Jak už bylo zmíněno v předchozím článku, dnes v noci se prosmýkne kometa C/2016 M1 (PanSTARRS) kolem kulové hvězdokupy M54 ve Střelci. Máme jednu z posledních šancí spatřit tohoto posla z Oortova oblaku, neboť za pár dní nám nadobro zmizí pod obzor na jižní oblohu. Jde v současné době o nejjasnější vlasatici.
Ačkoliv v červnu již u nás nenastává astronomická noc, neznamená to, že by nebyla vůbec tma a astronomové by tloukli špačky. To, že slunce nezapadá více než 18 stupňů pod obzor, by nemělo nikoho odradit od pozorování krás vesmíru. Letní obloha je plná báječných skvostů z hlubin Mléčné dráhy, ale nemusíme chodit ani tak daleko. I v naší Sluneční soustavě je co obdivovat.
Tisková verze mapky na červen je tu. Měsíc v období kolem poslední čtvrti putuje ranní a dopolední oblohou, kde mu dělají společnost i planety Saturn a Mars. Planeta s prstenci však už bude vidět prakticky celou noc, byť velmi nízko nad obzorem, protože 27. června bude v opozici se Sluncem. Mars je zatím spíše objektem ranní oblohy, kdy vystupuje nejvýše, ale s tím, jak se už hodně přiblížil Zemi, začínají být pěkně vidět detaily na jeho povrchu. Večerní obloze vládnou stále Venuše (20. 6. bude v Jesličkách) a nyní už i Jupiter. V polovině června nastává tradiční období pozorování objektů vzdáleného vesmíru, protože Měsíc je v novu, ale tentokrát to bude s pachutí toho, že nenastává úplná tma, astronomická noc. Poté co Měsíc projde první čtvrtí, dostane se opět 23. 6. do konjunkce s Jupiterem a 30. 6. se Saturnem. Červen je také tradičně měsícem výskytu nočních svítících oblak, ta by se nízko nad severem mohla objevit již v první dekádě, stačí to zkoušet asi hodinu po západu Slunce nebo podobně nad ránem.
Měsíc se pomalu blíží do úplňku, ale to neznamená, že by nebylo na obloze co pozorovat. Můžeme obdivovat planety, kterým jasný svit Luny nevadí.
Předpověď počasí na následující dvě noci je celkem příznivá, tak je slušná šance spatřit novou relativně jasnou kometku C/2018 EF9 (Lemmon). Jak už označení napovídá, těleso bylo původně objeveno koncem března jako asteroid a při jasnosti kolem 20 mag se nic výjimečného od něj nečekalo. Začátkem dubna se u něj projevila kometární aktivita, ale stále nic, co by nás mělo příliš vzrušovat. V posledních dnech ovšem kometka nečekaně zjasnila a dostala se do dosahu našich skromných přístrojů.
V noci z pondělí 14. na úterý 15. května jsme měli možnost ulovit další blízkozemák, tentokrát s poněkud záchodovým označením 2010 WC9. Jedná se o zajímavý objekt, který byl záhy po svém odhalení před osmi lety ztracen, aby se nyní znovu objevil a prosvištěl jen v poloviční vzdálenosti mezi Zemí a Měsícem. Kámen o velikosti zhruba 70 metrů a rychlosti 12,8 km/s nás naštěstí netrefil, jinak bychom se možná dočkali něčeho jako před 110 lety v Tungusce.
Květnové noci jsou už krátké a na kometárním nebi se toho moc zatím neděje, ale i tak je, myslím, co obdivovat. Posledních několik nádherných jasných večerů s couvajícím Měsícem k pozorování přímo vybízelo. Nejlepší noc byla nakonec ta na dnešek, kterou jsme strávili na oblíbeném odlehlém místečku v polských Jizerkách.
Každým rokem v době kolem 6. května vrcholí aktiuvita meteorického roje Éta Aquarid. Ačkoliv zdaleka nedosahuje hodinových frekvencí jako populární Geminidy nebo Perseidy, jde o můj nejoblíbenější roj.