Vlahé téměř už letní noci vybízejí k pozorování planetek. V dosahu vetších binokulárů nebo začátečnických dalekohledů je jich fůra. První polovinu minulé noci jsem věnoval právě jim. Vzal jsem binar 58×125, notebook s programem HNSky a vyrazil na kopec. Vytipoval jsem si patnáct jasnějších kousků podél jarní a letní ekliptiky a postupně jeden za druhým odfajfkovával.
Jak už bylo zmíněno v předchozím článku, dnes v noci se prosmýkne kometa C/2016 M1 (PanSTARRS) kolem kulové hvězdokupy M54 ve Střelci. Máme jednu z posledních šancí spatřit tohoto posla z Oortova oblaku, neboť za pár dní nám nadobro zmizí pod obzor na jižní oblohu. Jde v současné době o nejjasnější vlasatici.
Ačkoliv v červnu již u nás nenastává astronomická noc, neznamená to, že by nebyla vůbec tma a astronomové by tloukli špačky. To, že slunce nezapadá více než 18 stupňů pod obzor, by nemělo nikoho odradit od pozorování krás vesmíru. Letní obloha je plná báječných skvostů z hlubin Mléčné dráhy, ale nemusíme chodit ani tak daleko. I v naší Sluneční soustavě je co obdivovat.
Měsíc se pomalu blíží do úplňku, ale to neznamená, že by nebylo na obloze co pozorovat. Můžeme obdivovat planety, kterým jasný svit Luny nevadí.
Předpověď počasí na následující dvě noci je celkem příznivá, tak je slušná šance spatřit novou relativně jasnou kometku C/2018 EF9 (Lemmon). Jak už označení napovídá, těleso bylo původně objeveno koncem března jako asteroid a při jasnosti kolem 20 mag se nic výjimečného od něj nečekalo. Začátkem dubna se u něj projevila kometární aktivita, ale stále nic, co by nás mělo příliš vzrušovat. V posledních dnech ovšem kometka nečekaně zjasnila a dostala se do dosahu našich skromných přístrojů.
V noci z pondělí 14. na úterý 15. května jsme měli možnost ulovit další blízkozemák, tentokrát s poněkud záchodovým označením 2010 WC9. Jedná se o zajímavý objekt, který byl záhy po svém odhalení před osmi lety ztracen, aby se nyní znovu objevil a prosvištěl jen v poloviční vzdálenosti mezi Zemí a Měsícem. Kámen o velikosti zhruba 70 metrů a rychlosti 12,8 km/s nás naštěstí netrefil, jinak bychom se možná dočkali něčeho jako před 110 lety v Tungusce.
Květnové noci jsou už krátké a na kometárním nebi se toho moc zatím neděje, ale i tak je, myslím, co obdivovat. Posledních několik nádherných jasných večerů s couvajícím Měsícem k pozorování přímo vybízelo. Nejlepší noc byla nakonec ta na dnešek, kterou jsme strávili na oblíbeném odlehlém místečku v polských Jizerkách.
Každým rokem v době kolem 6. května vrcholí aktiuvita meteorického roje Éta Aquarid. Ačkoliv zdaleka nedosahuje hodinových frekvencí jako populární Geminidy nebo Perseidy, jde o můj nejoblíbenější roj.