Když jsem minule psal o pohádkové noci, nečekal jsem, že by mohla nastat noc ještě lepší. Ale na to, co jsme s Alešem zažili v Jizerských horách z 21. na 22. října 2012, určitě jen tak nezapomeneme.
Měl to být jen normální výjezd nad inverzní oblačnost za letošními Orionidami, nakonec z toho byla noc plná superlativů.
Do Česka vtrhlo inverzní počasí a tak si na Liberecku připadáme spíše jako na sklonku Babího léta. Jasné dny a noci jsou na horách doprovázeny teplým a suchým počasím. To nás vyprovokovalo k výletu na oblíbené stanoviště v polském lomu. Teplota v průběhu noci klesla od 16 k 9 stupňům a zatímco na počátku se s námi loučila letní souhvězdí, ke konci jsme se oddávali typicky zimní obloze v čele s Orionem. Už samotný úvod pozorování byl úchvatný, neboť zapadající srpek Měsíce byl u obzoru pěkně deformován, což jsem narychlo zachytil, alespoň při ohnisku 85 mm.
Zapadající Měsíc 19. 10. 2012, animaci proklikněte zde.
Když se včera večer o půl jedenácté po přechodu studené fronty znenadání vyjasnilo, neměl jsem připravený žádný pozorovací plán. Po minulých nocích věnovaných například galaxiím v Pegasu, supernově v Pastýři či současným šesti nejjasnějším kometám to chtělo něco neokoukaného. (Pokračování textu…)
Akce s názvem Kulový spodek je obdoba Messierova maratonu s tím rozdílem, že se pozorují pouze kulové hvězdokupy. Cílem je spatřit během jedné noci co nejvíce těchto objektů. Jarní a letní noci jsou pro tuto činnost vhodným obdobím. Spodek v názvu vyjadřuje to, že většina kulovek se nachází velmi nízko nad obzorem v souhvězdích Hadonoše, Štíra a Střelce.
Pozorovatelé s technikou
Rok se sešel s rokem a byl tu opět březnový nov, tedy ten správný čas na shlédnutí maxima objektů z Messierova katalogu během jediné noci.
Počasí už déle než týden přálo, tak šlo jen o to vybrat správný termín, neboť o místu pozorování – Jizerce – nebylo pochyb. Noc z pátka 23. 3. na sobotu 24. 3. 2012 se zdála být vhodná, i když ne všem členům Klubu astronomů Liberecka vyhovovala.
Vyrazil jsem o něco dříve, abych stihnul mladý Měsíc 28 hodin po novu. Už z auta byla vidět tenká mistička nad obzorem. Bohužel stejně tak dobře byl vidět i zákal do 10° nad horizont. Srpeček oblačností prošel bez problémů a zapadl v 19.23 (všechny časy v SEČ).
To už byla připravena technika: binar 125 mm s dvojicí Naglerů T5 16 mm dávající zvětšení 48× a triedr 12×50.
Letošní maratón jsem chtěl pojmout formou rallysprintu, kdy krátké rychlostní zkoušky oddělují delší spojovací úseky. V tomto duchu byla minulá noc na Šumavě s Ladinem a HoPim jakási seznamovací jízda. Tam jsme na průzkumné cestě do Zhůří mimoděk odpozorovali během poloviny noci na 80 „messiérů“.
Shakedown
Testovací zkouškou by se dalo nazvat úvodní zahřívání před ostrým začátkem. Plejády a Jesličky byly vidět pouhým okem, na Velké mlhovině v Orionu pak obvykle zaostřuji optiku. To bylo ještě dosti světlo a hodiny ukazovaly 19.30.
Stav: 4
19.30 – 20.00 RZ1 Soumraková
První a poslední rychlostní zkouška je nejtěžší. Večer ještě za soumraku je potřeba ulovit galaxie M74 a 77, což se mi obvykle nepodařilo. Letos ale štěstí přálo. Galaxie ve Velrybě byla snadnější, neboť má spíše stelární charakter, to její kolegyně z Ryb byl větší oříšek, navzdory tomu, že přesně vím, v jakém místě se nachází. Po usilovném desetiminutovém snažení se podařilo v jejím místě cosi vykoukat. Důkazem viditelnosti byl pohyb objektu spolu s hvězdami při posouvání s dalekohledem.
Mezitím jsem stihnul kouknout na kulovku v Zajíci, což bylo prozřetelné, neboť chvíli poté se začala nořit do oparu. To už ale přijížděli další členové a příznivci KaLu a světly aut zhatili potvrzení viditelnosti M74, protože i ta v zápětí zapadla do balastu nad horizontem, takže ji už nikdo další neviděl. Kolegové stihli alespoň ještě galaxie v Andromedě a Trojúhelníku. Bylo 20.00 a první eRZeta byla za mnou.
Stav: 4+7=11
21.00 RZ2 Zimní otevřenky
Následovala moje nejoblíbenější pasáž. Místo velkého binaru bohatě posloužil malý triedr. Od M52 a 103 v Kasiopeji přes Persea (M111, 34), trojici ve Vozkovi (M36-8), dále k M35, pak až dolů pod Sírius (M41), obloukem přes Lodní záď (M93, 46, 47) zpátky do Jednorožce (M50), Hydry (M48), po M67 v Raku se to dá zvládnout za minutu. K tomu se přidá M1, 78 a 76 a zimní obloha je odbytá.
Stav: 4+7+18=29
22.00 RZ3 Jarní galaxie
Na prohlídku galaxií v Panně je dobré si ji nechat vystoupat výš nad obzor. Do té doby je možnost se věnovat jinému, nemessierovskému pozorování, nebo klábosení s kolegy. Sám jsem pendloval mezi Patisovým 4″ refráčkem a Alešovým 12″ dobsonem. Rovněž jsem triedrem projel padesátku aktuálně viditelných oblíbených asterismů a některé z nich představil neustále žasnoucímu Pavlu Suchanovi. Z pohody mě lehce vytrhl jen Aleš hláškou: „Proč je ten Ethos od bláta?“ To byla zřejmě památka na pozorování na Šumavě z minulé noci, kdy si ho půjčoval Ladin… A nepřiznal se! ☺
Vysoko ve Velké medvědici zářila věrná kometa C/2009 P1 (Garradd). Nejhezčí byla v dobsonu, kdy bylo možné rozeznat náznaky chvostů. Bylo to už moje 70. pozorování této stále jasné vlasatice.
Projetí dvojice „tripletů“ ve Lvu a shluku mlžinek v Panně je opět minutková práce pro velký binar. Přidáme–li mlhavé obláčky v Honicích psech a Velké medvědici, jsme za 5 minut hotovi. Nad obzorem bylo i pár hezkých kulových hvězdokup (M3, 5, 13, 53, 92), tak jsem je rovněž projel. Těsně nad Bukovcem vykukovala ještě M39 v Labuti.
Tady se už projevila únava z minulé probdělé noci i těch předešlých. Desátá jasná noc za posledních deset dní udělá své. Kouknul jsem ještě na Saturn a rozhodl se zalézt do spacáku. Ačkoliv bylo všude kolem plno sněhu a teplota se držela kolem nuly, leželo se příjemně. Poslouchal jsem, co si kolegove (o mě) šuškají, když si mysleli, že spím. Sem tam letěl nějaký meteor, takže celkem idylka.
Stav: 4+7+18+41=70
23.00 RZ4 Mezihra I
Ze spacáku mě vytáhl HoPi, který dorazil později. Měl jsem pro něj nový okulár na otestování. To už ale kluci začínali balit. Podmínky nebyly ideální, tak usoudili, že to nemá cenu. MaG chtěl ještě zkusit zajet do Krkonoš a vylézt na Vrbatku, ale to jsem zavrhl, neboť by byl problém tam dotáhnout techniku.
Kouknul jsem na M68, změřil jas oblohy v zenitu pomocí mého SQM-L (21,45) a když jsem zjistil, že jsem zůstal na Mořině sám, tak jsem začal také balit. Nezamířil jsem však domů, ale dál po silnici na druhý konec Jizerky, k Pešákovně. Tam jsem ani nevybaloval, nastavil budík a v (ne)pohodlí auta usnul.
Stav: 4+7+18+41+1=71
01.00 RZ5 Mezihra II
Kdyby Messier neobjevil M83, mohl bych spát déle. Protože tato galaxie nevystupuje příliš vysoko, je potřeba na ni jít ve správný čas. Během čtvrthodinky jsem vybalil dar přítele Binara, zkoukl kromě zmíněné osmdesáttrojky ještě pelmel v Lyře, Labuti a okolí (M57, 56, 29, 27, 71) a když už byl Hadonoš nad obzorem, projel ještě několik kulovek návdavkem (M10, 12, 14, 107).
Podmínky na obzoru se nelepšily, spíše naopak, ačkoliv v zenitu SQM ukazovalo 21,46. Znovu jsem nastavil budík s tím, že se uvidí…
Stav: 4+7+18+41+1+10=81
04.00 – 04.30 RZ6 Svítání
A vidělo se. Tedy nevidělo. Antares skrz opar sotva prosvítal, po Střelci ani památky, Bukovec byl celý v mlze. Jen severní obzor byl koukatelný, tam ale není nic zajimavého k vidění. Přesto SQM v zenitu ukazovalo stále hezkých 21,44 MSA. Teplota klesla na −3°C, což bylo vidět na omrzlém stativu, který jsem nechával na rozdíl od dalekohledu celou dobou venku.
Situace se po chvíli maličko zlepšila. Dalo se projet kulovky ve Štíru a Hadonoši (M4, 80, 9, 19, 62) a sjet klasicky od M11 po M8. Níž to nešlo.
Rozhodl jsem se někam popojet, i když už času bylo málo. Když jsem měl sbaleno a odmlžoval okno u auta, mlha se rozestoupila. Rychle jsem tedy vše vybalil, ale než jsem to stihl, Střelec opět zmizel. Jen M22 a 28 se na chvilku ukázaly. Po marném pátrání po M6 jsem kouknul na M15, M2 jsem ale už také nezpozoroval.
Na úplné rozednění jsem ani nečekal. Ani ISS v 5.12, která měla být jako bombónek na závěr, mě už nazajímala. V 4.45 jsem to zabalil a odjel poněkud rozladěn s tím, že letos stovku nepřekonám.
Jaké pak bylo překvapení doma, když jsem to spočítal! Rovných 100 a to jsem nemusel započítávat ani M0 pozorovanou zkraje večera.
Stav: 4+7+18+41+1+10+19=100
Cílová rampa
Nakonec tedy zavládla spokojenost. Jubilejní padesáté letošní pozorování se vydařilo. Akce se dá absolvovat, aniž by člověk padal únavou. Stačí půlhodinka po setmění, půlhodinka ráno a půlhodinka někdy mezi, tedy žádný maratón, ale spíš sprint na etapy – rallysprint.
Do příštího roku musím zvážit, zda Jizerka je vhodné stanoviště. Tma je tam sice dostatečná, i když proti minulému roku byla obloha o poznání světlejší, ale ranní pozorování nám už dvakrát zhatil zákal u obzoru. Páteční termín se také neukázal jako příliš vhodný, jezdilo kolem mnoho aut. Každopádně i když to je celkem nuda, klidně si to napřesrok zopakuji znova.
Vic KaL ◊!
—
Díky za pěknou reportáž. Zbytek torza KaLu totiž zbaběle utekl kvůli hrozbě zákalu a jak se ukázalo, tak i mlh. Já skončil v čase 22:30 na čísle 67 a narozdíl od Vica jsem pečlivě vyhledával objekty triedrem a pokud byla možnost snažil jsem se objekty pozorovat i binarem a dobsonem. Takovou rallye, jako Vic si nikdo z nás dovolit nemůže, o roztodivných asterismech ani nemluvě. Na to je prostě potřeba být od začátku roku alespoň 50x pod oblohou :-)
Jak je vidět, není třeba stahovat kalhoty, i když podmínky jsou mizerné. To vše píšu nyní s vědomím, že dnes večer je ideální počasí na Messieérův maratón a já sedím doma nemaje pohybovadlo, které by mně vyvezlo dále za město. Možná se ale v horách během noci zatahne, tak snad nebudu litovat.
Závěrem vás zvu také na prohlídku fotografií Messiérova maratónu 2011, který jsem absolvoval loni a jehož galerii jsem nedávno vložil na web.
Martin
V pořadí 4. astronomický den v Jizerské oblasti tmavé oblohy (JOTO) proběhl 1. října na Stogu Izerském ve spolupráci s polskými astronomy (viz. web GoryIzerskie.pl). Velmi povedenou akci doprovázelo příjemné pozdně letní počasí, krásně stabilní vzduch a naprosto průzračné nebe. Perfektní organizace přilákala nahoru lanovkou davy návštěvníků především z Polska, ale našlo se i několik návštěvníků z Čech. Velkému zájmu se těšily všechny přednášky a především ukázky Slunce a objektů na obzoru i na nebi pomocí naší astrotechniky. Věříme, že díky podobným akcím vstoupí JOTO více do povědomí lidí v obou zemích a snad příště přiláká i více návštěvníků na další akce.
 |
 |
 |
Krásné fotografie dorazily od Martina Maška, takže se o ně musíme podělit. Jak psal, byla to pěkná noc v Hodkovicích a především se bylo na co koukat. Na obloze nám září nejjasnější supernova za posledních 15 let v galaxii M101 a navíc jasnější kometa Garradd prošla kolem seskupení hvězd zvaného Ramínko.
Na prvním obrázku je supernova v poměrně blízké galaxii Větrník v souhvězdí Velké medvědice. Najdeme ji snadno nad ojem Velkého vozu. Supernova už má téměř 10 mag a je tak opravdu možné ji vidět i menšími dalekohledy. Po supernově v M51 je to druhá taková letošní jasnější exploze ve známém Messierově objektu.
Kometa C/2009 P1 (Garradd) právě proletěla kolem seskupení hvězd v souhvězdí Lištičky, které připomíná ramínko na šaty. Krásně kontrastuje také proti oblakům Mléčné dráhy na pozadí.
Amerika a Pelikán jsou známé emisní mlhoviny v blízkosti jasné hvězdy Deneb v souhvězdí Labutě (na snímku velmi jasný objekt vpravo nahoře). Okolo opět oblaka Mléčné dráhy.
Stejně jako předchozí snímky, také tento obrázek galaxie M31 v Andromedě byl pořízen pomocí digitální zrcadlovky Canon 1000D na montáži GSO poháněné motorkem za hvězdami. Vzhledem k nižší kvalitě chodu montáže byly používány pouze minutové expozice, které byly teprve v počítači složeny a upraveny. Jako objektiv posloužil solidní starý Sonnar 180 mm. I levným vybavením lze pořídit pěkné záběry.
Fotil Martin Mašek a sepsal Martin Gembec
Článek Petra Horálka na domovském serveru České astronomické společnosti mně doslova nabudil. Prohrabal jsem disk a zklamaně zjistil, že opravdu nemám fotku trnu štíra z našich končin. No, musel jsem to prostě napravit. On ten pohled na skoro celého štíra prostě i od nás stojí za vidění, když se vyrazí daleko od měst. K tomu jsem si návdavkem přidal ranní planety Venuši a Jupiter..
