Astronomické události

V neděli 22. dubna mělo opět zapadat Slunce za Ještědem. Krom toho se na večerním nebi sešel Jupiter s mladým srpečkem Měsíce. Nad nimi měla majestátně zářit planeta Venuše. To už byl důvod vyrazit nad Dalešice. Bohužel oblaka se nestihla odsunout, takže ze Slunce za Ještědem nebylo letos nic. Vlastně pořád je teď večer tím směrem zataženo. Asi se tím vyrovnal loňský rok, kdy bylo prakticky každý den jasno.

Měsíc a Jupiter nad Ještědem 22. dubna 2012

Horší to bylo s Měsícem. Už jsem přestával doufat, že ho najdu, když jsem jej zahlédl. Byl tak neskutečně tenký. Přitom se nejednalo o nikterak rekordní srpek, Měsíc byl lehce přes 35 hodin po novu. Pohled na takový Měsíc ale vždy pohladí po duši. Navíc necelé dva stupně od něj byl vidět dalekohledem kotouček Jupiteru. Jak se stmívalo, byla dvojička krásně viditelná pouhým okem a než zapadl Měsíc za mraky při obzoru, dal se pozorovat i popelavý svit, tedy ta část měsíčního povrchu, osvětlená Zemí.

Venuše nahoře, Měsíc dole pod mrakem. Na velké verzi je patrný u Měsíce také Jupiter.

Měsíc a Jupiter EDčkem 80 mm (f 400 mm). Na velké verzi po kliknutí uvidíte i nějaké ty krátery.

Měsíc a Jupiter těsně nad mraky. Jupiter má kolem dokonce měsíčky. Vynořil se také popelavý svit – část povrchu osvětlená Zemí. O letadle pod Měsícem podrobněji níže..

Letadlo pod Měsícem odpovídá v daném čase, azimutu a výšce podle flightradar24.com letu Boeingu 737-330 Lufthansy z Berlína do Milána ve výšce 10 363 m a vzdálenost asi 145 km.

Martin Gembec 

V neděli před velikonocemi se v Mříčné u Jilemnice uskutečnil zajímavý experiment, jehož cílem bylo zjistit závislost konzumace různých druhů pizz na výslednou MHV (mezní hvězdnou velikost) pozorovatele. Výběrem testovacího souboru pizz byl pověřen Karel Bůna a to proto, že je z nás nejzkušenějším gurmánem. Úkolu se zhostil se zodpovědností sobě vlastní. Nejprve navrhnul a po odsouhlasení zbytkem výzkumného teamu následně i zaopatřil následujicí seznam pizz:

1. pizza Hawaiská
2. pizza Modenská
3. pizza Capriciosická
4. pizza Mexická

Každý z účastníků experimentu musel dodržet půldenní půst, což s vidinou vyšší MHV nebyl pro nás astroamatéry vůbec žádný problém. Osobně jsem držel pro jistotu půst celodenní – co kdyby…

Takže, abych to za nás liberecké učastníky shrnul, žizniví a vyhladovělí jsme v 19:00 vyrazili z Liberce kurz Mřičná. Cesta utekla tempem rockenrollu, to když hluk našich kručících žaludků zahánělo rádio Beat. V Mříčné nás uvítal pan Bůna a sdělil nám, že žádná pizza není a nebude a že celý experiment je hovadina.
Zpočátku mě to nedocházelo a jen jsem na něj tupě a hladově zíral. Potom se ozval žaludek a já si to všechno uvědomil. Mozek se začal bránit a z posledních sil promuvil přátelsky ke Karlovi: „Karle už s tím prestaň…, kde je máš schovaný?!“ Načež se Karel obrátil k ostatním účastníkům experimentu a pravil: „Kluci, vy jste mu to neřekli? Láďo, oni ti to neřekli? Vždyť to byla legrace… Tys mě to vážně věřil? Tys mě to věřil???“ V tom se na mně zhroutil svět.

Po nějaké době Karel vytáhl pizzy z auta – asi ho přestal bavit pohled na můj zoufalý výraz. A to neměl dělat, jelikož jsme se vrhli na krabice, jako smečka hladových vlků, experiment-neexperiment, pizzy do pěti minut zmizely v našich útrobách. Jelikož první krok pokusu byl odhad MHV s prázdným žaludkem, tak jsme tímto celý experiment úplně zazdili.

Naštěstí hrátky s MHV nebyly vůbec nosnou náplní setkání v Mříčné. Tedy, mezi námi, on to žádný experiment nebyl, ona to byla hostina pod nádhernou oblohou, o kterou se postaral jednak jmenovaný Karel Bůna a druhak studená fronta, která několik hodin před naším příjezdem vydrhla nebe do sytě modré barvy. Večeři nám tak mohl na západě krášlit zapadající Jupiter a nad ním Venuše, kterou z levé strany pronásledoval Orion a nad tím vším se klenula zimní Mléčná dráha, která dokonce ve Vozkovi slabě odhalila i skyté otevřenky M38, M36 a M37.

Nad Jilemnicí se nás sešlo 6 – Cassi, Vic, Karel, Marrat, Ládis a já. Astronomická noc byla krátká, jelikož Měsíc (M0) vycházel něco po půl desáté. A tak jsme měli asi jen hodinu a půl času na zjištění, jestli jsou všechny známé objekty hvězdné oblohy na svých místech, tedy jestli je někdo neposunul, zda-li do nich někdo něco nepřidal či, jestli je někdo dokonce neukradl. Kolem půl desáté Vic, nejrychlejší z nás, radostně hlásil, že všechno, co je známé už z dob pana Messiera a co se dalo v tu chvíli z Mříčné vidět, je tam, kde má být. A nám všem spadl kámen ze srdce. Pak sme se dali do sledování slabších objektů z nichž mně nejvíc utkvěla v paměti dvojice galaxii NGC 3607 a NGC 3608 ve Lvu, které našel a s námi se o ně rozdělil astrolabužník Ladis.

Na obě galaxie a nejen na ty jsem měl možnost podívat se i v Karlove 30tce, která byla ustájena na montáži EQ6. EQ6 je astronomická montáž, co sama sleduje denní pohyb hvězd, čímž velmi usnadňuje pozorování. Vic se věnoval pozorování oblohy svým megabinarem a ve chvílích, kdy odběhl od svého dalekohledu, jsem zaujal jeho místo a mohl tak v tichosti obdivovat nejen nádherné otevřené hvězdokupy ve Velkém psu, ale hlavně kouzlo pohledu do vesmíru, které dokáže zprostředkovat tento přístroj. Z objektů sluneční soustavy mně zaujal Saturn, v Karlově dalekohledu s dobře patrným Cassiniho dělením v prstenci. A potom už vycházející Měsíc. Měsíc sice nebývá mezi astronomy příliš vítaným hostem, nicméně okamžik, kdy vchází na oblohu, kdy se prodírá skrze vzdálený les a jeho okraj plný kráterů chvílema plave a chvílema ve vlnící se atmosféře jak plameny hoří, je takovým silným zážitkem, že ho rád doporučím všem, kdo toto ještě neznají.

Východ Měsíce pak ukončil naše jarní pozorování. Dávno před tím Cassi vyfotil podvečerní snímky oblohy s Venuší, dofotil i panoramata Mříčné a vyfotil i našeho hostitele Karla Bůnu, kterak ve stoje vysává z okuláru svého dalekohledu světlo z objeků vzdálených desítky milionů světelných let:

A touto Cassiho fotografií bych chtěl Karlovi poděkovat za pozvání, pizzu, krasný podvečer a především milou společnost. Díky, Karl.

Ladin a spol.

Opět na začátku měsíce tu pro vás máme mapku se zajímavými úkazy a na druhé straně nějaké překvapení. Venuše je v Plejádách, Saturn bude 15. dubna v opozici. Merkur bude vidět na ranní obloze. 22. dubna máme poměrně výhodné maximum meteorického roje Lyrid. Je to kolem novu a navíc má být maximum v době, kdy je radiant, tedy souhvězdí Lyry docela vysoko nad obzorem. Koncem měsíce ještě stihneme mladý Měsíc.

A ono slibované překvapení? Přehled úhlové velikosti a fází planet, pozvánka na Astronomický tábor, Lyridy a rozlučku s kometou Garradd.

Mapku můžete stahovat ve formátu PDF.

Pro Českou astronomickou společnost připravuje za Klub astronomů Liberecka Aleš Majer.

V pátek 13. 4. od 17 hodin proběhne přednáška Dr. Jiřího Grygara na téma Okna vesmíru dokořán po třiceti letech.. Upozorňujeme všechny zájemce, že vstupenky jsou v prodeji v Eurocentru.

Plakát lze stáhnout v PDF a vytisknout.

Předseda Klubu astronomů Liberecka – pobočky České astronomické společnosti, se kterým Astronomický ústav AV ČR spolupracuje v Jizerské oblasti tmavé oblohy, pořídil dne 25. března 2012 přenosným refraktorem Astronomického ústavu AV ČR s parametry 120/1000 na
montáži EQ6 ve zvětšení 320x tuto kresbu Marsu. Je na ní dobře vidět severní polární čepička Marsu.

Planeta Mars se nyní nachází na obloze v souhvězdí Lva, tzn., že vychází večer a je velmi nápadným objektem noční oblohy, protože upoutá nejen svojí jasností, ale i výraznou oranžovou barvou.

Kromě Marsu jsou zvečera nad západním obzorem velmi dobře viditelné planety Jupiter a především Venuše a nad východním obzorem v souhvězdí Panny najdete Saturn. V jednu chvíli tak můžeme spatřit pouhýma očima čtyři planety Sluneční soustavy.

Převzato ze stránek Astronomického ústavu.

Vydařené počasí, pěkná přednáška o zajímavých otázkách z astronomie a kosmonautiky (tentokrát připravená žákem 8. třídy Láďou Mockem) a nakonec výborné pozorování díky spolupráci členů Klubu astronomů Liberecka. Tak to byl dnešní večer na ZŠ Rýnovice v Jablonci nad Nisou.

Přednáška v prostorách školy. Pozorování na dvoře – refraktor 120/1000 na paralaktice dovezl Aleš, reflektor 150/1200 přidal Láďa a SCT 6″ přivezl Honza až z Liberce.

Fotografie Aleše Majera:

Děkujeme všem zúčastněným a věříme, že se nám povede ještě mnoho podobně povedených akcí.

Fotografie Martina Gembece

Fotografie Honzy Píchy:

Martin Gembec

Rok se sešel s rokem a byl tu opět březnový nov, tedy ten správný čas na shlédnutí maxima objektů z Messierova katalogu během jediné noci.

Počasí už déle než týden přálo, tak šlo jen o to vybrat správný termín, neboť o místu pozorování – Jizerce – nebylo pochyb. Noc z pátka 23. 3. na sobotu 24. 3. 2012 se zdála být vhodná, i když ne všem členům Klubu astronomů Liberecka vyhovovala.

Celý článek »

Opět po roce se koná v Jablonci nad Nisou veletrh cestovního ruchu na němž se prezentuje také Jizerská oblast tmavé oblohy. K dispozici jsou dalekohledy na pozorování Slunce v čáře H-alfa i ve viditelném světle. Přijďte se podívat na stánek i na sluníčko.

Akce trvá ve čtvrtek a v pátek cca od 9 do 17h v Jablonci n. N. v Eurocentru. V sobotu jen do 11 h.