Po dlouhé době na obloze opět září nějaká supernova dostupná i běžným smrtelníkům. A protože počasí zatím přeje (aspoň tady u nás za horama), máme tu tip na nejbližší pozorování. Po velkém půstu od loňského jara můžeme spatřit hned dvě jasné supernovy.
A je tu nový rok a s ním i tradiční bilancování minulého období. Jaký tedy byl rok 2019 z pohledu kometární astronomie? Zdá se, že v celku úspěšný. Obavy z nedostatku kometárního materiálu se nakonec nepotvrdily a bylo na na co koukat. Však posuďte sami.
I když trošku s křížkem po funusu, tak přeci jen přinášíme poslední kometární okénko roku 2019. Může za to minulá vskutku nevšední noc, kdy se sešly i u nás podmínky tak, že jsme si chvílemi připadali jak pod alpskou oblohou. Jó, to se pak ty kometky pozorují!
Ačkoliv se toho od minulého měsíce na kometárním nebi moc neudálo, je stále co pozorovat. Jedna kometka nám pořád vesele zjasňuje, ostatní bohužel slábnou nebo mizí z naší oblohy. Jak to tedy na konci roku vypadá?
Ačkoliv předpověď počasí nebyla vůbec příznivá, přeci jen se udělalo v noci z 14. na 15. prosince na některých místech aspoň na chvíli jasno. Byla tak šance spatřit pár meteorů z nejbohatšího roje roku – z Geminid.
Je tu konec listopadu, další novoluní, ale i klasické inverzní počasí. Při pohledu z okna to nevypadá, že by se dalo na nebi kromě nízké oblačnosti něco pozorovat, ale zkušený KaLista dobře ví, že za těchto podmínek se musí za jasnou oblohou cestovat. Z minulých nocích strávených na Šumavě, Frýdlantsku a vrcholcích Krkonoš tu máme tradiční kometární souhrn.
Ještě v létě, když jsem zalogoval svoji 198. kometu, jsem se strachoval, jestli vůbec do konce roku ulovím nějakou další novou, abych dosáhl počtu 200. Na obloze se sice vyskytovaly slabší kousky v teoretickém dosahu 16″ zrcadla, ale podmínky v české kotlině duchaření obláčků 15. nebo 16. hvězdné malosti moc nepřejí. Stačí ale, aby vyšlo počasí, popojede se k jižním sousedům a všecho může být jinak. Po minulé (už desáté) návštěvě Edelweissspitze jsem rázem na čísle 208! Tou poslední spatřenou vlasaticí byla vlastně ta první – první interstelární – kometa 2I/Borisov. Pojďme si to ale projít postupně.
Raději s předstihem publikujeme předpověď viditelnosti dalšího zákrytu hvězdy planetkou.
Ačkoliv je na obloze hvězd opravdu velké množství a asteroidů známe také mnoho tisíců, nebývá úplně časté, že můžeme pozorovat, jak některý z nich nějakou hvězdu zakryje. Je to proto, že většina planetek má příliš malé rozměry, takže k úkazu dochází jen na tenké linii na zemském povrchu. Nyní máme ale štěstí, že planetka s pořadovým číslem 87 a jménem Sylvia schová jednu bezejmenou hvězdičku v souhvězdí Raka.
Máme tu říjnové novoluní a s ním i hezké počasí, které nabádá k nočnímu pozorování. K plejádám zajímavých objektů, co se nám na podzimní obloze nabízí, jistě patří také komety. I na konci desátého letošního měsíce máme co objevovat a obdivovat.