Astronomické události

Po květnovém úplňku a následném období dešťů přichází snad konečně čas vhodný pro pozorování. Na obloze se totiž pořád něco děje a byla by škoda to propásnout. V těchto dnech máme po pár měsících zase možnost pozorovat relativně jasnou supernovu, když došlo k výbuchu bílého trpaslíka (Ia) ve 110 miliónů světelných let vzdálené galaxii NGC 5353 v souhvězdí Honicích psů. Ta je zajímavá hlavně tím, že je součástí populární skupiny Hickson 68.

(Pokračování textu…)

V úterý odpoledne jsme ukazovali Slunce mezi mraky návštěvníkům na boleslavském Majálesu – krásné skvrny i protuberance. Sváteční ráno 8. května přineslo jasnou oblohu, tak jsem využil volna k opětovné obhlídce Slunce. Po otočce se nám na přivrácenou stranu slunečního disku totiž vrátila velká skvrna, která zde přežívá již několik týdnů a na níž jsme již upozorňovali v článku Velká skvrna se světelným mostem. Tentokrát je následována další pěknou skvrnou, která se před pár dny vyloupla zpoza okraje disku.

(Pokračování textu…)

Dlouho jsem zvažoval, zda má vůbec smysl psát v květnu o kometách, když prakticky žádná pěkná vlasatice na obloze není, ale po několika slušných nocích kolem májového novu věnovaných právě kometám jsem usoudil, že je přeci jen o čem psát. Můžou za to zejména dva nové přírůstky do kometární hitparády, jež se nám chtějí představit.

(Pokračování textu…)

Není to tak dávno, co jsme úspěšně pozorovali relativně vzácný tečný zákryt hvězdy Měsícem a máme tu už další. Tentokrát nebudeme muset my na severu jezdit nikam daleko, protože centrální linie jde jen o fous jižně od Turnova, a nebudeme muset ani ponocovat, neboť k úkazu dojde krátce před devátou večerní.

(Pokračování textu…)

Konec dubna je u nás nejkrásnější období roku. Kvetou stromy, všechno se zelená a když se udělá týden jasno jako letos, je to opravdu nádhera. Sníh je už pryč, noci jsou ještě celkem dlouhé a hlavně už docela teplé, takže je to paráda i pro amatérské astronomy. Po dlouhém jarním půstu od lednových Kvadrantid se začíná konečně dít i něco zajímavého na nebi meteorářském. Jsou tu totiž Lyridy!

(Pokračování textu…)

Rozsáhlá tlaková výše nad střední Evropou způsobila již týden trvající jasné a teplé počasí. Normálně by každý astronom plesal radostí, ale tentokrát zasáhl klasický Murphyho zákon – obloha sice byla týden vymetená, bez jediného mráčku, ale jako 500W žárovka na ní svítil Měsíc kolem úplňku. U mě se ke všemu přidala ještě angína, takže nakonec jsem byl celkem rád, že mohu omezit pozorování na pár desítek minut večer a pár desítek minut ráno. Kdyby totiž obdobná situace nastala okolo novoluní, nemohl bych nechat zahálet „bejka“ a týdenní maraton pozorování by byl zcela jistě velmi vyčerpávající.

(Pokračování textu…)

Máme tu dubnový nov a s ním nečekaně i několik pěkných jasných nocí, takže se dají hezky pozorovat nejen Messierovy objekty nebo jarní galaxie, ale i komety. Na ně to ale chce větší kukátko, i když to nemusí být zrovna Taurus iserinus. To z toho důvodu, že ani jedna z dubnových vlasatic nedosahuje na přijatelných 10 mag. Není to tedy nyní s kometami žádná sláva a bohužel bude příští měsíc asi ještě hůř. Co nám tedy na obloze po předchozích bohatých nadílkách zbylo?

(Pokračování textu…)

S příchodem letošního jara se na svazích jizerských hor objevil nový, pravděpodobně zatím endemický druh agresivního sudokopytníka, identifikovaný pomocí záběrů z fotopastí jako Býk jizerskohorský (Taurus iserinus). Tento ryze noční tvor trpí silnou fotofobií tedy světloplachostí (zvláště z umělého osvětlení v noční krajině), a proto se jeho pravděpodobný sporadický výskyt omezí na neobydlená teritoria ve vyšší nadmořské výšce. Z úkrytu vychází nejčastěji za jasných, leč bezměsíčných nocí, protože jeho světločivný aparát má oproti jeho zakrnělým blízkým druhovým příbuzným, kteří se v Jizerských horách vyskytují již hojně a dlouhodobě, schopnost akumulovat více fotonů. Díky tomu vidí lépe a ostřeji než jiné poddruhy této čeledi…

(Pokračování textu…)