně bylo protažení obou cípů oproti terminátoru velmi markantní, pokusil jsem se scénu zachytit i fotograficky tou nejjednodušší metodou – okulárovou projekcí a starým mobilem s ne příliš kvalitním fotoaparátem. Při přeexponování (pravý snímek) tam je náznak protažení růžků trochu vidět.
Od chvíle, co jsem na Venuši letos viděl nějaké detaily, mě její pozorování docela baví. Dajíc na doporučení starých mistrů (Antoniadi, Dolfus…), jal jsem se sledovati planetu na denní obloze, kolem vrchní kulminace. Dorazil jsem na turnovskou hvězdárnu ve 14 hod., z programu SkySafari v telefonu zjistil deklinaci i hodinový úhel a pak již nebyl problém pomocí dělených kruhů místního ekvatoreálu Venuši na modré obloze nastavit do hledáčku. Pozoroval jsem 6“ achromátem Lichtenknecker, jehož optika je prvotřídní a při f/15 vykazuje nízkou chromatickou aberaci, srovnatelnou s ED dublety f/7.
Venuše 5. 3. 2020,
kresba Aleš Majer
Jasnou Večernici jsem pozoroval již jako malý chlapec, ve svých astronomických začátcích před 35 lety, malými dalekohledy vyráběnými z brýlových čoček a novodurových odpadních trubek. Vzpomínám, jak jsem jednoduchý neachromatický 6cm objektiv clonil na průměr 2 cm, abych spatřil náznak fáze…
Od té doby jsem Venuši pozoroval a fotografoval různými přístroji mnohokrát, a to ve dne, večer i ráno. Nikdy jsem však na ní nespatřil více než pár šedých světlých skvrn, které jsem považoval za spíše ilusorní záležitost. Výjimkou se stalo mé nedávné pozorování, o které se s vámi chci podělit.
V těchto dnech je letošní nejlepší příležitost ke spatření Merkuru na večerní obloze, kde se ocitne ve společnosti Venuše. Maximální východní elongace (18° od Slunce) dosáhne Merkur 10. 2. a nejlepší pozorovací okno je vždy několik dní před a po tomto datu. Noční obloze vévodí Měsíc v úplňku a tak se pokochejme alespoň tímto randez-vous vnitřních planet. Navíc, když předpověď počasí slibuje na následující dny jasnou oblohu. Ideální doba je za pokročilého soumraku kolem 18 hod. SEČ. Tou dobou je Merkur asi 7° a Venuše cca 26° nad JZZ.
Z poněkud netradičního pozorovacího stanoviště jsem odpozoroval pěknou konjunkci nejjasnějších planet, spolu se zájemci o kosmonautiku a kolegy z hvězdárny ve Valašském Meziříčí. Koná se zde setkání s novinkami v kosmonautice a protože zde byl krásný slunečný den, nebyl problém se v pauze mezi přednáškami podívat nad jihozápadní obzor, kde vzorně nad sebou zářily Venuše s Jupiterem a opodál je výše sledoval slabší Saturn.
O nadcházejícím víkendu budeme mít možnost spatřit konjunkci dvou jasných planet – Venuše a Jupiteru, a to hned zvečera ještě na soumrakové obloze, nízko nad jihozápadem. Protože se blíží adventní čas, nabízí se samozřejmě paralela s tzv. Betlémskou hvězdou. Venuše bude velmi jasným objektem (−3,8 mag), Jupiter bude trochu slabší (−1,8 mag), ale rovněž výrazný a bude se nacházet nad Venuší.
Vidíš tu tečku? To je ten Merkur. Počkej, to si musím taky vyfotit!
Mimořádná přízeň počasí přinesla možnost pozorovat Merkur na Slunci, alespoň tedy od Frýdlantu, přes Liberec, Jablonec a Turnov na Jičínsko. Zkrátka většina členů Klubu astronomů Liberecka si pozorování užila a bylo nám potěšením se o úkaz podělit i s dalšími šťastlivci u našich dalekohledů v Turnově a v iQLANDII.