Astronomické události

Na přelomu července a srpna jsem stejně jako Martin vyrazil na rodinnou dovolenou a po pár letech zamířil opět do Chorvatska. Nad Evropou panovala rozsáhlá tlaková výše a teploty se pohybovaly v hodnotách tropických dnů. Nejinak tomu bylo i na Makarské riviéře. Čtyřicetistupňová vedra zhatila mé plány vyrážet do hor Biokovo a denní činnost se tak omezila na šnorchlování v teplém a čistém moři a popíjení Mojita či Cuba Libre v klimatizovaných barech. Zato již zmíněná tlaková výše mi nabídla, kromě jednoho dne, celý týden brilantně jasných nocí.

Štír a Střelec z Živogošče

(Pokračování textu…)

Letošní výjezd s rodinou k moři jsem spojil s pokusem zastavit se na jednu noc na oblíbeném místě v horách, Mazinu. Vše muselo klapnout naprosto dokonale, v itineráři to vyšlo na noc ze 4. na 5. července, protože na narozeniny měla být dcerka poprvé u moře. Nakonec to byla nejjasnější noc, jakou jsem v Chorvatsku zažil, takže jsem byl opravdu šťastný, ačkoli z večera se ještě na severu a v průběhu noci jen nízko na jihu držely slabé mraky. Opět jsem tak mohl zažít ten úžasný pocit, když se kolem setmí tak, že černá nízká oblaka zastiňují Mléčnou dráhu, klenoucí se v širokém pásu celou oblohou.

Na snímku je oblast Mléčné dráhy ve Štíru a Střelci, jakož i známé oblaky Mléčné dráhy ve Štítu viditelné i od nás. Snímek 4 minutovou expozicí na 1600 ISO bez darkframe. Mírně zvýšen kontrast. (Pokračování textu…)

Po téměř měsíci (poslední pořádné pozorování deep-sky mám v diáři poznamenáno 6. 2.) depresivního zataženého počasí se konečně vyjasnilo. Dokonce ani neruší Měsíc, který vychází až po půlnoci. Takže není co řešit – rychlá dohoda po chatu, pár telefonátů a čtyři členové KaLu vyráží mrznout na Jizerku.

Vic bere „almaru“ tedy 16“ dobson, tak tentokrát vyrážím na lehko pouze s binarem a nabírám Patise s malým refraktorem. U Pešákovny se scházíme po 20. hodině a cestou ještě objevujeme neznámé pozorovatele se 6“ Newtonem na Mořině – lákáme je, ať se přidají k nám, ale jsou již zmrzlí a chystají se balit. Nejprve se kocháme hvězdnou oblohou, kterou jsme tak dlouho neviděli a vyhledáváme tradiční pecky zimního nebe – mlhovinu v Orionu, Plejády, M1, M41 atd. Velkým dobsonem pak projíždíme hlavně planetární mlhoviny. S klesající teplotou naopak rostou hodnoty SQM a kolem 23 hod. dosahují v zenitu ke 21,4. Tak přichází na řadu galaxie. Nejen kupa v Panně a prosáklé Messiery, ale i méně známé kousky v jarních souhvězdích. S Patisem balíme před půlnocí, Vic s HoPim ještě zůstávají. Chystám se totiž ráno na trochu odlišný lov…

V pondělí ráno při venčení psa jsem si všiml, že Slunce vychází nedaleko vrcholku Černé Studnice a právě dnešek by mohl být tím dnem, kdy bude přímo za rozhlednou. Tak jako ve druhé polovině dubna jezdíme chytat západ Slunce za Ještědem, začátkem března lze z Jablonce vidět jeho východ právě za Černou Studnicí. Přivstal jsem si, přichystal dalekohled s fotoaparátem a vyrazil se stativem před dům – čekání se vyplatilo. Nejprve sluneční záře zalila okna na rozhledně, pak se objevil sluneční kotouč a koulel se po úbočí hory, až se ocitl přesně za siluetou rozhledny. Použití ND filtrů byla dobrá volba, která mi umožnila předem zaostřit na rozhlednu, nicméně i na slunečním kotouči za ní lze rozeznat sluneční skvrny.

Aleš Majer

Mlhovina Roseta v souhvězdí jednorožce – foceno 4.3. na Jizerce s použitím několika expozic z 6.2. (celkem použito 29 expozic po 6-ti minutách přes dalekohled SW ED 80/600 s rovnačem Vixen 0,67 – ohnisková vzdálenost ~ 402mm)

Jan Pícha

Když jsem minule psal o pohádkové noci, nečekal jsem, že by mohla nastat noc ještě lepší. Ale na to, co jsme s Alešem zažili v Jizerských horách z 21. na 22. října 2012, určitě jen tak nezapomeneme.

Měl to být jen normální výjezd nad inverzní oblačnost za letošními Orionidami, nakonec z toho byla noc plná superlativů.

(Pokračování textu…)

Do Česka vtrhlo inverzní počasí a tak si na Liberecku připadáme spíše jako na sklonku Babího léta. Jasné dny a noci jsou na horách doprovázeny teplým a suchým počasím. To nás vyprovokovalo k výletu na oblíbené stanoviště v polském lomu. Teplota v průběhu noci klesla od 16 k 9 stupňům a zatímco na počátku se s námi loučila letní souhvězdí, ke konci jsme se oddávali typicky zimní obloze v čele s Orionem. Už samotný úvod pozorování byl úchvatný, neboť zapadající srpek Měsíce byl u obzoru pěkně deformován, což jsem narychlo zachytil, alespoň při ohnisku 85 mm.

Zapadající Měsíc 19. 10. 2012, animaci proklikněte zde.

(Pokračování textu…)

Když se včera večer o půl jedenácté po přechodu studené fronty znenadání vyjasnilo, neměl jsem připravený žádný pozorovací plán. Po minulých nocích věnovaných například galaxiím v Pegasu, supernově v Pastýři či současným šesti nejjasnějším kometám to chtělo něco neokoukaného. (Pokračování textu…)

Akce s názvem Kulový spodek je obdoba Messierova maratonu s tím rozdílem, že se pozorují pouze kulové hvězdokupy. Cílem je spatřit během jedné noci co nejvíce těchto objektů. Jarní a letní noci jsou pro tuto činnost vhodným obdobím. Spodek v názvu vyjadřuje to, že většina kulovek se nachází velmi nízko nad obzorem v souhvězdích Hadonoše, Štíra a Střelce.

Pozorovatelé s technikou

(Pokračování textu…)

Rok se sešel s rokem a byl tu opět březnový nov, tedy ten správný čas na shlédnutí maxima objektů z Messierova katalogu během jediné noci.

Počasí už déle než týden přálo, tak šlo jen o to vybrat správný termín, neboť o místu pozorování – Jizerce – nebylo pochyb. Noc z pátka 23. 3. na sobotu 24. 3. 2012 se zdála být vhodná, i když ne všem členům Klubu astronomů Liberecka vyhovovala.

(Pokračování textu…)