Letošní Perseidy jsou za dveřmi. S velkým napětím čekáme, jaké bude počasí a zda se nevyplní zvěsti o mimořádně vysokém maximu, čítajícím 100 až 200 meteorů za hodinu. Mezitím jsme ještě využili poslední noc před příchodem dešťů a vrhli se na další lov meteorů. Vizuálně to ještě bylo slabé, ale pár jasných kousků spadlo a tak jsme se měli čím těšit.
Pěkná průzračná obloha vylákala pozorovatele z blízkého i vzdálenějšího okolí na Kopaninu. Vic se zaměřil na slabší komety a další objekty temného nebe, Ladis to pojal vyloženě jako výzvu k vyhledání velmi slabých zajímavých objektů a MaG si z toho udělal takovou foto a triedrovou seanci s cílem zachytit hlavně nějaké meteory.
Pěkný meteor z roje Perseid se podařilo zachytit v 0:24 SELČ (7.8.2016). Zde je výřez z níže uvedené fotografie. Canon 30Dmod, objektiv Canon 17-85 mm (ohnisko 20 mm, clona 4, exp. 30 s, ISO 1600).
Srpen začíná Měsícem v novu, což je výzva pozorovatelům deep-sky, stejně jako obdivovatelům meteorického roje Perseid. Maximum roje nastává 12. srpna. V druhé polovině noci bude možné pozorovat na bezměsíčné obloze. Možná se dočkáme i více meteorů, než obvykle. Na večerní obloze jsou hned po západu Slunce pozorovatelné všechny jasné planety. Nejblíže Slunci je Venuše, která mine 5. srpna Regula ve Lvu. Kousek dál je Merkur a nejlépe je večer vidět trojice Jupiter, Mars a Saturn. V druhé polovině noci jsou viditelné planety Neptun a Uran. 19. srpna nám Měsíc nabídne zákryt relativně jasné hvězdy fí Aqr (4,2 mag). Nevýhodou je, že Měsíc bude v úplňku. Hvězda se skryje na chvíli kolem půlnoci. Na konci srpna nás čeká těsné setkání Venuše a Jupiteru a Mars se zase dostane relativně blízko hvězdě Antares a nad nimi bude ještě Saturn. Všechny konjunkce najdete rozkresleny na druhé straně mapky. Užijte si zbytek léta a na konci nás čeká opět tmavá bezměsíčná obloha. Mapa ke stažení v PDF.
Pozorování blízkého setkání Merkuru a Venuše v létě 2016 nakonec přeje i počasí. Přinášíme první postřehy z jeho pozorování.
MaG: Já jsem to sestavil jen doma na balkóně, ale podívaná to byla exkluzivní. Na Venuši jsem najel pomocí montáže po ustavení na Slunce. Venuše byla okamžitě vidět v okuláru 25 mm na ED80/600. Poté jsem zkoušel i jiná zvětšení. Dobře to vypadalo ještě při 40×, kdy se mi planety vlezly do menšího zorného pole Plosslu. Fotograficky stačilo jen trefit ostření. Vyřešil jsem to sérií expozic z nichž na několika jsou planety ostré.
První ukázka je oříznutý snímek (asi na polovinu), v druhém jsem zvýšil výrazněji kontrast. Je to přes ED v ohnisku 600 mm, ISO 100, 1/2000 s.
Předpovědní modely slibují na sobotu jasné počasí a tak si budeme moci vychutnat konjunkci Venuše s Merkurem. Teoreticky by při dokonalé průzračnosti ovzduší až k obzoru a vyvýšené pozorovatelově poloze s dobrým výhledem k západu mohlo být přiblížení obou planet viditelné večer po západu Slunce i pouhým okem, lepší bude vychutnat si úkaz na denní obloze v dalekohledu, krátce po poledni při kulminaci obou těles. Venuše tou dobou bude téměř 12° od Slunce, tedy dostatečně daleko pro snadné vyhledání. To nám usnadní i malý rozdíl deklinací – necelý 1°. Pokud tedy zrovna nemáme dalekohled na ustavené montáži se systémem GoTo, stačí zvolit okulár s menším zvětšením a zorným polem alespoň 2° a po zaostření na Slunce (pomocí vhodného filtru např. Baader Solar folie) je pootočit v RA o oněch 12° směrem k východu. Venuše by s jasností -3,9 mag měla být na denní obloze v pohodě viditelná ve standardním hledáčku 9×50. (Pokračování textu…)
Mars – při vyslovení jména této poslední terestrické planety se snad každému milovníku astronomie vybaví trocha tajemna. Ne nadarmo je její staročeské jméno Smrtonoš a v astrologii hrála významnou roli. A ještě v polovině minulého století, před začátkem kosmického věku, se seriózně uvažovalo o existenci Marťanů. Sám vzpomínám, jak jsem se naivně pokoušel svými prvními „brýlovými“ dalekohledy zahlédnout na planetě nějaké podrobnosti. To se mi podařilo až v roce 1988 při velké zářijové opozici, kdy Martův kotouček dosáhl téměř 24″ průměru a já měl k dispozici na tehdejší dobu celkem špičkový dalekohled Meopta AD800 (achromatický refraktor 56/800 mm se zvětšením 40× a 80×). Od té doby trvá moje fascinace rudou planetou a při každé výhodnější opozici na ni zaměřuji teleskopy ve snaze zahlédnout něco nového. Letos to byla řada přístrojů od 2″ do 16″ průměru, které jsem na Mars namířil.
Aleš nám vytvořil další pdf mapku, tak se pojďme podívat, co nám červenec chystá. Pozorování bezměsíčné oblohy bude přát hned začátek, kdy je Měsíc v novu a potom především konec července, kdy bude déle noc. Kromě dvou vnitřních planet můžeme během noci pozorovat všechny ostatní planety. Jupiter je vidět hned po západu Slunce a jeho viditelnost končí, Mars a Saturn ještě večer excelují a v druhé polovině noci už tu máme Neptun a Uran. Konec července přeci jen nabídne zajímavý úkaz – přiblížení Merkuru a hvězdy Regulus ze Lva. Úkaz však bude nutné sledovat spíše na denní obloze, nebo kolem západu Slunce. Na druhé straně mapky máme také tip pro pozorování jedné komety, ostatní jsou přeci jen docela slabé. I když je červenec letos skoupý na zajímavé úkazy, užijte si teplé letní noci a přehlídku planet. A třeba vám oblohu zpestří také NLC (viz následující článek).
Letos jsme na tento úkaz museli počkat až do noci z 18. na 19. června. NLC byla vidět večer i nad ránem, jak ostatně dokumentují i snímky Martina Maška z Liberce. Podrobnosti k pozorování oblak uvádíme v článku na astro.cz. Pro úplnost dodejme, že úplně první pozorování přišla 18. 6. ráno z Prahy a Uherského Hradiště.
