Astronomické události

Na tmavých lokalitách na Zemi, daleko od umělých zdrojů světel, lze na noční obloze občas spatřit zvláštní pruhy, které mají na fotografiích zelenou barvu. Jedná se o tzv. airglow, přirozené záření ve vysoké atmosféře ve výškách kolem 90 km. To vzniká v důsledku excitování atomů kyslíku ultrafialovým zářením ze Slunce během dne a jejich následnou rekombinací. Airglow je velmi nápadně viditelné z mezinárodní kosmické stanice, jako zelená linka v atmosféře.

Airglow jako zelená linka v zemské atmosféře. Foceno z paluby ISS, autor Ronald Garan. Zdroj: NASA Celý článek »

Zcela mimořádný snímek pořízený v Jizerských horách se objevil dnes na Astronomickém fóru. Jeho autorem je Miloš Hroch, který tak unikátním způsobem přenesl na obrazovku to, co můžete zažít, když strávíte noc v Jizerské oblasti tmavé oblohy. Fotografie byla pořízena na Velké jizerské louce nedaleko polského Orle.

Děkujeme Milošovi za laskavé svolení k prezentaci krás Jizerských hor nám obyčejným smrtelníkům z Liberecka i širokého okolí. Podrobnosti ke snímku zde: http://www.foto.astronomie.cz/data/widefield/jizera-cz.html.

Máme za sebou první dva dny. Pořád se něco děje. Stihli jsme nějaké povídání o Slunci a pozorovali jsme ho naživo pomocí několika různých druhů dalekohledů. Představili jsme si sluneční soustavu a některá významná souhvězdí. Ukázali jsme si také jak se čaruje s astrofotkami. V den teplotního rekordu 20. srpna jsme se cáchali na raftech a další den jsme byli na hvězdárně v Rovensku pod Troskami. Jídlo je skvělé, máme spíš problém to všechno sníst. Pokud už pršelo, tak jsme se tomu zatím vyhnuli a snad to tak i zůstane. Jen na pozorování to dvě noci moc nevyšlo. Tady je pár momentek z uplynulých dnů.

S koncem srpna dorazil i na Maloskalsko astronomický tábor. A sním dorazilo i pravé letní počasí. Jasno, teplo a tak jsme si hned od začátku užívali krásnou letní oblohu. V permanenci byly všechny možné dalekohledy. Na snímcích dominují refraktor 127 mm a dobson 400 mm. Na obloze se klenula Mléčná dráha, sem tam padl pěkný meteor a nebo se mihla družice. Některým se povedlo vidět přes dalekohled detailně ISS nebo letadlo.

Člověk si někdy připadá zvláštně. Třeba jako já. 6. srpna ráno jsem opět sledoval přímý přenos z Pasadeny v Californii, kde se řečeno slovy laika, nic zajímavého nedělo, až najednou začali všichni poskakovat a radovat se. To bylo přistání na Marsu v podání Curiosity. Ne tak ovšem lidé jako já.

Celý článek »

Není to sice žádný zázrak, ale musím se jednou fotkou vrátit k našemu druhému pozorování. O den později jsme se já, Aleš, Vic a Honza sešli u Dalešic a pozorovali zde na jasné obloze pěkně padající Perseidy. Najednou se ale začalo zatahovat a tak skončila naše seance předčasně. Nicméně v jednu chvíli jsem zaznamenal zablesknutí a ptal se kolegů, zda někde neviděli bolid. Marně jsem rychle pátral po obloze po nějaké stopě. Pak jsem na to už zapoměl, ale při prohlížení snímků z celooblohovky jsem s úžasem zjistil, že se mi to jen nezdálo. Onen bolid padl tak nízko nad severovýchodem, že jsme jej nemohli vidět, když v našem zájmu bylo spíše se dívat do okolí zenitu, kde ještě nebyla oblačnost.

Bolid z roje Perseid na snímku přes celooblohové zrcadlo 12. 8. 2012, čas 19:38 UT ± 2 min.

Celý článek »

Ačkoli noc před maximem z 11. na 12. srpna nebyla úplně jasná, nakonec ji můžeme označit jako vydařené pozorování meteorického roje Perseid. Začali jsme na Jizerce, kde se opět sešlo hodně zájemců o povídání pana Krutského v Muzeu Jizerských hor. My jsme pak tradičně navázali ukazováním oblohy. Zpočátku se nad Jizerkou držela solidní jasná díra, ale s přibývající tmou se téměř úplně zatáhlo. Byla to pěkná předehra i s několika spatřenými meteory.

Snímek nejjasnější Perseidy, jaká se mi na čipu zachytila. Okem to byl nádherný zážitek, když tento opravdu jasný (nejspíš kolem -2 mag) meteor proletěl přesně tam, kde jsem si to mohl jen přát a ke konci ještě dvakrát vybuchl. Čas 2:54:15 SELČ, Canon 30Dmod, f4/17mm, ISO1600, expozice 25 sekund ze stativu. Výřez ze snímku, 100 % ořez zde.

Celý článek »

Po zlatém úspěchu Báry Špotákové na LOH v Londýně, jsem vyrazil na zahradu za domem s binarem 32×88 a Sky Atlasem 2000. Teď v létě jsou okolní lampy veřejného osvětlení celkem slušně odstíněny bujnou vegetací a lze najít temné zákoutí, kde příliš neruší. V zenitu svítila Vega a Deneb, tak jsem zamířil binar tímto směrem. Díky zalomení 90° okulárů je pozorování v nadhlavníku velmi pohodlné. Otevřel jsem atlas na příslušné stránce a začal postupně projíždět objekty v něm zakreslené. Některé otevřené hvězdokupy NGC a IC katalogu v Labuti mě poměrně zklamaly. Byl bych pokračoval dále, měl jsem v plánu počkat na východ Jupiteru a vytáhnout 5″ refraktor, ale kolem půl jedné se zatáhlo. Šel jsem si lehnout a natáhl budík na 3:15, abych případně zahlédl GRS.

Po procitnutí a vyhlédnutí z okna nad východem majestátně svítil Jupiter s Venuší. Byl jsem však již líný ustavovat paralaktickou montáž a vytahovat velký refraktor, tak jsem vyrazil ven pouze s malým ED refraktorem 70/420mm. Při zv. 135x a 189x byla GRS krásně patrná, ale ještě hezčí divadlo předvedla dvojice měsíčků Ganymede a Europa – v rozmezí několika minut se Ganymede schoval za kotouč planety, zatímco Europa zpoza něho vykoukla. Z povzdálí tomu přihlížel další měsíc Io. Kresba zachycuje pozice měsíčků na začátku (Ganymede) a na konci (Europa) pozorování. Ačkoliv se pozorovací podmínky Jupiteru budou stále zlepšovat, stojí za to si občas přivstat už nyní.

Aleš Majer