Konec dubna nabídnul hned deset pozorovacích nocí v řadě za sebou. Druhá polovina už nebyla tolik ovlivňovaná svitem Měsíce. Vrcholem pak byla noc poslední – z pátka 29. 4. na sobotu 30. Věnoval jsem ji z větší časti kometám.
21. 11. 2014 večer jsme se vydali nad vrstvu oblačnosti, která se rozlila přes celé Česko i Polsko. Díky této unikátní konstelaci se z Krkonoš stal ostrov nad inverzí a my mohli pozorovat pravděpodobně nejlepší oblohu, jaká je u nás na severu Čech k dispozici. Pozorování a další zážitky ze sedla Lysé hory a z Kotle nás v tom jen utvrdily.
21. 11. 2014, 23:08 SEČ, snímek rybím okem f3,5/4 mm, ISO 1600, 3 minuty v sedle Lysé hory v Krkonoších. Obrázek vznikl díky mobilní sestavě zapůjčené od České astronomické společnosti (Astrotrac na stativu, Canon 600D + Sigma 4 mm) a samozřejmě díky touze se podívat nad oblačnost a díky pochopení kolegů z Klubu astronomů Liberecka. (Pokračování textu…)
Když jsme se minulý rok vrátili z Hard Core Deep Sky Expedice na Edelweißspitze, shodli jsme se, že jsme tam nejeli naposled. Od srpna jsme sledovali tamní počasí a webkameru a doufali, že to letos i přes nedávnou sněhovou nadílku nějakým zázrakem vyjde.
Tak jako mají horolezci své osmitisícovky, existují i vrcholy astronomické. Jedním z nich je i zdolání Siria B.
Ve střední Evropě zamořené světelným smogem není mnoho míst, kde by se noční obloha blížila té přírodní. V chorvatských horách, na Ukrajině a v Alpách můžeme spatřit oblohu klasifikovanou číslem 2 na Bortleho škále, lepší pak už jedině na vrcholku Pico del Teide na Kanárských ostrovech. A právě do Alp na Edelweißspitze jsme se vypravili při zářijovém novu. Nejvýše položený bod horské silnice Großglockner Hochalpenstraße ležící v nadmořské výšce 2571 m n. m. je mezi amatérskými astronomy pověstný skvělou oblohou a brilantním seeingem, ale hlavně je možné sem dopravit autem potřebnou techniku.
Opravdu pěknou noc jsme zažili 1. až 2. srpna v lomu Stanislaw v Jizerkách. Vic vyslovil doměnku, že by nebylo špatné zkusit pozorovat všechny planety a tak se urodil nápad vzít to od večera do rána. Neplánovaně z toho vzešel planetární maratón včetně východu Slunce. Byla to prostě hodně tmavá noc plná pozorovacích zážitků.
Měsíc a planety nad ránem. Větší na kliknutí. Verzi bez popisků si případně můžete prokliknout zde.
Letošní výjezd s rodinou k moři jsem spojil s pokusem zastavit se na jednu noc na oblíbeném místě v horách, Mazinu. Vše muselo klapnout naprosto dokonale, v itineráři to vyšlo na noc ze 4. na 5. července, protože na narozeniny měla být dcerka poprvé u moře. Nakonec to byla nejjasnější noc, jakou jsem v Chorvatsku zažil, takže jsem byl opravdu šťastný, ačkoli z večera se ještě na severu a v průběhu noci jen nízko na jihu držely slabé mraky. Opět jsem tak mohl zažít ten úžasný pocit, když se kolem setmí tak, že černá nízká oblaka zastiňují Mléčnou dráhu, klenoucí se v širokém pásu celou oblohou.
Na snímku je oblast Mléčné dráhy ve Štíru a Střelci, jakož i známé oblaky Mléčné dráhy ve Štítu viditelné i od nás. Snímek 4 minutovou expozicí na 1600 ISO bez darkframe. Mírně zvýšen kontrast. (Pokračování textu…)
Když jsem minule psal o pohádkové noci, nečekal jsem, že by mohla nastat noc ještě lepší. Ale na to, co jsme s Alešem zažili v Jizerských horách z 21. na 22. října 2012, určitě jen tak nezapomeneme.
Měl to být jen normální výjezd nad inverzní oblačnost za letošními Orionidami, nakonec z toho byla noc plná superlativů.
