Díky pěknému počasí mohou pozorovatelé sledovat, jak se Venuše postupně přesouvá přes hvězdokupu Plejády, nebo chcete-li Kuřátka v souhvězdí Býka. Když jsem v pátek uklízel disk, shodou okolností jsem narazil na snímek Venuše u Plejád 2. dubna 2004. A tak jsem si řekl, že to musím zopakovat. Bohužel 2. dubna mi nebylo nejlépe a v den největšího přiblížení se zatáhlo, tak jsem vzal zavděk alespoň vyjasněním v sobotu 4. dubna.
Pomalu se blíží období, kdy se na obloze v celé své kráse ukáží velké planety Jupiter, Saturn a Mars. Mars bude mít ve své říjnové opozici dokonce nejlepší pozorovací podmínky za posledních 15 let – bude sice o pár úhlových vteřin menší než při tzv. velké opozici v roce 2018 (kdy byl povrch navíc dlouho zakryt písečnou bouří), ale podstatně výše nad obzorem. Protože letos pojedeme všichni na dovolenou tak maximálně na Mácháč, přemýšlel jsem o pořízení nějakého čistokrevného planetárního kukátka. Díky ochotě Honzy Zahajského jsem si včera ze Supry Praha přivezl na vyzkoušení refraktor SW 150/1200 EvoStar ED OTA a klasický Cassegrain TS-Optics 203/2436. Jasné nebe vydrželo až do noci, tak bych se rád podělil o první dojmy.
Nejen současné pěkné komety nám dělají radost v této podivné době. Leč práce je nyní méně, zbyde čas i na nějaké to „blbnutí“ přes den.
Venuše prošla maximální východní elongací a právě v době dichotomie se dá pozorovat tzv. Schröterův efekt. Zvlášť dobře patrný byl 27. 3., kdy jsem Venuši sledoval v čase horní kulminace 11“ SCT a klidný vzduch (Ant. I- II) dovolil užívat zvětšení 430×-560×. Vizuálně bylo protažení obou cípů oproti terminátoru velmi markantní, pokusil jsem se scénu zachytit i fotograficky tou nejjednodušší metodou – okulárovou projekcí a starým mobilem s ne příliš kvalitním fotoaparátem. Při přeexponování (pravý snímek) tam je náznak protažení růžků trochu vidět.
Opět nabízíme mapku ke stažení. Velký dík patří, jako vždy, Alešovi. Ani tentokrát nemůžeme opomenout Venuši, která je nepřehlédnutelným objektem večer nad západem, navíc kolem 3. dubna prochází Plejádami, tak si pozorování užijte. Ranní svítání nabízí nad jihovýchodem trojici jasných vnějších planet – Mars, Jupiter a Saturn. Pozorovatelé komet mají po delší době opravdu dobrou příležitost pozorovat někteé triedrem, ale na našem webu o nich teď čtete, stejně jako o slabších dost, tak snad jen připomeňme, že ta nejjasnější, C/2019 Y4 (ATLAS) nám trochu zpomaluje ve zjasňování, ale pořád věříme v zajímavou kometku v květnu. Pozice komety jsou vyznačeny na druhé straně mapky spolu s polohami komety C/2017 T2 (PanSTARRS). Měsíc bude 8. dubna v tzv. superúplňku. Připomínáme závěrem, že oblohu „zkrášlují“ také šňůrky teček v podobě družic Starlink, tak se tím nenechte překvapit. Přelety dobře předpovídá i s mapkou, kam se dívat, aplikace Heavens-Above.
Pojedem. Kdoví, kdy to zas půjde. Řekl Roman a vyrazili jsme na Bulovku. Jak prorocká byla jeho slova jsem ještě netušil. Něco na mě pak ale vlezlo a tak jsem zůstal následujících 14 dní doma. Ne kvůli koronaviru, naštěstí. A tak když už je lépe, vrhnul jsem se alespoň na zpracování fotek z 14. března. Byla to tu noc úroda.
Období kolem březnového novu je tradičně více než deset let u nás v KaLu spjato s Messierovým maratónem. Pozorovat (skoro) všechny objekty z katalogu pana Messiera za jednu noc není až zas takový problém. Ale zkusil to někdo projít po číslech, jak jdou za sebou? Tedy začít od Krabí mlhoviny a pokračovat po jedné až po M111?
Ani se nechce věřit, že letos vyšlo počasí právě na období, kdy Měsíc neruší, a navíc hned na pět po sobě jdoucích nocí. Zřejmě tomu podle Murphyho zákonů pomohla rozbitá sekundární zrcátka na Cassiho a mém dobsonu a také poškrábané hlavní zrcadlo Almary po novém pokovu. Každopádně této nezvyklé situace bylo rozhodně nutno nějak využít.
Od chvíle, co jsem na Venuši letos viděl nějaké detaily, mě její pozorování docela baví. Dajíc na doporučení starých mistrů (Antoniadi, Dolfus…), jal jsem se sledovati planetu na denní obloze, kolem vrchní kulminace. Dorazil jsem na turnovskou hvězdárnu ve 14 hod., z programu SkySafari v telefonu zjistil deklinaci i hodinový úhel a pak již nebyl problém pomocí dělených kruhů místního ekvatoreálu Venuši na modré obloze nastavit do hledáčku. Pozoroval jsem 6“ achromátem Lichtenknecker, jehož optika je prvotřídní a při f/15 vykazuje nízkou chromatickou aberaci, srovnatelnou s ED dublety f/7.
Fáze Měsíce pomalu ubývá a hezkých jasných nocí pro změnu postupně přibývá, tak je načase se podívat, co se děje na kometárním nebi, abychom věděli, co můžeme kolem březnového novu (24. 3.) pozorovat. S potěšením mohu konstatovat, že je konečně k mání hned několik jasných kometek. Které to jsou?