V sobotu 27. srpna 2016 jsme se dočkali opravdu blízkého setkání dvou planet, které jsou obvykle na obloze těmi nejjasnějšími. Již několikátý den bylo zcela jasno a také celkem průzračno, přestože jnak přes den panovaly celkem vysoké teploty kolem 30 stupňů. I tato neobvyklá kombinace však umožnila si konjunkci vychutnat a to od pohledu pouhým okem, až po nejrůznější dalekohledy.
Ano v srpnu 2016 to nebyl problém. Merkur, Venuši a Jupiter jsme mohli nalézt za soumraku nízko nad západem, nad jihem pak Mars se Saturnem, Neptun nad jihovýchodem ve Vodnáři a na východě se nám před půlnocí vynořil také Uran. Pokud chcete mít kompletní sbírku planet sluneční soustavy, tak jak vypadal její výčet ještě před 10 lety a máte alespoň 30cm dalekohled, najdete nad jihem ve Střelci i Pluto. Srpen přinesl také sérii zajímavých vzájemných konjunkcí planet Merkur, Venuše, Mars, Jupiter a Saturn, kdy společně s Měsícem a jasnými hvězdami předváděly spektakulární divadlo. To nejlepší nás ale čeká v sobotu 27. 8., kdy se k sobě nejvíce přiblíží Venuše a Jupiter.
Pozorování konjunkce Merkuru s Regulem z terasy turnovské hvězdárny. Automaticky naváděné dalekohledy jsou ideální k vyhledávání objektů na denní obloze
(Pokračování textu…)
Přestože nám nyní v srpnu připravují planety Merkur, Venuše, Jupiter, Mars a Saturn pěkné divadlo na večerní obloze, pro teleskopické pozorování je vhodný leda tak Saturn, díky ještě relativně slušné výšce nad obzorem. Na planetě samotné toho moc k vidění není, i když pohled na majestátní prstenec se neomrzí snad nikdy. Můžeme však sledovat tanec jeho měsíčků – průměrným 30cm dalekohledem jich za dobrých podmínek spatříme na rozdíl od Jupiteru až sedm.
Konečně přišel srpnový nov a s ním i po dlouhé době toužebně očekávaná astronomická noc. A kupodivu i počasí se rozhodlo spolupracovat, takže noc z 1. na 2. 8. jsme mohli strávit pod parádní oblohou v polských Jizerkách.
Pozorování blízkého setkání Merkuru a Venuše v létě 2016 nakonec přeje i počasí. Přinášíme první postřehy z jeho pozorování.
MaG: Já jsem to sestavil jen doma na balkóně, ale podívaná to byla exkluzivní. Na Venuši jsem najel pomocí montáže po ustavení na Slunce. Venuše byla okamžitě vidět v okuláru 25 mm na ED80/600. Poté jsem zkoušel i jiná zvětšení. Dobře to vypadalo ještě při 40×, kdy se mi planety vlezly do menšího zorného pole Plosslu. Fotograficky stačilo jen trefit ostření. Vyřešil jsem to sérií expozic z nichž na několika jsou planety ostré.
První ukázka je oříznutý snímek (asi na polovinu), v druhém jsem zvýšil výrazněji kontrast. Je to přes ED v ohnisku 600 mm, ISO 100, 1/2000 s.
Předpovědní modely slibují na sobotu jasné počasí a tak si budeme moci vychutnat konjunkci Venuše s Merkurem. Teoreticky by při dokonalé průzračnosti ovzduší až k obzoru a vyvýšené pozorovatelově poloze s dobrým výhledem k západu mohlo být přiblížení obou planet viditelné večer po západu Slunce i pouhým okem, lepší bude vychutnat si úkaz na denní obloze v dalekohledu, krátce po poledni při kulminaci obou těles. Venuše tou dobou bude téměř 12° od Slunce, tedy dostatečně daleko pro snadné vyhledání. To nám usnadní i malý rozdíl deklinací – necelý 1°. Pokud tedy zrovna nemáme dalekohled na ustavené montáži se systémem GoTo, stačí zvolit okulár s menším zvětšením a zorným polem alespoň 2° a po zaostření na Slunce (pomocí vhodného filtru např. Baader Solar folie) je pootočit v RA o oněch 12° směrem k východu. Venuše by s jasností -3,9 mag měla být na denní obloze v pohodě viditelná ve standardním hledáčku 9×50. (Pokračování textu…)
Mars – při vyslovení jména této poslední terestrické planety se snad každému milovníku astronomie vybaví trocha tajemna. Ne nadarmo je její staročeské jméno Smrtonoš a v astrologii hrála významnou roli. A ještě v polovině minulého století, před začátkem kosmického věku, se seriózně uvažovalo o existenci Marťanů. Sám vzpomínám, jak jsem se naivně pokoušel svými prvními „brýlovými“ dalekohledy zahlédnout na planetě nějaké podrobnosti. To se mi podařilo až v roce 1988 při velké zářijové opozici, kdy Martův kotouček dosáhl téměř 24″ průměru a já měl k dispozici na tehdejší dobu celkem špičkový dalekohled Meopta AD800 (achromatický refraktor 56/800 mm se zvětšením 40× a 80×). Od té doby trvá moje fascinace rudou planetou a při každé výhodnější opozici na ni zaměřuji teleskopy ve snaze zahlédnout něco nového. Letos to byla řada přístrojů od 2″ do 16″ průměru, které jsem na Mars namířil.
Naše třetí návštěva v Jičíně se nesla v duchu průzkumu Marsu a dalších objektů Sluneční soustavy. Symbolicky jsme tak oslavili opozici Marsu, která v den návštěvy nastala. Předchozí návštěva proběhla ještě v době před přestavbou hvězdárny na přírodovědné centrum. Dnes jsou zde nádherné vzdělávací prostory a kopule se dočkala mnohem lepšího a praktičtějšího vybavení.
(Pokračování textu…)
