Za ta léta, co se bavím astrofotografií jsem se ujistil, že jednou z nejobtížnějších disciplín je širokoúhlá fotografie zimních souhvězdí. Faktorů, které ovlivňují, co vše se může postavit proti je mnoho. Jedním z faktorů je vybavení – přeci jen je rozdíl, jestli na to jdete s Canonem 30D a 50mm objektivem při cloně 4, nebo Sigmou 35 mm na f2,8. Dalším důležitým faktorem je čas, který tomu můžete věnovat. A ten se zase často neprotíná s tím nejdůležitějším, kterým jsou vrtochy zimího počasí. Tu si stěžujeme na inverzi a přitom se dá obětovat čas a benzín a dojet tam, kde mraky nejsou, nebo vyjít na vysoké hory. Tuhle si zase stěžujeme na velké mrazy, když už se konečně vyjasní. Nakonec přeci jen za ty roky vychytáte nějakou tu noc, kdy na to trochu času je a obloha spolupracuje. A tak vznikly i moje nejoblíbenější zimní fotky, širokoúhlé pohledy na Oriona a okolí.
Před dvěma týdny (od 8. do 10. ledna) jsme se po dlouhé době dočkali jasných bezměsíčných nocí, a to rovnou tří za sebou. Při pohledu na tak slibnou předpověď mi bylo jasné, že takovou příležitost bych si neměl nechat ujít, kor když předchozí měsíce na tak pěkné počasí moc bohaté nebyly.
Proto jsem chtěl něco vyfotit. Dlouho jsem přemýšlel, jaký objekt vybrat. Po diskuzi s mým kamarádem Kubou Kuřákem jsme se shodli na tom, že bych měl zkusit právě Plejády – jasnou otevřenou hvězdokupu v souhvězdí Býka, kterou můžete znát také pod názvem M45, Kuřátka, Sedm sester, Subaru nebo třeba Matariki (což je označení, které používali maorské kmeny na Novém Zélandu při tvorbě svého kalendáře :-)). Tato hvězdokupa je obklopena nádhernými reflexními mlhovinami a všude kolem se nachází také spletité „sítě“ temných mlhovin, které jsem si rovněž přál zachytit.
Během přednášky na hvězdárně v Jičíně o zajímavých úkazech na obloze během roku 2024 došlo i na přehled očekávaných událostí v kosmonautice a výzkumu sluneční soustavy. Na závěr jsme si ukázali, kde si můžeme tyto úkazy sami vyhledávat nebo prohlížet jejich simulace. Sdílím tedy prezentaci, kde je to nejpodstatnější vidět a na závěr přidávám tři tipy, co nám chystá rok 2025.
Po večerním skouknutí komet 12P a 144P a Jupiteru jsem v 5 ráno vyrazil na 62P. V triedru 15×70 pěkná. Obloha vymetená, teplota -15 °C, tak narychlo balím pár věcí, obouvám pohorky a vyrážím pod Ještěd. Auto parkuji u lanovky a 3 km na vrchol po modré značce mi po zledovatělé cestě plné kluzkých balvanů, kořenů a jiných nástrah, zaberou asi hodinku. Liberec se topí v inverzní oblačnosti a již cestou vzhůru si vychutnávám jasně zářící Venuši a slabší Merkur nad jihovýchodem.
Je to možné? Je to pravda? Ano! Před lednovým novem se udělá jasno! Předpověď je neúprosná: tři noci bez mráčku! Zní to jako sen. Bude to bohužel vykoupeno arktickými teplotami, že by se možná mohli znovu po letech objevit na Jizerce tučňáci, ale po dlouhém období vlády úhlavních nepřátel v podobě dešťů, mraků a úplňků se můžeme opět těšit na krásnou tmavou zimní oblohu. Na takové vzácné chvíle je potřeba se dobře připravit. Přinášíme proto s předstihem tradiční přehled, co je nyní v našich končinách vidět na kometárním nebi.
I v roce 2024 pokračujeme v tradičních měsíčních přehledech zajímavého dění na obloze. V lednu je to třeba možnost pozorovat na ranní obloze společně s Venuší také Merkur, lednové Kvadrantidy nebo jasná kometa 62P/Tsuchinshan.
Silvestr je tady! Rok 2023 je u konce, nadešel čas bilancovat. Proto přinášíme každoroční velké shrnutí kometárního hemžení. Byl uplynulý rok na komety bohatý? Jaké nejhezčí kousky se urodily? Která vlasatice získá titul Kometa roku 2023? Čtěte dál…
Je tu konec roku 2023, a tak je čas se poohlédnout, jaký byl tento rok z mého pohledu astrofotografa amatéra. Je to neuvěřitelné, ale pozorováním – focením noční oblohy jsem letos strávil celkem 88 nocí.
A tak jsem pro všechny připravil takový již tradiční malý přehled mé práce v následujícím videu.
Tak se pohodlně usaďte a nechte se unést do hlubin vesmíru.
