Bazar našich akcí
Povídání a reporty z našich minulých akcí
Vzpomínky na Edelweiss+Almberg 2018
Včerejší úplněk a dnešní ošklivé typicky podzimní počasí mě konečně přiměly, abych sepsal pár řádků se zážitky z druhého letošního výletu do Alp na Edelweissspitze spojeného s návštěvou srazu německých astronomů na Almbergu v Bavorském lese. Nebývale přívětivé babí léto nám nabídlo řadu jasných nocí, ale jen dvě – 4. a 5. 10. – z nich měly punc mimořádnosti. Bylo to dáno nejen výtečnou horskou oblohou, ale zejména technikou, která byla k pozorování k dispozici.
Vzpomínky na EWS 2018
Kdesi hluboko v podvědomí, překryta vrstvami a změtí vzpomínek, nekonečně daleko od překotného toku myšlenek dneška, leží ve mě, a veřím, že i v mnohých z Vás, náklonnost k vysokým horám. K horám takovým, jenž v dávných dobách nebylo možné překročit a k jejichž věčně zasněženým hřebenům se vzhlíželo s pokorou, úctou a respektem. Kdysi jsem v nich často pobýval… Léta plynula a navštěv na škodu ubylo. Roky jsem v horách nebyl, ale ten protiřečící se pocit klidu a ohromení vytanutého ze shlédnutí díla prostoru, země, světla a času, ten, jenž jsem si jako svědek odnášel vyrytý ve svém srdci při sestupu z jejích strání dolů, ten ve mně zůstal…
Vzdálená Edelweissspitze je hranicí dvou odlišných světů. Hranicí, kde kámen opírá se o nebeskou klenbu. O tu, ze které ve dne naše Slunce bíle rozzáří věčně zasněžené hřebeny Vysokých Taur. V noci, poté, jasné paprsky vystřídá stříbrná slabá zář prastarého světla z miliard nepředstavitelně dalekých hvězd. To světlo stále ještě svítí na nedotčeném černém sametu noční tmy v prapůvodní kráse. Svítilo tak mnohem dřív, než se objevili první lidé, a bude svítit i poté, co zmizi poslední. Ty hvězdy svítí právě teď i proto, abychom znovu a znovu přicházeli a byli diváky v jejich tichém jevišti věčnosti.
Na obratníku Raka
Bino 15×70 v Egyptě
S druhou polovinou prázdnin přišla také povinnost vyrazit na rodinnou dovolenou. Letos jsem se rozhodl koupit nějaký „last minute“ pár dní před odjezdem a hned po Perseidách někam vyrazit. Ve hře bylo Řecko, Albánie, Baleáry, ale nakonec jsem (ani nevím proč) kývnul na Egypt. Neodradila mě ani vzpomínka na dlouhodobější letní pobyt v Káhiře před deseti lety (teploty kolem 40 °C), naopak jsem se začal celkem těšit na podmořský život korálových útesů Rudého moře i přes nedávný smrtelný útok žraloka na českého turistu. Do příručního zavazadla jsem automaticky přibalil malý triedr Kowa 8×30 s tím, že budu okukovat holky na pláži a možná uvidím i něco na obloze.
Den a noc na Jizerce 2018
Pokusili jsme se navázat na úspěšné akce na Jizerce a v termínu Hvězdičkové noci tak vznikla akce větší, která probíhala 11. srpna 2018 celý den a celou noc. Skvělé zázemí v podobě prostor pro přednášky, včetně občerstvení a techniky, zajistili přátelé z Muzea Jizerských hor.
Přes den se pozorovalo Sunce s protuberancemi, Venuše ve fázi kolem čtvrti a vybrané hvězdy (Arcturus a Mizar). Úspěch sklidily i přednášky, pohádka a rakety všeho druhu pro malé i velké. Hudební skupina Zlatý holky pro tuto akci složila píseň O hvězdičkách. Koncert byl výborným zpestřením podvečerního programu.
Večer se pozorovaly planety Venuše, Jupiter, Saturn a Mars. K tomu mnoho dvojhvězd a deep-sky objektů.
Kořením byly přelety meteorů, které zhusta patřily roji Perseid.
O akci pěkně informoval pan Zdeněk Dam z Genus Plus.
Úplné zatmění Měsíce 27. 7. 2018
Máme za sebou nejdelší úplné zatmění Měsíce v tomto století. Ačkoli počasí nebylo dokonalé, u nás na severu Čech bylo více než shovívavé a tak se pozorovaly planety a zatmělý Měsíc od soumraku až do noci. Hlavními pozorovacími místy pro veřejnost byla Hvězdárna Turnov a Jablonec nad Nisou. Jsme rádi, že jsme se o radost z tohoto úkazu i o krásu planet Sluneční soustavy mohli podělit s mnoha návštěvníky obou pozorovacích stanovišť.
Úplné zatmění Měsíce ve 21:50 SELČ, ohnisko 600 mm
Neobvyklá dohlednost a všechny planety
Začátek července nás zastihl neobvykle chladným počasím. Ve studeném severním proudění se ale nádherně vyčistil vzduch a je extrémní dohlednost. I z obyčejné vyhlídky u Košov jižně od Jablonce nad Nisou jsme z výšky 600 metrů shlédli krajinu do vzdálenosti 100 km s mnoha detaily a nejvzdálenější kopec Hradiště z Doupovských hor u Karlových Varů, který byl vzdálen 152 km, byl ještě dobře viditelný i okem. V takovém počasí nebyl problém spatřit dokonce Merkur v jeho večerní (východní) elongaci. Mnohem lépe je samozřejmě vidět Venuše a o Jupiteru a Saturnu nemluvě. Tyto planety se v relativně klidném vzduchu jevily i v malém historickém dalekohledu moc pěkně. A kdo vydrží i do rána, uvidím kromě Marsu i Neptun a Uran. Jen na tom Marsu kvůli bouři chybí řada detailů.
Kvazistelární nadprůměrná noc
Tlaková výše nad střední Evropou nám přinesla několik pěkných nocí v období dubnového novu. Na horách konečně slezl sníh, takže se může jezdit pozorovat ať už na českou stranu, nebo i za hranice k našim severním sousedům. Po „zahřívací“ noci 17. 4. na Jizerce jsem se rozhodnul tentokrát vyrazit do vyšších poloh do Polska.
4M = Malý městský Messierův maraton
V době kolem březnového novu pravidelně pořádáme tradiční Messierův maraton. Letos se ovšem příroda vyčerpala na přelomu druhého a třetího měsíce, kdy nabídla hned 12 jasných nocí v kuse. Pak předváděla už víceméně jen zatažené nebe. Naděje svitla až nyní v noci z 20. na 21. 3., kdy se udělalo hezky aspoň zvečera a předpověď slibovala snad i jasno nad ránem. A protože soumrak a úsvit zdobí dohromady hned pětice jasných planet, dostal jsem nápad udělat letošní maraton na turnovské hvězdárně. Pro hrálo zázemí, proti horší obloha. Ale proč to nezkusit? Navíc když jsme chtěli ještě i otestovat Pavlův nový dalekohled…