Protože počasí stále přeje a všichni jsme se už vynadívali na umělé kosmické smetí, dáme si dnes něco přírodnějšího. V těchto dnech míjí Zemi ve vzdáleností 0,035 AU blízkozemní planetka 66391 (1999 KW4). Dvojšutrák o velikosti cca 1300 metrů tedy naši planetu mine v bezpečné vzdálenosti, ale stále dostatečně blízko, abychom ho mohli pozorovat našimi kukátky.
Po včerejším nečekaném nebeském představení v podobě letící linky 60 družic Starlink máme dnes znovu šanci na pozorování těchto nevšedních objektů. Dle neoficiálních dráhových elementů by postupně se rozpadající skupina měla přes nás přelétat dnes po půlnoci středoevropského letního času.
Zdá se, že je před námi několik jasných nocí, tak přicházíme s dalším tipem. Nečekaně totiž zjasnila kometa C/2018 R3 (Lemmon) a stala se tak nejlépe pozorovatelnou vlasaticí tohoto období.
Po květnovém úplňku a následném období dešťů přichází snad konečně čas vhodný pro pozorování. Na obloze se totiž pořád něco děje a byla by škoda to propásnout. V těchto dnech máme po pár měsících zase možnost pozorovat relativně jasnou supernovu, když došlo k výbuchu bílého trpaslíka (Ia) ve 110 miliónů světelných let vzdálené galaxii NGC 5353 v souhvězdí Honicích psů. Ta je zajímavá hlavně tím, že je součástí populární skupiny Hickson 68.
V úterý odpoledne jsme ukazovali Slunce mezi mraky návštěvníkům na boleslavském Majálesu – krásné skvrny i protuberance. Sváteční ráno 8. května přineslo jasnou oblohu, tak jsem využil volna k opětovné obhlídce Slunce. Po otočce se nám na přivrácenou stranu slunečního disku totiž vrátila velká skvrna, která zde přežívá již několik týdnů a na níž jsme již upozorňovali v článku Velká skvrna se světelným mostem. Tentokrát je následována další pěknou skvrnou, která se před pár dny vyloupla zpoza okraje disku.
Dlouho jsem zvažoval, zda má vůbec smysl psát v květnu o kometách, když prakticky žádná pěkná vlasatice na obloze není, ale po několika slušných nocích kolem májového novu věnovaných právě kometám jsem usoudil, že je přeci jen o čem psát. Můžou za to zejména dva nové přírůstky do kometární hitparády, jež se nám chtějí představit.
Není to tak dávno, co jsme úspěšně pozorovali relativně vzácný tečný zákryt hvězdy Měsícem a máme tu už další. Tentokrát nebudeme muset my na severu jezdit nikam daleko, protože centrální linie jde jen o fous jižně od Turnova, a nebudeme muset ani ponocovat, neboť k úkazu dojde krátce před devátou večerní.
Konec dubna je u nás nejkrásnější období roku. Kvetou stromy, všechno se zelená a když se udělá týden jasno jako letos, je to opravdu nádhera. Sníh je už pryč, noci jsou ještě celkem dlouhé a hlavně už docela teplé, takže je to paráda i pro amatérské astronomy. Po dlouhém jarním půstu od lednových Kvadrantid se začíná konečně dít i něco zajímavého na nebi meteorářském. Jsou tu totiž Lyridy!