Od posledního Astronomického setkání v Klubu Na Rampě uběhlo neuvěřitelných osm měsíců, protože další jarní setkání přerušila koronavirová opatření. Rozhodli jsme se i přesto, že v pondělí začal nouzový stav, setkání uskutečnit. Na Rampě naštěstí funguje bar, takže jsme mohli sedět u stolů jako v restauraci, což je ostatně na Astrosetkáních to nejlepší.
Pár hodin před začátkem platnosti restrikcí ohledně shromažďování osob ve vnitřních i venkovních prostorách, využilo na dvě desítky zájemců krásného nedělního, téměř letního počasí a dorazilo na turnovskou hvězdárnu. Tradiční akce první neděli v měsíci se tentokrát opravdu vydařila. Zatímco jsme se probouzeli do deštivého rána, předpověď vyšla do puntíku přesně – kolem poledne fronta odešla a vyjasnilo se.
Noc z pátka na sobotu slibovala pěkné vesmírné divadlo – Měsíc krátce po úplňku zvaném Harvest Moon se dostal do konjunkce s Marsem. Před půlnocí se obloha relativně vyčistila od oblačnosti, a tak bylo možné úkaz nerušeně sledovat. Pěkný při pohledu pouhým okem, ale ještě hezčí v triedru Kowa 8×30 se zorným polem 7,5°. Pořídil jsem i dokumentační snímek aparátem položeným na parapetu okna.
Září končí poměrně nepěkným a chladným povětřím, ale věříme, že říjen se pěkně vybarví a bude dost večerů k pozorování planet a dalších objektů noční oblohy. Pořád se můžeme kochat Jupiterem a Saturnem a Mars, ten bude už 13. 10. v opozici se Sluncem. Jeho úhový průměr je tedy poměrně velký, zároveň je po půlnoci opravdu hodně vysoko a navíc na jeho povrchu nejsou prachové bouře. Ideální kombinace k jeho pozorování. Venuše bude 3. října nad ránem velmi blízko hvězdě Regulus ve Lvu (cca 10′). Víte, co se stalo ve stejný den v roce 2012? Nepochybně to souvisí s tím, že tehdy nastal přechod Venuše přes Slunce a letos se obě tělesa jen těsně minula. Kolem 21. října má letos vynikající podmínky pozorovatelnosti meteorický roj Orionid. Měsíc totiž bude poblíž novu. Nejvíce meteorů bude padat nad ránem, kdy je radiant roje nejvýše. Mapku od Aleše Majera v PDF nabízíme zde.
Po přechodu fronty a několika dnech sychravého, deštivého a studeného – prostě typicky podzimního počasí, se v neděli v noci vyjasnilo. Vyrazil jsem opět do Turnova na hvězdárnu (než nám zavedou zákaz vycházení z domovů…) v očekávání dalších zážitků s Marsem. Pohled na scintilující hvězdy však nevěstil nic dobrého – dokonce i Deneb, téměř v zenitu, blikal jako policejní majáček. Pohled do dalekohledu obavy potvrdil.
Původní záměr vyrazit se s dobsonem podívat letos poprvé (a možná naposledy) do lomu Stanislaw, vzal za své, když se Slunce klonilo k západu a již od výšky 10° nad obzorem se na něj dalo koukat bez filtru – bylo sice krásně oranžové, ale o průzračnosti atmosféry to nevypovídalo nic dobrého… Dávalo to však naději na dobrý seeing, vyrazil jsem tedy na hvězdárnu do Turnova s plánem pozorovat planety.
Minulý týden nás zasáhla smutná zpráva o úmrtí nestora české a vlastně i světové astronomie Luboše Perka, tak jsme si s Ladinem říkali, že by to chtělo mu nějakým způsobem vzdát hold. Když se řekne Perek, hned si jistě každý vybaví kromě ondřejovského dvoumetru i katalog planetárních mlhovin, který docent Perek sestavil spolu s Lubošem Kohoutkem. Zrodil se tedy nápad, pozorovat při nejbližší příležitosti co nejvíce PéKáček, tedy planetárních mlhovin s označením PK. Ideálně pak dosáhnout počtu 101, které odpovídá počtu let, kterých se legenda dožila.
U příležitosti jubilejního dvoustého letošního pozorování vydávám zářijové okénko s poctivou dvacítkou komet. Jestli očekáváte duchařinky nejvyššího kalibru, tak jste na správné stopě. Pokud byste chtěli vidět hezkou jasnou kometu, tak vás tentokrát asi zklamu. Prostě nejsou. Pojďme se tedy podívat, co nám jasné noci kolem novu mohou vůbec nabídnout.