Kometární okénko – červenec 2026
Měsíc utekl jako voda, červencový nov je tu, tak šup, šup, pojďme se podívat, co nás na kometárním nebi o prázdninách čeká. Zvečera nám Slunce pár kometek požralo, nad ránem ale zase jiné vyplivlo. Nudit se tak snad nebudeme.
Nejjasnější kometou a tudíž Miss července se stává 10P/Tempel. Je opravdu výrazná, při jasnosti kolem 9 mag na ni stačí i triedr, sám ale doporučuji větší kalibr. Pak hezky vynikne difúzní koma a jasné jadérko. Škoda jen, že rychle klesá do nízkých deklinací.
Dál už to je slabší. Zde si už s trpasličími dalekohlídky moc nevystačíme. Čím větší kanón vezmeme, tím více toho uvidíme. Následující přehled předpokládá alespoň BPD, tedy Běžný Půlmetrový Dalekohled pod slušnější oblohou.
Spolu s jarním souhvězdím Lva nám z oblohy ve večerním soumraku zmizely C/2022 QE78 (ATLAS) a krátkoperiodické 63P/Wild s 29P/Schwassmann-Wachmann. Zbývají nám tam pak v Hadonoši C/2023 R1 (PanSTARRS) a 235P/LINEAR, případně v sousedním Herkulu ještě C/2021 G2 (ATLAS). Všechny už bohužel slábnou, nejlépe viditelná zůstává první jmenovaná, ta má kolem 13,5 mag, zbylé dvě už spadly pod 15 mag, s těmi se už můžeme rozloučit.
Krátce po půlnoci nám kulminují další krásky plavovlásky, které naopak vesele nabírají na síle. Zmínil bych zejména novinky v podání rychle zjasňující 169P/NEAT v Herkulu (15,5 mag), nezvykle na severu viditelnou C/2026 A2 (Bok) v Malém medvědu (16 mag) nebo naopak nízko z Kozoroha do Střelce přecházející C/2025 M2 (PanSTARRS), co ze současných 16 mag to za rok vytáhne na 13. hvězdnou velikost. S touto trojicí tak nemusíme vůbec spěchat.
Kde je potřeba neotálet, je ranní obloha. Před východem slunce se nám nakupilo hned několik vlasatic, které díky nízké výšce nad obzorem a brzkému svítání patří spíše do kategorie duchařin, kde větší aperturu rozhodně oceníte.
Nejdříve vychází teprv nedávno znovuobjevená P/2021 N1 (ZTF), známá též jako P/2026 M1 (ZTF), která zatím čeká na definitivní označení 5xxP/ZTF. Je slabší, než se čekalo a půjde to s ní rychle z kopce. Tento nov je proto jediná a při tomto návratu zřejmě i poslední šance ji ulovit. Při současných skoro 16 mag to je oříšek i pro 22″, jak jsem zjistil.
Nedaleko od ní také v Beranu najdeme zjasňující patnáctimagnitudovou 260P/McNaught. Tu jsme měli možnost pozorovat už v letech 2012 a 2019, takže to není žádná novinka. Při současném přiblížení ke Slunci vyšplhá na podzim na 13 mag. Proto ještě klidně počká.
Nepočká ale její sestřička 220P/McNaught. Ta se vyskytuje poblíž v sousedních Rybách a slábne opravdu rychle. Nyní má kolem 14 mag a den za dnem se to zhoršuje. Není na co čekat.
Slábne nám i 88P/Howell, poslední z této ranní krátkoperiodické čtveřice. Je sice z nich nejjasnější (12,5 mag), nachází se ale na obloze také nejníž. Patří proto také zatím do kategorie duchařin, protože ale ztrácí lesk celkem pomalu, bude šance ji spatřit ještě i o příštím novu, nebo i nyní, ale ideálně z nižších zeměpisných šířek.
Aby byl červencový kometární výčet úplný, musím zmínit ještě dva patnáctimagnitudové kousky skrývající se v bohatém poli Mléčné dráhy v Labuti. Doposud snadná C/2024 J3 (ATLAS) ztratila výraznou centrální kondenzaci, takže už tak snadná není. Lépe se nyní jeví C/2024 R4 (PanSTARRS), která má dobře našlápnuto, aby to v příštím roce vytáhla ještě o pár magnitud výš.
A to je vše. BPDisti můžou mít žně už nyní, ostatní si na jasné kometky asi ještě počkají. Podzim v tomto směru vypadá doclela nadějně…
A co vy? Podařilo se zalogovat něco nového? Využíváte pomalu se natahující stále teplé jasné noci k pozorování? Podělte se v komentářích. A za měsíc zase na kometovanou!
Vic KaL ◊!