Astronomické události

Máme pro vás další Alešovu PDF mapku. Měsíc je začátkem října vidět v druhé polovině noci a ráno. V novu bude již 9. října. V noci na 6. října bude poblíž Regula ve Lvu. 11. října se přiblíží večer Jupiteru, 14. a 15. října bude poblíž Saturnu a 18. října bude v konjunkci s Marsem. Kolem 21. října nastane maximum Orionid, letos však silně rušených Měsícem kolem úplňku. 24. října nastává opozice Uranu, který je tedy vidět téměř celou noc a to i pouhým okem (na tmavé obloze). Konjunkce Venuše nastává 26. 10. a nyní je vidět jen ve dne, kdy je nejvýše nad obzorem, ale její srpek je zatím nepřehlédnutelný. Postupně se však dostane úhlově blíže Slunci, tak pozor při koukání na odstínění jeho přímého světla. Planety Mars a Saturn zůstanou dobře viditelné ve večerních hodinách. 28. října se zbavíme letního času, uvidíme, jestli naposledy. V prvních dvou dekádách října je ještě dobré si prohlédnout komety na ranní obloze. 21P už pomalu zmizí, ale nyní je v Jednorožci a sleze do Velkého psa. Kometa 38P prochází z Oriona do Blíženců a mapku k jejímu hledání najdeme na druhé straně letáčku. 

Měl to být Tip na páteční pozorování, ale už teď je podle předpovědního modelu UM nadmíru jisté, že hezké počasí do té doby nevydrží, takže to bude spíš jen takový malý návod. Po úspěšných pozorováních zákrytů hvězd Měsícem měla přijít třešnička na dortu v podobě zákrytu tečného. Přecházející fronta ale vše zhatí… Nicméně alespoň si ukážeme, o co se jedná.

(Pokračování textu…)

Přišlo babí léto a s ním i jasné počasí. Měsíc pomalu dorůstá do první čtvrti, takže dominuje večerní obloze. Neznamená to ale, že by se nedalo nic pozorovat. Právě náš věrný souputník bude po několik následujících večerů hlavním aktérem nebeského představení, když postupně na své pouti oblohou zakryje svojí neosvětlenou částí několik jasnějších hvězd.

(Pokračování textu…)

Kdesi hluboko v podvědomí, překryta vrstvami a změtí vzpomínek, nekonečně daleko od překotného toku myšlenek dneška, leží ve mě, a veřím, že i v mnohých z Vás, náklonnost k vysokým horám. K horám takovým, jenž v dávných dobách nebylo možné překročit a k jejichž věčně zasněženým hřebenům se vzhlíželo s pokorou, úctou a respektem. Kdysi jsem v nich často pobýval… Léta plynula a navštěv na škodu ubylo. Roky jsem v horách nebyl, ale ten protiřečící se pocit klidu a ohromení vytanutého ze shlédnutí díla prostoru, země, světla a času, ten, jenž jsem si jako svědek odnášel vyrytý ve svém srdci při sestupu z jejích strání dolů, ten ve mně zůstal…

Vzdálená Edelweissspitze je hranicí dvou odlišných světů. Hranicí, kde kámen opírá se o nebeskou klenbu. O tu, ze které ve dne naše Slunce bíle rozzáří věčně zasněžené hřebeny Vysokých Taur. V noci, poté, jasné paprsky vystřídá stříbrná slabá zář prastarého světla z miliard nepředstavitelně dalekých hvězd. To světlo stále ještě svítí na nedotčeném černém sametu noční tmy v prapůvodní kráse. Svítilo tak mnohem dřív, než se objevili první lidé, a bude svítit i poté, co zmizi poslední. Ty hvězdy svítí právě teď i proto, abychom znovu a znovu přicházeli a byli diváky v jejich tichém jevišti věčnosti.

(Pokračování textu…)

Nihil novi sub sole, tedy přesněji nic nového u Slunce aspoň z pohledu těles kometárního charakteru oproti minulému měsíci. V září můžeme na obloze pozorovat víceméně stejné kousky co v srpnu, jen některé trochu zjasnily a s jinými se loučíme. Na dobré obloze, jakou jsme měli o uplynulém novu v Alpách, lze nyní spatřit v malých přístrojích s aperturou do půl metru celkem 14 vlasatic.

(Pokračování textu…)

Dnes v noci (9. / 10. 9. 2018) se bude kometa 21P/Giacobini-Zinner promítat v souhvězdí Vozky nedaleko krásných otevřených hvězdokup M 36, M 37 a M 38. Malým dalekohledem s dostatečně širokým zorným polem (např. triedr 7×50 s FOV 7,5°) můžeme shlédnout všechny objekty naráz. Ideální doba k pozorování je nad ránem, kdy Vozka vystoupá vysoko nad východní obzor. V triedru nebo malém dalekohledu vypadá kometa jako jasný mlhavý flíček mezi hvězdami, ve větších přístrojích pak spatříme i eliptický tvar komy a náznak krátkého ohonu.

(Pokračování textu…)

Psal se únor roku 1901 a v souhvězdí Persea se znenadání objevila nová hvězda, která záhy svou jasností zastínila všechny ostatní. Dostala označení Nova Persei 1901 a dotáhla to nakonec až 0,2 mag, takže mohla soupeřit s Capellou či Vegou. Časem opět zeslábla a v současnosti se její jasnost pohybuje běžně kolem 13 mag. Dnes je známá spíše jako GK Persei, ale chová se stále velmi zajímavě, když jednou za pár let se na chvíli probudí a o několik magnitud zjasní. Ta chvíle nastala právě teď.

(Pokračování textu…)

Konečně se vyjasnilo a my zas můžeme na noční obloze pozorovat všelijaké vesmírné objekty. Můžeme ale na nebi klidně pozorovat i objekty defacto pozemské. Třeba americký armádní miniraketoplán X-37B. Vypuštěn byl už před bez mála rokem (7. 9. 2017) jako pátý zkušební let (OTV 5) a nyní nám shodou okolností pravidelně každých 92 minut sviští 400 km nad hlavami.

(Pokračování textu…)