Astronomické události

12. července večer jsme měli možnost pozorovat pěknou konjunkci Měsíce s Venuší. Nedaleko Venuše byl i Mars. Trochu ve stínu události zůstaly některé snímky, které jsem tehdy nestihl prezentovat. Venuši bylo možné pozorovat již přes den, kdy se mi podařilo zachytit její fázi. Měsíc jsem natáčel kamerkou přímo během live přenosu. Nejvíc mě překvapily výrazné antikrepuskulární paprsky. Škoda jen popředí se spalovnou, ale tu už známe i ze snímků NLC od Martina (Cassiho) z Liberce, tak tady ji prostě uvidíte z druhé strany :-) MaG

(Pokračování textu…)

Letošní červenec je měsícem, ve kterém lze v průběhu jedné krátké letní noci spatřit všechny planety Sluneční soustavy. Na večerní obloze je to hlavně jasná Venuše, coby „Večernice“, které sekunduje již nevýrazný Mars. Kolem půlnoci jsou již vysoko nad jihovýchodem planetární obři Jupiter se Saturnem. Druhá polovina noci nabídne pro změnu tuláky na periferii – Uran a Neptun. No a za svítání se na ranní obloze ukáže také Merkur. (Pokračování textu…)

Pozorování tohoto úkazu pro veřejnost jsme na Liberecku rozdělili do dvou míst – na Hvězdárnu Turnov a na parkoviště před libereckou iQLANDII. Větší štěstí na počasí nakonec měla turnovská frakce. Zde jsme s krátkými přestávkami v řádu minut pozorovali od začátku úkazu v 11.42 až do 13.05 kdy nás přicházející bouřka donutila uklidit techniku z terasy a zavřít kupoli. Na zatmění se přišla podívat asi dvacítka zájemců, tak byl čas pořídit i nějaké dokumentační fotografie…

(Pokračování textu…)

Po maximální východní elongaci, která nastala v pondělí, se Merkur opět blíží ke Slunci, jeho jasnost klesá a viditelnost se rychle zhoršuje. Využil jsem jasného středečního večera a vyrazil na hvězdárnu do Turnova. Venuše na soumrakové obloze již svítí nepřehlédnutelně, na Merkur jsem musel zrak trochu namáhat, ale jakmile jsem ho našel, byl vidět bez problémů. Dokumentační snímek jsem pořídil z ruky objektivem 70-200 mm opřeným o zábradlí terasy.

(Pokračování textu…)

Pokud nastane úplněk v době, když je Měsíc v přízemí (v tzv. perigeu), nazýváme jej obvykle „superúplňkem“ a bývá v popředí zájmu médií. Právě tato situace přichází s dubnovým úplňkem – ten nastává 27. 4. v 03.32 UT a nejblíže Zemi se Měsíc ocitá téhož dne v 15.24 UT (357 373 km).  Na zítřejší večer je předpověď počasí nejistá, vyfotografoval jsem tedy doma z okna východ skorosuperúplňku nad černostudničním hřebenem již dnes…

(Pokračování textu…)

„Nejkrásnější, co můžeme prožívat, je tajemno. To je základní pocit, který stojí u kolébky pravého umění a vědy. Komu to není známo, kdo se neumí divit, neumí žasnout, ten je tak říkajíc mrtev a jeho oko je vyhaslé…“

Dovolil jsem si vypůjčit tento citát Alberta Einsteina, protože poměrně přesně vystihuje můj včerejší, řekl bych až duchovní zážitek. Když bylo evidentní, že jasná obloha vydrží minimálně do večera, rozhodl jsem se, že si konečně zkusím pohrát se skládáním fotografií a Měsíc krátce po první čtvrti bude dobrým zdrojem dat pro první pokusy s programy Autostakkert a Registax. Na zahradě jsem postavil EQ6 s SCT C11 ještě za světla, neboť moje letitá zkušenost říká, že nejlepší seeing bývá za soumraku. A nemýlil jsem se.

(Pokračování textu…)

Naskytne-li se příležitost, vždy když terminátor olizuje západní okraj Mare Crisium zkouším, jestli náhodou nezahlédnu legendární O‘Neillův „most“ mezi Promontorium Lavinium a Promontorium Olivium. Včera večer byla situace zcela odlišná. Měsíc se pomalu blíží k úplňku a k prohlížení se nabízela hlavně oblast Sinu Iridium na severní a Mare Humorum s majestátním kráterem Gassendi na jižní polokouli. Za soumraku byla velmi klidná atmosféra, na zahradě postavený refraktor APO 120/900 mm mi díky dobrému seeingu umožňoval ničím nerušený pohled při použití binohlavy a zvětšení 180-240x. Jak se tak kochám nádhernými detaily, narazím v oblasti Lacus Excellentiae na podivný dlouhý štíhlý stín. Směřoval od jakéhosi útvaru mezi krátery Clausius a Drebbel C směrem k dvojici kráterů z nich jeden je Clausius D. Délka stínu dosahovala odhadem cca 40 km a vypadal jako stín opravdu štíhlé a vysoké věže – trochu mi to připomnělo nejvyšší mrakodrap světa – dubajský Burj Khalifa. Začal jsem hledat kus papíru a tužku, že si oblast načrtnu, ale pak jsem si uvědomil, že je 21. století a mám v kapse mobil, tak jsem scénu orientačně zachytil projekcí za okulárem.

(Pokračování textu…)

Když se člověk trochu nudí, vezme za vděk i trochou té „garden astronomy“ a dorůstajícím Měsícem… Po delší době jsem zkusil něco „cvaknout“, tentokrát přes C11 v cassegrainově ohnisku (2800 mm). Celý Měsíc je složený ze dvou single-shot záběrů a zkusil jsem také HDR snímek jižní polokoule s poněkud brutálnějším vytažením barev. Mé zahradní počínání přilákalo i souseda, který se pohledu do okuláru nemohl nabažit…

(Pokračování textu…)