Kometární okénko – jaro 2018
Ačkoliv březen i duben přinesly dostatek jasných nocí, žádná z nich nebyla tak výjimečná, aby stála za zaznamenání. Z pohledu pozorovatele komet jsou pak jarní měsíce spíše chudším obdobím. Kromě čtyřech jasnějších PanSTARRSek toho moc k vidění totiž není.
Ale zatímco v březnu šlo zvečera ještě ulovit nízko nad západem komety 185P/Petriew s C/2017 K6 (Jacques) a podařilo se mi spatřit i obtížnou C/2017 T3 (ATLAS) nedaleko galaxie v Andromedě, v dubnu již po nich bylo veta a hlavně nic nového nepřibylo.
Dobře viditelná zůstává tak jen výše zmíněná čtveřice komet s jasností mezi 11 a 13 mag. Jde o C/2016 R2 (PanSTARRS) putující Perseem, která je ale taková nanicovatá, neboť je dosti difúzní a v bohatém poli hvězd Mléčné dráhy se celkem ztrácí. Lépe viditelná je proto C/2016 N6 (PanSTARRS) točící se kolem Polárky na severní obloze. Tam může být problém s nalezením vzhledem k málo jasným hvězdám pro starhopping, ale odměnou bude pěkně jasná, relativně kondenzovaná malá kometka. Podobně hezká bude i C/2015 O1 (PanSTARRS) z Pastýře, jen je o něco málo slabší.
Nad ránem se k této trojici připojuje ještě C/2016 M1 (PanSTARRS). Je z nich asi nejjasnější, ale to neznamená, že je nejsnadnější. Nachází se v souhvězdí Orla a je docela rozplizlá.
Výhled do dalších měsíců je ale celkem optimistický. Blíží se několik nadějných periodických vlasatic. Zmínil bych minimálně 21P/Giacobini-Zinner, 48P/Johnson, 37P/Forbes a 66P/du Toit, z nichž ta první by mohla být v létě pěkná binokulární kometka. A všichni se určitě těšíme na závěr roku, kdy se navrátí famózní 46P/Wirtanen.
Vic KaL ◊!