Merkur se ocitá v maximální východní elongaci až 17. 5., ale spatřit ho večer nad severozápadem lze již nyní. Pohled je o to zajímavější, že se nachází ve společnosti další vnitřní planety Venuše, jejíž viditelnost na večerní obloze se bude nyní zlepšovat a pozorovatelná bude až do konce letošního roku. Viditelnost Merkuru při této elongaci končí zhruba 25. května.
Měsíc je 20. dubna v první čtvrti a prochází vysokými oblastmi ekliptiky, což je ideální příležitost k jeho večernímu pozorování. Tím pádem ale nad ránem začne vadit pozorování komet i meteorů z roje Lyrid. Proto jsem se ráno 20. dubna vydal někam, kde by se dalo zkontrolovat stav dvou nejdostupnějších komet a za svítání došlo i na dvě plynné obří planety. Vzal jsem tentokrát newton Orion CT8, abych se mohl na komety i podívat a pak je vyfotit.
Jak už jsem napsal do poznámky v Kometárním okénku, včerejší večer by si z mého pohledu určitě zasloužil zařadit do sekce „mimořádné noci“. Samozřejmě jej nelze srovnávat s podmínkami v Alpách, na Krétě či byť jen na Šumavě, ale to co se mi naskytlo vidět včera večer se v lokálních podmínkách jen tak nestává. Původně jsem vyrazil pouze „zkusit“ novou kometu C/2021 D1 a vzal si 100mm APO binar APM. Bylo jasné, že na kometu asi nedosáhnu, ale šlo spíše o to se „trochu vyvětrat“.
Nejlepší počasí a nejkrásnější zážitek z pozorování nám přinesl večer 19. 12. 2020. Na Frýdlantsku bylo doslova vymeteno a obloha neuvěřitelně průzračná. A planety? Ty se předvedly v plné kráse, protože i obraz byl mnohem klidnější, než o den dříve. Nemohli jsme si zkrátka vybrat lepší večer pro pozorování s kamarády i nadšenci z řad veřejnosti. Opět se potvrdilo, že nebeské úkazy nejsou lhostejné ani hejtmanovi Libereckého kraje Martinu Půtovi, který dorazil s celou rodinou. Poděkování za perfektní organizaci pozorování mnoha dalekohledy patří Hvězdárně Turnov, České astronomické společnosti, Astronomickému ústavu AV ČR a iQLANDII, která navíc vše odvysílala živě na internet (odkaz na hlavní přenos).
Úvodní snímek pořídil Antonín Vřešťál z Turnova, kterému děkuji za pomoc s přenosem a cenné zkušenosti.
Předehra k velké konjunkci – tak by se dalo nazvat večerní pozorování z Frýdlantského výběžku v pátek 18. prosince 2020. Byl to večer s historicky prvním online vysíláním planetária v iQLANDII. A kdo mohl tušit, že to vyjde ne z terasy, pěkně se zázemím a rychlým připojením? Ne bylo to z terénu, za mírného mrazu a přes mobilní internet. I to je malý zázrak. A největší už proto, že tam bylo skoro jasno.
Celou reportáž jsem sepsal zde do PDF dokumentu. Odkazy na online přenosy: první a druhý. Děkuji za shlédnutí a snad někdy u online vysílání zase na viděnou. Martin Gembec
Momentka přímo z akce – montáž s dalekohledy a notebook s kamerkou míří zrovna na Měsíc.
27. 10. 2020 mi Aleš zavolal, že je parádní seeing, ať sjedu kouknout na Mars. Na zahradě měl posazený refraktor o průměru 150 mm s ohniskem 2250. Nejsem zdatný vizualista a tak jsem s potěšením detekoval alespoň polární čepičku a výrazný útvar Sinus Sabaeus. Samozřejmě okolo jsem vnímal další tmavší albeda, jako je Mare Erythraeum v levé části od středu dolů. Na fotce vlevo nahoře je zřejmě tmavší Niliacus Lacus a vpravo na okraji zapadá Syrtis Major. Rychle jsem Aleše poprosil zapojit do primárního ohniska kamerku a natočili jsme krátké video, než Mars vlezl do mraků, které se zničeho nic začly tvořit a za pár minut se zatáhlo.
Jelikož je v dnešních dnech Mars v opozici se Sluncem a je pořád relativně blízko Země, musel jsem využit jasné noci, kterou nám konečně po několika předešlých, deštivých dnech příroda nadělila (v dalších dnech to navíc na nějaké hezké počasí také nevypadá, takže potřeba šanci využít byla ještě větší). Stalo se tak v noci ze soboty na neděli. V sobotu večer však padla hustá mlha a nebylo vidět doslova ani na krok. Šel jsem tedy spát s docela smutným výrazem na rtech a jen jsem se modlil, aby mlha v průběhu noci opadla… A stalo se. V neděli ve tři hodiny ráno mi zazvonil budík a já jsem vylétl z postele. Hned jsem vyšel na balkon a viděl vycházet přenádhernou zimní oblohu a pár desítek stupňů na západ už zářil očekávaný Mars.
Vytáhl jsem tedy dalekohled a začal pozorovat. Nejprve jsem musel seřídit svůj nový RDF hledáček, který bych mimochodem neměl bez Aleše Majera, který mi ho doporučil. Následně jsem zamířil na Mars, kde se mi naskytl pohled na velmi světlý kotouček bez výraznějších detailů. Postupem času, jak jsem se na Mars koukal déle, jsem ale začal vidět stále více albedových útvarů. Pustil jsem se tedy do kreslení (Jak nakreslit Mars mi mimochodem ukázal také Aleš Majer na předešlé a asi na dlouhou dobu i poslední akci na hvězdárně v Turnově). No, a pak z toho vzniklo to, co můžete vidět níže… Můj první Mars!
Daniel Kurtin
A je nutno dodat, že na 3″ dalekohled a začínajícího pozorovatele je to velmi slušný výsledek! (Aleš)
Pár hodin před letošní opozicí Marsu se mi tak říkajíc splnil klukovský sen. Chtěl jsem se při této příležitosti soustředit na pozorování dvou oblastí – tou první bylo okolí Solis Lacus a tou druhou Olympus Mons, resp. Nix Olympica, jak je tato struktura nazývána na starších mapách. Zatímco pozorování první z nich letošní opozice nahrává, neboť planeta je k nám přivrácena jižní polokoulí, logicky té druhé, již tolik nakloněna není.