Astronomické události

Všichni asi tuší, že v italských Dolomitech musí být nádherně. A kdo tam byl, tak to i ví. Krásně tam je v létě i zimě. Když vyjde počasí, máte rozhodně o hezkou dovolenou postaráno. Má ale smysl s sebou tahat i dalekohled? Zajímá vás, zda se tam někde dá dobře pozorovat? Čtěte dále…

V severní Itálii je celá řada horských průsmyků s nadmořskou výškou přes 2000 metrů, které jsou snadno dostupné autem. Narozdíl od Rakouska se tam za klikaté silničky nikde neplatí. Protože mělo být kolem srpnového novu v Alpách několik nocí jasných, rozhodl jsem se jižní část Tyrolska trochu blíže prozkoumat. A jelikož mě baví i řídit sportovní vůz po úzkých cestičkách, podnikl jsem takový menší astronomický roadtrip po nejzajímavějších destinacích, které jsem si dopředu v mapách vybral. Tak trochu tímto navazuji na loňský report z alpských průsmyků, který měl docela ohlas.

Protože se mi ale nechtělo jet do Itálie na jeden zátah a ani jsem nevěděl, co mě tam čeká, strávil jsem první noc pro jistotu na oblíbené Edelweißspitze (2572 m). Tam je kvalitní pozorování víceméně zaručeno. Následně stačí přejet přes blízký Hochtor (2504 m) a třeba Staller Sattel (2052 m) a jste v Itálii. Zatímco první průsmyk se dá využít k pozorování zejména pokud je na vrcholcích Taur hodně větrno, druhý už tak vhodný není. Ne ani kvůli tomu, že tam zrovna foukalo, když jsem tam pobýval, ale pro omezený výhled na jih díky alpským velikánům. To je ostatně problém všech průsmyků. Vždy je vidět dobře jen na jeden nebo maximálně dva směry. Ale jinak je tam krásně. Jezera na rakouské i italské straně jsou úžasná.

Přejedete-li přes jinak ne moc zajímavý Furkelpass (1759 m), dostanete se už do Dolomit, kde objevíte velké množství skutečně pěkných míst. Jedním z nejhezčích sedel je jistojistě Valparola (2168 m) s nádherným jezírkem a slušným výhledem k jihu a jihozápadu. Jen by tam nesmělo být tolik lidí a karavanů. To je ostatně další problém všech míst. V sezóně je tam zkrátka přelidněno.

Když budete pokračovat dál na jih přes neméně krásný Passo di Falzarego (2105 m), můžete následně zdolat Passo Pordoi (2239 m) a dál vyjet na Passo Sella (2218 m). Tam se opět nabízí pro astronomy zajímavé místo s čistým výhledem na jih. Bohužel zde kromě čilého provozu dlouho do noci narazíte i na další nešvar – světelné znečištění. Samotný hotel v sedle moc nezáří, ale jeho nasvícení je brutální. Nebo že by chtěli osvěcovat až hory nad ním?

Můžete přejet dál na Passo Gardena (2121 m), kde ale jih zastiňují bezmála třítisícové vrcholy, nebo to vzít na Passo Fedaia (2057 m), kde pro změnu bude vadit samotná Marmolada. Nakonec asi skončíte na pitoreskním Passo di Giau (2236 m), kde je sice také dobrý horizont jen směrem na východ nebo západ, ale pokud vynesete techniku na blízký kopeček Punta di Zonia (2282 m), naskytne se vám dechberoucí panorama.

Vyzkoušel jsem dál i plácek pod Passo Col di Caneva (1842 m) s pěkným výhledem na jihovýchod, abych nakonec našel nejlepší flek na celkem nenápadné silničce Panoramica delle Vette. Tam však brzo zjistíte, že hlavní problém astronomických pozorování v Itálii je… samotná Itálie. Zkrátka města v Pádské nížině svítí natolik, že se to negativně projevuje i na obloze na horách. Hodnoty SQM-L kolem 21,3 MSA nejsou určitě to, za čím byste tam jeli. A to je velká škoda. Jinak by to byla paráda.

Pak už nezbývá než to vzít přes Plöckenpass (1357 m) zpátky do Rakouska a hurá zpět na Großglockner Hochalpenstraße (SQM-L 21,6), kde už ta svítící Itálie na jihu je také patrná, nebo raději na Nockalmstraße (21,7 MSA), kde to ještě zůstává celkem čisté, a tam si opravdu pořádně zapozorovat.

Nechci vás teda odrazovat od cesty na dovolenou do Dolomit, ale užít si hvězdnou oblohu můžete lépe někde k nám mnohem blíž. A jsou i jiné destinace, kam se dá v rozumném čase dojet a je tam také krásně. Což takhle třeba Rumunsko?

Vic KaL ◊!

Vloženo: Čtvrtek, 24 srpna, 2023 , 12:00 , kategorie: Mimořádné noci. Reakce na článek můžete sledovat pomocí RSS 2.0. Both comments and pings are currently closed.