Po včerejším zážitku s pozorováním Merkuru jsem si jist, že i kdyby někdy na podzim přišla pěkná ranní elongace Merkuru, tak tuto večerní to prostě nepřekoná. V příjemný čas jsme se opět sešli na kopci a od 21. do 22. hodiny se podívali nejen na Merkur. Shodou okolností nám zapadal nad Ještědem a pohled na něj a Plejády v jednom zorném poli triedru spolu s hotelem a vysílačem byl moc pěkný.
Očekávané aktivní oblasti, které se nacházely na odvrácené polokouli Slunce, se konečně vrátily a my tak můžeme zkontrolovat, jak to zde vypadá se skvrnami a aktivitou. A Slunce nezklamalo. Objevily se tři větší skvrny ve dvou aktivních oblastech a už jsme se dočkali i silné erupce. Snad ne poslední. Mezitím majitelé h-alfa dalekohledů mohou sledovat množství protuberancí prakticky po celém obvodu slunečního kotouče.
Nastalo období nejlepší viditelnosti planety Merkur v roce 2022. Vypadá jako výrazná hvězdička nízko nad západoseverozápadním obzorem. Každým dnem bude nyní výraznější a snadno okem viditlený, tak si to užívejme. Jeho jasnost bude klesat z asi −1 mag k nulté velikosti, ale ještě na konci dubna bude jasnější 1 mag a navíc vystoupá velmi vysoko. Jeho fáze se bude měnit od skoroúplňku do čtvrti a na začátku května až do srpečku. Těšíme se na vaše fotky a pozorování.
Aleš mě vytáhl nad Alšovice a tak jsme zde 21. ledna společně zkontrolovali nejjasnější komety současné oblohy, tedy 19P/Borrelly a 104P/Kowal na jihozápadě a C/2019 L3 (ATLAS) a 67P/Čurjumov-Gerasimenko nad východem. Používali jsme Somet Binar 25×100 a newton Orion CT8 (20/900) s Paracorrem. Ve dvacítce velmi dobře vynikly obě kometky nad jihozápadem až při zvětšení 125× (při menším 40násobném to nebylo úplně ono, byť byly dobře patrné). V binaru byly všechny docela špatně viditelné a třeba 67P už byla vidět jen bočním pohledem.
Vždycky mě nepřestává fascinovat, kam se posunuly možnosti snímání mobilem. A tak jsem po skončení pozorování Měsíce krátce po první čtvrti (10. 1.) pořídil několik snímků mobilem Xiaomi Mi8 Lite za okulárem Hyperion 8 mm. Ke krajům sice vznikla barevná vada, ale detaily jsou i tak pěkné. Odpovídají zhruba snímkům v primárním ohnisku 30cm dalekohledu na Kleti (f4500mm) na film zrcadlovkou kolem roku 2000. Dnes stačí přiložit mobil za okulár na dalekohledu o průměru i méně než 10 cm (dnes použitý WO FLT98).
Na konci roku 2021 se nám s podařilo dvojí pozorování Slunce. Já jsem použil fólii Baader a teleobjektiv 135 mm. Antonín Vřešťál z Turnova fotil 30. 12. dokonce jen přes mlhu, která filtrovala sluneční světlo tak akorát, že žádný filtr nebyl potřeba.
Slunce přes mlhu 30. 12. 2021. Foto: Tonda Vřešťál
8. prosince se na nás opět usmálo štěstí. Po fantastickém představení 3. prosince u kulové hvězdokupy M3 (viz předchozí Kometární okénko) se kometa dostala na hranici viditelnosti pouhým okem. Při pozorování na Frýdlantsku u Krásného Lesa jsme ji velmi obtížně viděli okem, dobře „ježkovočima“ a moc pěkná byla v triedrech a velkém binaru o průměru 100 mm.
Vážení návštěvníci. Někdy se stane, že příroda je mocnější a i přes velmi dobré modely šíření oblak plazmatu po erupcích se ukázalo, že nás tento z erupce 28. 10. prostě převážně minul. Byla ve hře verze, že letí především jižním směrem a Země bude nad ním, ale nakonec to tak opravdu asi dopadlo. Je na místě se omluvit všem, kdo čekali, že bude vidět polární záře. My se vše alespoň snažili uvést na pravou míru a vysvětlovat lidem, jak si alespoň trochu předpovědět, jestli polární záře bude, už probíhá a podobně. Návod k tomu je právě i v tomto článku. Děkujeme vám, že jste tu s námi byli.
Jenom pro uzavření kauzy polární záře přidáváme obrázek slunečního větru ze sondy ACE. Kýžený oblak hmoty ze Slunce dorazil. Podle Solarham.net 31. 10. v asi 10:15 SEČ. Bohužel rychlost slunečního větru se zvýšila jen na asi 450 km/s, mnohem méně, než se čekalo. Také aktivita geomagnetického pole byla jen krátkodobě na stupni 4 a to se očekával minimálně 7. Můžeme tedy shrnout, že došlo k nejvíce negativnímu scénáři. Oblak dorazil později a navíc nenastaly žádné polární záře zajímavé i pro obyvatele ČR. Nicméně nenechme se odradit, příště to může být lepší. Slunce se dostává k maximu aktivity. V dalších letech proto určitě polární záře viditelné z ČR ještě nastanou.
Na obrázku je záznam slunečního větru na sondě ACE 29. až 31. 10. 2021. V červené linii jsou dobře patrné propady patřící dvěma oblakům plazmatu, které dorazily v noci z 30. na 31. října (Yesterday) a v neděli 31. 10. dopoledne.