Máme tu první letošní příjemné kometární překvapení! Už to znovu vypadalo na celkem suché léto, ale stalo se, co asi nikdo nečekal. Slaboučká kometa 220P/McNaught prodělala nečekaný outburst a zjasnila o ohromujících 10 mag, takže se rázem dostala do čela kometární hitparády a do dosahu obyčejných triedrů.
Na kometárním nebi klid. Tak by se dala charakterizovat květnová obloha z pohledu lovce komet. Proti minulému měsící nedošlo prakticky k žádné významné změně. Některé kometky lehce zjasnily, jiné zase trošku zeslábly. Jen jestli chcete vidět jasnou vlasatici, musíte jinam. Nejlíp na jižní polokouli…
Máme tu Velikonoce, Měsíc pomalu ubývá a jak se zdá, žene se nám sem i hezké počasí. Hlavní kometární událostí dubna byl včerejší průlet komety C/2026 A1 (MAPS) perihelem. Ta bohužel nebezpečný manévr v těsné blízkosti Slunce nepřežila, takže žádná show podobná té od komety C/2011 W3 (Lovejoy) se nekoná. Zklamání to asi bude pro ty, co se chystali za ní vyrazit do jižních krajin, ostatní asi jen zamáčkou slzu. Nu, co se dá dělat? Zbylo nám tu ještě něco dalšího?
Jak byl únor na hezké počasí skoupý, tak nám to březen vynahradil. Dalo se pozorovat každou noc od začátku měsíce, takže prvních 14 dní by bylo úžasných, jen kdyby tam nestrašila orbitální žárovka (a saharký písek). Měsíček ale postupně zháší, takže použitelná noc se každým dnem prodlužuje. Do novu, který nastává 19. 3., je už jen pár dní, tak si pojďme představit březnovou kometární hitparádu.
Typické mizerné zdejší únorové počasí mě donutilo popřemýšlet o zemích, kde vědí, jak vypadá sluníčko, kde se jen nedívají na mraky, zkrátka jsem potřeboval vymyslet, kam vyrazit pozorovat, kde jasná obloha není jen sen. Naštěstí se takové místo našlo na počátku týdne hned u našich jižních sousedů, takže jsem nemusel cestovat nijak daleko. Proto aby mohlo vzniknout toto okénko, vydal jsem se letos poprvé do rakouských Alp. A vyplatilo se.
Navazuji tímto na starší článek věnovaný hledání nejlepšího místa na pozorování v Alpách, který se tehdá setkal s docela slušným ohlasem. Vítěz nakonec vzešel, ale zároveň jsem tam zmínil, že jezdit se do hor dá, jen když není sníh, tedy ve značně limitovaném čase zhruba od června do října. To jsem ještě nevěděl, jak hluboce jsem se mýlil! Ono to není totiž tak úplně pravda. Vezmu to stručně. Vytipoval jsem a projezdil minulý rok v zimním období mnoho zajímavých míst a vyzkoušel pak na vlastní kůži, že zima není důvodem sedět doma za pecí a při tom nadávat na mizerné počasí a že sníh na horách není vůbec nepřekonatelnou překážkou pro kvalitní astronomická pozorování. Chcete vědět, kam se dá zajet s dalekohledem, když je třeba u nás inverze a když je všude jinde bílo? Kde že je nejlepší místo na pozorování během mrazivých nocí? Tak čtěte dál…
Copak o to, zima je to pěkná! Mrzne, až praští, sněhu máme, jako už dlouho nepamatuju, ale pozorovat se v tom prakticky nedá! A jak stará pranostika „V mrazivém lednu, s teleskopem nehnu“ naznačuje, tak jsem toho zatím neměl možnost ani moc napozorovat. Kometární okénko tak vzniká jen na základě tří pozorování od začátku roku, a to ještě pod naší mizernou oblohou.
Uteklo to jako voda. Máme konec roku, můžeme začít bilancovat. Před 12 měsíci touto dobou se nezdálo, že by rok 2025 měl být příliš zajímavý pro kometární entuziasty. Opak se stal ale nakonec pravdou, za což se rozhodně nikdo nezlobil. Původně to vypadalo, že nebudeme mít žádnou pouhým okem viditelnou kometku, nakonec se sešly hned dvě naráz a další k tomu chyběl jen krůček. A že přiletí i mezihvězdná kráska, to bezesporu nikdo nečekal. Rok 2025 tedy bude určitě patřit k těm, na které budeme rádi vzpomínat.