Z poněkud netradičního pozorovacího stanoviště jsem odpozoroval pěknou konjunkci nejjasnějších planet, spolu se zájemci o kosmonautiku a kolegy z hvězdárny ve Valašském Meziříčí. Koná se zde setkání s novinkami v kosmonautice a protože zde byl krásný slunečný den, nebyl problém se v pauze mezi přednáškami podívat nad jihozápadní obzor, kde vzorně nad sebou zářily Venuše s Jupiterem a opodál je výše sledoval slabší Saturn.
O nadcházejícím víkendu budeme mít možnost spatřit konjunkci dvou jasných planet – Venuše a Jupiteru, a to hned zvečera ještě na soumrakové obloze, nízko nad jihozápadem. Protože se blíží adventní čas, nabízí se samozřejmě paralela s tzv. Betlémskou hvězdou. Venuše bude velmi jasným objektem (−3,8 mag), Jupiter bude trochu slabší (−1,8 mag), ale rovněž výrazný a bude se nacházet nad Venuší.
Poměrně nečekaně se objevila na Spaceweather.com předpověď spršky meteorů z jinak ne nijak aktivního roje Alfa Monocerotid. Přes velmi nepříznivé počasí a negativní předpověď, která zrovna nad ránem modelovala i na Frýdlantsku dočasně zataženou oblohu, jsem vyrazil k obci Krásný Les, protože by mi bylo líto to nezkusit, zvláště když se mělo po rozednění zase vyjasnit. Co kdyby to přišlo dřív..
Ve střední Evropě už je jen velmi málo míst, kde se nachází téměř přírodní noční obloha s minimem Majznerova světla (pozn. redakce: slangové označení pro světlo z umělých zdrojů rozptýleného v zemské atmosféře, pojmenováno na počest jistého amatérského světlaře, který tvrdí, že existuje znečištění tmou). Pár dní druhém srpnovém novu vypadala předpověď počasí velmi dobře a tak jsme se 3. září po poledni vydali s Vicem na tradiční výjezd do rakouských Alp, které patří mezi nejtmavší lokality v dostupném okruhu.
Vrchol Edelweissspitze (označen šipkou) s alpskou silnicí
Za dávných časů, které pamatují ti nejstarší z nás, vládla v noci Paní tmy. Po západu Slunce rozšiřovala po kraji svůj temný závoj posetý hvězdami a hvězdičkami. A bylo dobře. Ptáčci v noci spali a ve svých hnízdech se neodvážili ani pípnout. Jeleni v lese spokojeně odpočívali ve svých ložích. Lidé také v noci spali a když museli vyjít ze svých příbytků svítili si na cestu lucernami. Dokonce za ještě starších časů, když městská stráž přistihla někoho bez lucerny nebo pochodně, považovala ho za lapku a podle toho s ním také zacházela.
Byly to dobré časy. Život plynul podle řádu a lidé a vlastně všichni tvorové byli spokojeni a zdraví. Hvězdáři mohli každou noc pozorovat a počítat i ty nejslabší hvězdičky a zkoumat záhady Všehomíra.
Jednou se však na světě objevil černokněžník. Vlastně to nebyl černokněžník, ale byl to světlokněžník. A ten se usadil zprvu v královském městě. A začal své dílo.
Vidíš tu tečku? To je ten Merkur. Počkej, to si musím taky vyfotit!
Mimořádná přízeň počasí přinesla možnost pozorovat Merkur na Slunci, alespoň tedy od Frýdlantu, přes Liberec, Jablonec a Turnov na Jičínsko. Zkrátka většina členů Klubu astronomů Liberecka si pozorování užila a bylo nám potěšením se o úkaz podělit i s dalšími šťastlivci u našich dalekohledů v Turnově a v iQLANDII.
V pondělí odpoledne přejde planeta Merkur přes sluneční disk. V případě viditelnosti Slunce proběhne pozorování z parkoviště liberecké iQLANDIE a od 17 hodin v planetáriu přednáška Přechody Merkuru a Venuše. Přikládáme infografiku k úkazu.
Ještě v létě, když jsem zalogoval svoji 198. kometu, jsem se strachoval, jestli vůbec do konce roku ulovím nějakou další novou, abych dosáhl počtu 200. Na obloze se sice vyskytovaly slabší kousky v teoretickém dosahu 16″ zrcadla, ale podmínky v české kotlině duchaření obláčků 15. nebo 16. hvězdné malosti moc nepřejí. Stačí ale, aby vyšlo počasí, popojede se k jižním sousedům a všecho může být jinak. Po minulé (už desáté) návštěvě Edelweissspitze jsem rázem na čísle 208! Tou poslední spatřenou vlasaticí byla vlastně ta první – první interstelární – kometa 2I/Borisov. Pojďme si to ale projít postupně.