Kometární okénko – červenec 2018

Předpověď počasí na víkend vypadá slibně a fáze Měsíce spěje nezadržitelně do novu, tak bude v následujících nocích ideální příležitost na pozorování nanápadných mlhavých objektů, jako jsou třeba komety. Po slabší první polovině roku se nám začíná blýskat na lepší časy. Tři z posledních čtyřech nocí u nás na severu astronomii přály, tak je zde taková ochutnávka, co je v těchto dnech v dosahu malých přístrojů (tj. s průměrem objektivu do půl metru). Noci jsou sice krátké a stále ještě málo tmavé, čekat ale celý měsíc nemá smysl. O hodně bychom totiž přišli!

Otálet se nevyplatí zejména u první z výčtu osmi červencových komet. Nikdo totiž neví, jak dlouho nám C/2017 S3 (PanSTARRS) vydrží. Po nedávném outburstu, kdy se dostala do dosahu triedrů, se její jasnost stabilizovala víceméně na původních hodnotách, tak je otázka, jaký bude její další vývoj. Je dost pravděpodobné,  že nepřežije průlet perihelem, proto je nyní možná nejvhodnější doba na pozorování. Prochází v těchto dnech souhvězdím Žirafy, tedy zvečera je jen nízko na severní světlé obloze, proto lépe si na ni počíhat nad ránem, kdy vystoupá výš. Vypadá jako relativně velká difúzní kruhová skvrna bez výraznějšího zjasnění do středu. Velký průměr dalekohledu, malé zvětšení a tmavá obloha jsou správné ingredience pro bezproblémové spatření. S jasností kolem 10 mag jde o v současné době jednu z nejlépe pozorovatelných komet naší oblohy.

O prvenství bojuje se stále zjasňující periodickou 21P/Giacobini-Zinner. Ta přešla z Labutě do Cefea a už také prolomila hranici desáté magnitudy. Na rozdíl od předešlé je ale slibně kondenzovaná a má téměř stelární jadérko. Okraje jsou ale difúzní, tak aby vlasatice vynikla v celé své kráse, je opět potřeba tmavé hvězdné pozadí. To může být ale v hustých partiích Mléčné dráhy, kterou stále prochází, trochu problém.

Komplikaci v podobě jasných hvězd v okolí komety nečekejme u C/2017 M4 (ATLAS). Ta má jiný problém. Je o dobré čtyři hvězdné velikosti slabší. Před pár dny se protáhla kolem kulové hvězdokupy M92 v Herkulu, tedy nachází se nyní prakticky v nadhlavníku. To je určitě dobrá zpráva. Je tak relativně snadno bočně vykoukatelná při větším zvětšení (> 200×) třeba v 16″ dobsonu.

K pořádným duchařinám se dostáváme až nyní. Mnohem níž a navíc nad světlým severozápadem se vyskytuje ještě o něco slabší C/2015 O1 (PanSTARRS). Za našich běžných atmosférických podmínek i při použití velkého zvětšení je v 400mm zrcadle na hranici pozorovatelnosti. Odhadl jsem ji na 14,5 mag. Zjevovala se mi jen občas, jako by se za něco styděla. Je tu s námi ale více než rok, tak má už snad nárok na zasloužený odpočinek. Ve svém deníčku jsem napočítal celkem 64 pozorování.

Podobě obtížná, i když papírově jasnější je C/2016 R2 (PanSTARRS). Ta je pozorovatelná bez mála také už jeden rok, ale nyní večer rychle klesá spolu se souhvězdím Rysa k severnímu obzoru, tak bude potřeba najít správný okamžik, kdy je ještě nad obvyklým zákalem a na druhou stranu se už dost setmělo. Správná chvíle je tak kolem půlnoci SELČ, aspoň podle mých záznamů z noci na dnešek.

A tím se pomalu dostáváme k ranní nabídce. Ta není vůbec chudá, problémem je ale rychlé svítání. Bez problémů se dají zvládnou dvě staré periodické kometky s jasnostmi kolem 12 až 13 mag. 37P/Forbes se nachází v Rybách, kdežto 48P/Johnson v sousedním Vodnáři. Ve tři ráno jsou nějakých 30 resp. 20 stupňů nad horizontem, takže pro zkušené oko brnkačka.

To úplně neplatí pro nedávno objevenou C/2018 N1 (NEOWISE). Ta se totiž tou dobou plazí sotva deset stupňů vysoko v souhvězdí Velryby, takže dobrý výhled na jihovýchod je pro úspěšné spatření podmínkou. S jasností kolem 10 až 11 mag vypadá jako snadný cíl, opak jej ale pravdou. Velmi velká difúzní koma je na světlající ranní obloze prakticky neviditelná, vykoukat se tak dá jen nepatrně výraznější centrální část. Škoda že nám rychle zmizí koncem měsíce z oblohy. Protáhne se jen 0,3 AU kolem Země, takže bude po obloze i pěkně pádit. To si ale bohužel užijí jen naši protinožci na jižní polokouli.

A to je vše. Nikdy se ovšem nedá vyloučit, že nám něco předvede nepředvídatelná 29P/Schwassmann-Wachmann, prozatím ale spokojeně dříme. Pokud se někomu z našich končin podaří vizuálně nad ránem ulovit 66P/du Toit, tak dostane medaili. A jestli uvidíte kteroukoliv z uvedených vlasatic, nebojte se pochlubit v komentářích. Kometám zdar!

Vic KaL ◊!

5 komentářů k “Kometární okénko – červenec 2018”

  1. Aleš

    Nejsnáze viditelnou vlasaticí je momentálně bezpochyby 21P/Giacobini-Zinner díky své kondenzaci. Včera kolem půlnoci na rurální obloze (Kopanina, 635 m n. m.) snadno patrná na první pohled ve 120mm APO refraktoru při zv. 32x. Sluší ji však větší zvětšení, kdy ztmavne okolí – hezčí byla při 70x i při 140x. V 16″ dobsonu lze pak tušit i lehce protáhlý tvar komy.

  2. Aleš Majer

    Trochu off topic, ale bez Slunce by nebylo nadhery komet…Kdo mate k dispozici Ha dalekohled, urcite kouknete – jsou tam moc pekne protuberance, velka aktivni oblast uprostred disku a diky vybornemu seeingu opet luxusni spikule…

  3. Aleš Majer

    Prvni koment beru zpet… C/2017 S3 je v dalsim outburstu a snadno viditelna silnejsim triedrem jako slabsi kulova hvezdokupa.

  4. Vic

    Je to tak! Zatímco v noci z pátka na sobotu se jevila C/2017 S3 (PanSTARRS) jen jako nenápadná difúzní skvrnka, co bez znalosti přesné polohy nebylo snadné nalézt, následující noc způsobila po namíření do přibližné pozice komety doslova šok. Krásná jasná kondenzovaná nazelenalá kulička! WOW!

  5. Vic

    Medaile zůstane doma. Dnes nad ránem se mi díky dobré průzračnosti podařilo ulovit 66P, když byla jen 9° nad obzorem. Nakonec to nebylo tak těžké, to C/2018 N1 (NEOWISE) mi dala tentokrát víc zabrat.(v.02.45 SELČ jen 6° nad jihem).