Když jsem minule psal o pohádkové noci, nečekal jsem, že by mohla nastat noc ještě lepší. Ale na to, co jsme s Alešem zažili v Jizerských horách z 21. na 22. října 2012, určitě jen tak nezapomeneme.
Měl to být jen normální výjezd nad inverzní oblačnost za letošními Orionidami, nakonec z toho byla noc plná superlativů.
Do Česka vtrhlo inverzní počasí a tak si na Liberecku připadáme spíše jako na sklonku Babího léta. Jasné dny a noci jsou na horách doprovázeny teplým a suchým počasím. To nás vyprovokovalo k výletu na oblíbené stanoviště v polském lomu. Teplota v průběhu noci klesla od 16 k 9 stupňům a zatímco na počátku se s námi loučila letní souhvězdí, ke konci jsme se oddávali typicky zimní obloze v čele s Orionem. Už samotný úvod pozorování byl úchvatný, neboť zapadající srpek Měsíce byl u obzoru pěkně deformován, což jsem narychlo zachytil, alespoň při ohnisku 85 mm.
Zapadající Měsíc 19. 10. 2012, animaci proklikněte zde.
Když se včera večer o půl jedenácté po přechodu studené fronty znenadání vyjasnilo, neměl jsem připravený žádný pozorovací plán. Po minulých nocích věnovaných například galaxiím v Pegasu, supernově v Pastýři či současným šesti nejjasnějším kometám to chtělo něco neokoukaného. (Pokračování textu…)
Akce s názvem Kulový spodek je obdoba Messierova maratonu s tím rozdílem, že se pozorují pouze kulové hvězdokupy. Cílem je spatřit během jedné noci co nejvíce těchto objektů. Jarní a letní noci jsou pro tuto činnost vhodným obdobím. Spodek v názvu vyjadřuje to, že většina kulovek se nachází velmi nízko nad obzorem v souhvězdích Hadonoše, Štíra a Střelce.
Pozorovatelé s technikou
Rok se sešel s rokem a byl tu opět březnový nov, tedy ten správný čas na shlédnutí maxima objektů z Messierova katalogu během jediné noci.
Počasí už déle než týden přálo, tak šlo jen o to vybrat správný termín, neboť o místu pozorování – Jizerce – nebylo pochyb. Noc z pátka 23. 3. na sobotu 24. 3. 2012 se zdála být vhodná, i když ne všem členům Klubu astronomů Liberecka vyhovovala.
V pořadí 4. astronomický den v Jizerské oblasti tmavé oblohy (JOTO) proběhl 1. října na Stogu Izerském ve spolupráci s polskými astronomy (viz. web GoryIzerskie.pl). Velmi povedenou akci doprovázelo příjemné pozdně letní počasí, krásně stabilní vzduch a naprosto průzračné nebe. Perfektní organizace přilákala nahoru lanovkou davy návštěvníků především z Polska, ale našlo se i několik návštěvníků z Čech. Velkému zájmu se těšily všechny přednášky a především ukázky Slunce a objektů na obzoru i na nebi pomocí naší astrotechniky. Věříme, že díky podobným akcím vstoupí JOTO více do povědomí lidí v obou zemích a snad příště přiláká i více návštěvníků na další akce.
 |
 |
 |
Krásné fotografie dorazily od Martina Maška, takže se o ně musíme podělit. Jak psal, byla to pěkná noc v Hodkovicích a především se bylo na co koukat. Na obloze nám září nejjasnější supernova za posledních 15 let v galaxii M101 a navíc jasnější kometa Garradd prošla kolem seskupení hvězd zvaného Ramínko.
Na prvním obrázku je supernova v poměrně blízké galaxii Větrník v souhvězdí Velké medvědice. Najdeme ji snadno nad ojem Velkého vozu. Supernova už má téměř 10 mag a je tak opravdu možné ji vidět i menšími dalekohledy. Po supernově v M51 je to druhá taková letošní jasnější exploze ve známém Messierově objektu.
Kometa C/2009 P1 (Garradd) právě proletěla kolem seskupení hvězd v souhvězdí Lištičky, které připomíná ramínko na šaty. Krásně kontrastuje také proti oblakům Mléčné dráhy na pozadí.
Amerika a Pelikán jsou známé emisní mlhoviny v blízkosti jasné hvězdy Deneb v souhvězdí Labutě (na snímku velmi jasný objekt vpravo nahoře). Okolo opět oblaka Mléčné dráhy.
Stejně jako předchozí snímky, také tento obrázek galaxie M31 v Andromedě byl pořízen pomocí digitální zrcadlovky Canon 1000D na montáži GSO poháněné motorkem za hvězdami. Vzhledem k nižší kvalitě chodu montáže byly používány pouze minutové expozice, které byly teprve v počítači složeny a upraveny. Jako objektiv posloužil solidní starý Sonnar 180 mm. I levným vybavením lze pořídit pěkné záběry.
Fotil Martin Mašek a sepsal Martin Gembec
Článek Petra Horálka na domovském serveru České astronomické společnosti mně doslova nabudil. Prohrabal jsem disk a zklamaně zjistil, že opravdu nemám fotku trnu štíra z našich končin. No, musel jsem to prostě napravit. On ten pohled na skoro celého štíra prostě i od nás stojí za vidění, když se vyrazí daleko od měst. K tomu jsem si návdavkem přidal ranní planety Venuši a Jupiter..
Právě prohlížíte archív Deep-sky.
